…a vůbec! - rozhovor

Rozhovor s Mírou Jechem - jednou z hlavních postav pražské rockové formace ...a vůbec! - dozvíte se o dění v kapele současné, minulé, aktuální i budoucí. Prostě na nic už nečekejte a dejte se rovnou do čtení!

Ahoj, jak ty jsi se dostal vlastně k hudbě? A jak vznikla vaše kapela?
No, poprvé jsem si zahrál na kytaru na chatě v Holoubkově, kde s ní za mnou přišel kamarád a naučil mě Dajánu. Bylo mi tak asi osm, devět... Zakrátko jsem dostal první vlastní španělku (momentálně visí na zdi v Balbínce) a od tý doby jsem ji tak nějak už z ruky nepustil. Vlastní písničky jsem začal skládat a hrát vlastně už souběžně s tím, jak jsem se na ní učil. O kvalitě bych se asi nešířil.
...a vůbec! vznikla vlasně metamorfózou předešlé kapely Zefram Cochrane, která se na chvíli rozpadla a pak znovuvznikla pod názvem ...a vůbec! s lehkou personální změnou. Bylo to někdy roku 2002. Tenkrát měla jen tři členy; mě, Honzu Hupku a Romana Míčka (kytara zpěv, kytara zpěv, conga). Hráli jsme něco mezi folkem, akustickým rockem a hospodským mlácení do kytar. Ze zakládajících členů už jsem zbyl jen já. V současné sestavě funguje ...a vůbec! asi tak pět let, kromě výměny opotřebovaného klávesáka Štěpána Vodenky beze změn; já kytara a zpěv, občas foukací harmonika, Sváťa Šutera bicí, Léňa Kleprlíková zpěv a příčná flétna, Lukáš Horský basa, Bohouš Tempel kytara a čerstvý Tomáš Stehlík klávesy.

Čím momentálně ...a vůbec! nejvíc žije?
Jednoznačně dotáčením třetího alba. Název ještě není definitivní, ale nejspíš to bude „Trojka z chování“ nebo „Spíš jazz nez metal“. Žánrově nejdeme nikam daleko od předchozích dvou alb „Nás to baví“ (2006) a „Bar Marie“ (2009), ale tohle bude asi ještě o něco pestřejší. Před časem jsem se holedbal, že naše třetí album pokřtíme do roka a do dne od druhého, tedy 3.4.2010, což bylo ale včera a jelikož křest neproběhl, myslím, že mohu zodpovědně prohlásit, že jsme to nestihli. Vypadá to na podzim, asi listopad.
Jinak zkoušíme nový playlist, což není věc zdaleka jednoduchá, když uvážíte, že tři z členů zaměstnaní u pošty, dráhy a letiště mají nepravidelně denní a noční služby, a další dělá od večera do rána na baru. Scházíme se horko těžko jednou týdně a do toho občas koncert a to studio. Mimochodem točíme zase v osvědčeném ExAviku v Plzni u Pavla Broma.

Tvé texty jsou specifické svým originálním nadhledem a vtipnými postřehy o životě. Jak vzniká tvůj text? Máš nějaký oblíbený postup? A kdy k tobě přichází inspirace?
Je to různý. Někdy je první muzika, někdy text a někdy to jde ruku v ruce, což je ideální, ale to je u mě spíš vyjímka. V poslední době mám trošku textovej deficit; na novým albu jsou tři věci zatím bez textu (jedna z nich vznikla při opilém jamu v noci přímo ve studiu, druhej den se rovnou nahrála). V zásadě je vyhráno, když mě napadně první verš, ani ne rým, jen verš, první řádka. Ta musí mít odpich a musí mě inspirovat, pak to už jde samo, mozek najede na tu správnou kolej a já to pak už jen zapisuju. Text ke Sháním dívku jsem měl hotovej během cesty z jednoho pražskýho baru někam pro něco a pak zpět. Vrátil jsem se, sednul a už si ho jen zapsal, celej jsem ho měl v hlavě. Jak pak vznikla muzika už ani nevím, asi nejspíš nějak organicky v hospodě, když jsem se po dosáhnutí hladinky rozhod, že ho zhudebním a nejspíš to rovnou zahrál... jo, už se mi to vybavuje, tak nějak to bylo, mezihra se pak domyslela na zkoušce. Naproti tomu text ke 3+1 jsem psal až dlouho po muzice, první sloku po rozchodu s jednou holkou, druhou po rozchodu s druhou, to všechno v rozmezí asi devíti let. Dalo by se říct, že inspirace ke mně přichází zhusta po tom, co se na mě nějaká vysere. Harmonický dlouhodobý vztah mým textům nesvědčí. Což je ovšem průser, protože na nějaký takový mám právě zaděláno... Koneckonců na připravovaném albu se textařsky podílejí i jiní, například Jiří „Rimmer“ Charvát, kterýho jsem objevil na pismak.cz, a recenzent našeho předchozího alba Míra Komorous.

Hodně těchto textů je o vztazích a lásce, i když nutno říct, že je to trošku jiný styl než "mám ji rád a ona mě nechce". Jaký by podle tebe měl být ideální vztah, aby vydržel (zjednodušeně univerzální návod na lásku)?
Respekt, humor a sex. Protějšek nám musí sednout tak, jak je, nemůžeme ho považovat za méněcenného a vychovávat si ho k obrazu svému, musíme si ho vážit a jeho názory respektovat, třebaže s nimi někdy i nesouhlasíme. Smát se stejným věcem, alespoň z převážné většiny, je nezbytnost, nemůže to fungovat, když jeden dělá fóry, nad kterými se ten druhý ušklíbne, navíc něčemu se společně smát nebo mít z něčeho společně prdel neuvěřitelně sbližuje. Sex musí fungovat, bez toho to prostě nejde, jakmile to drhne a začne se vytrácet, je to už jen kámošení a dřív nebo později se najde někdo, s kým to fungovat bude.

Vaše zatím poslední album Bar Marie vyšlo minulý rok. Jaké jsou dnes s odstupem času na něj ohlasy lidí, které ho měli možnost slyšet?
Kladné. Kromě Petra Korála, kterýmu se nelíběj texty. Docela mě těší, když se dovídám, že u někoho v autě jede pořád dokola, nebo že si ho někdo pustí, když je mu pod psa a vždycku mu zvedne náladu. Spousta lidí, ke kterým se doslalo víceméně náhodou, mi pak říkalo, že je příjemně překvapilo. Ale v zájmu objektivity musím podotknout, že já se zřejmě setkám především s těmi kladnými názory.

Kolik písniček šlo do koše, než to album vzniklo? Je něco, co by jsi dnes na Baru Marie případně na předchozí desce Nás to baví změnil?
My písničky do koše neházíme, maximálně je časem přestáváme zařazovat do playlistu. Na Baru Marie se neobjevil jeden cover, u kterýho se nestihly vyřešit práva. Můžu prozradit, že se jedná o „Should I stay or should I go“ od The Clash, že se práva v současné době řeší a že bude nejspíš na našem novém albu.
Možná je to netypycký, ale mě se obě naše alba líbí tak, jak jsou, a nic bych na nich neměnil (myslím, že to samé by vám neřekl třeba Sváťa...), čímž se asi dost liším od muzikantů, kteří, jen co album vyjde, už by ho předělali a nejlépe nahráli znovu a lépe. Ta naše asi nejsou bez chyb, ale já to beru jako takovej dobovej záznam; takhle jsme to zkrátka hráli, takhle to mysleli a tečka.

Už děláte na něčem novém? Máte už něco nového hotové?
Kromě toho, že jsme po Baru Marie před vánocema stihli vydat sing s dvěma zrockovanejma koledama Tichá noc a Rolničky a kromě toho, že už máme třetí album prakticky pod střechou, ještě doděláváme klip k 3+1. Už nám toho chybí opravdu jen velmi málo a bude hotovo. Myslím, že brzy potom, co se dotahne, bude ke shlédnutí v Rockparádě Petra Kůsy (www.rockparada.cz).

Jak by jsi album Bar Marie představil těm, kteří ještě neměli možnost desku slyšet?
Dobrý den, seznamte se, to je XY a to je Bar Marie, hravý rockový album nasáklý vlivama spousty jinejch žánrů od folku přes hardrock až po reaggae.

Kam bys to chtěl nyní s kapelou dotáhnout? A jaký je nějaký blízký větší cíl? Respektive, jaké je aktuální přání do budoucna - třeba víc živých vystoupení, další album nebo tak?
Myslím, že největší aktuální přání je stejný jako kdykoli před tím; narváno na koncertech. Proto jsme tady. To ostatní je jen vomáčka.

Co na muzice nesnášíš? A co máš rád?
Co mě fakt na muzice sere, je, že se mi vždycky zamotaj kytarový kabely. A co mám rád? Asi všechno ostatní.

Co by jsi vzkázal našim čtenářům?
Nebuďte líný, neseďte doma na prdeli a choďte na koncerty, ne jen na naše, ale na jakýkoli. Empétrojky jsou jen slabej vodvar. Těm, co chodí, bych vzkázal; sorry, pro vás to neplatí, jen tak dál.