15. 10. 2006

V 80. letech suverénně kralovaly na heavy metalové scéně tři kapely – zástupci britské školy Judas Priest, Iron Maiden a němečtí raubíři Accept. A právě o posledních jmenovaných je tento profil…

Jedna z největších heavy metalových legend spatřila světlo světa na konci 60. let. Tehdy v nožířském městě Solingen založil malý blonďák jménem Udo Dirkschneider kapelu Band X. Skupina koncertovala po městě a okolí, stále měnila instrumentalisty a v roce 1971 i název. Tehdy poprvé zaznělo jméno Accept.

V roce 1976 na místa kytaristů přišli Wolf Hoffmann a Gerrhard Wahl, na místo basáka pak Peter Baltes, čímž vznikl základ budoucí slavné kapely. Roku 1978 Wahla nahradil Jörg Fischer (bubeníkem byl již od roku 1971 Frank Friedrich) a tato sestava si začala náramně rozumět.

Accept se přihlásili roku 1978 v Düsseldorfu do soutěže o nejtalentovanější kapelu. Třetí místo jim jim vyneslo právo na vydání debutové desky. Na počátku roku 1979 vychází eponymní album, které sice nijak zvlášť neprorazilo, ale vytvořilo základní předobraz stylu Accept.

Hned po nahrání desky odchází Friedrich a na jeho místo nastupuje Stefan Kaufmann. Klasická sestava kapely byla dotvořena, a proto mohlo vzniknout další album.

I´m A Rebel zaznamenalo slušný úspěch a naznačilo první pronikání heavy metalu z Británie na kontinent. Accept získali první fandy, kteří s napětím čekali na vydání dalšího alba. Mezitím Accept natočili první videoklip a v prosinci 1980 zamířili do studia.

Album Breaker se stalo opravdovým zjevem. Povýšilo Accept mezi největší heavy metalové kapely a zajistilo jim společnou koncertní šňůru s Judas Priest. Album produkoval Udův dávný kamarád Michael Wagener, který se později stal jedním z nejvýznamnějších rockových producentů.

Hned další rok bylo na světě nové album. Restless And Wild se stalo nejzásadnějším albem historie Accept, protože ovlivnilo tisíce nově vznikajících skupin. Nářez jménem Fast as a Shark je první speed metalovou písní. Poslechněte si Walls of Jericho od Helloween a zjistíte, že ozvěny tohohle songu tam zaslechnete poměrně často. Accept se stali jednou z největších evropských kapel, jen v Americe stále nemohli prorazit

Další album Balls To The Wall přináší výraznou změnu stylu. Ubylo agrese a rychlosti a přibylo melodií a hitů. To se pochopitelně zalíbí Američanům, ale nezatratí ho ani evropští fandové. To je věc, která se mnoha skupinám nepodařila. Získat fans v Americe téměř vždy znamenalo ztratit ty evropské.

Popularita se blížila na vrcholu a na scéně se objevilo záhadné jméno Deaffy, které se staralo o všechny texty. Až o několik let později vyšlo najevo, že Deaffy je manažérka kapely Gaby Hauke, budoucí manželka Wolfa Hoffmanna.

Po vydání Balls To The Wall si dali Accept kratší pauzu a začali připravovat své vrcholné dílo. Najali si na něj legendárního producenta Dietera Dierkse, který dokázal dát novému albu zvuk průzračný jako alpská bystřina.

Metal Heart se zařadilo mezi zvukově nejdokonalejší heavy metalová alba všech dob a vneslo Accept na úroveň Judas Priest a Iron Maiden. Wolf Hoffmann s Deaffy a Peterem Baltesem se přestěhovali do Ameriky a Accept vydávají své poslední klasické album Russian Roulette.

Fanoušci jsou nadšení, ale už začíná být patrné, že v kapele se něco děje. Přestěhování části členů do Ameriky způsobilo jak lidskou, tak hudební propast v kapele. „Wolfovo křídlo“ začalo toužit po pronikavějším úspěchu v jejich novém domově, a tak Uda vyhodilo z kapely, protože jeho hlas se jim k chystanému stylu nehodil. Následky tohoto kroku se ukáží až v budoucnu.

Na Udovo místo nastupuje Američan David Reece, který s kapelou nahraje album Eat The Heat. Překvapivě slušné album ale srazí Reecovy psychické problémy, kvůli kterým je nucen opustit kapelu. Ta se tak nachází ve stádiu rozkladu. Udo naproti tomu zažívá vynikající úspěch se svou novou kapelou U.D.O.

Cesty svou křídel se sešly až na konci roku 1992, kdy se Wolf usmířil s Udem a dohodl se na comebacku kapely. Roku 1993 vzniká deska Objection Overruled, která více než uspokojila především svou nekompromisností.

Hned o rok později vychází monstrózně tvrdé album Death Row, které je ozvěnou tehdejšího dění na metalové scéně. Prodejte alba jsou ale spíše průměrné, a tak se členové kapely dohodnou, že po nahrání příštího alba definitivně ukončí činnost.

Predator vychází roku 1996 a jeho hudební obsah svědčí o tom, že album bylo vytvořeno spíš už jen z povinnosti. V červenci 1996 Accept odehrají poslední koncert před věrnými japonskými fanoušky a slavné logo kapely se na mnoho let ukládá ke spánku.

Udo pokračuje ve stopách Accept se svou kapelou a na koncertech tvoří velkou část jeho setu právě legendární pecky z 80. let. Wolf Hoffmann roku 2000 vydává nádherné album Classical, které je poctou klasickým skladatelům 19. a 20. století (mimo jiné i Bedřichu Smetanovi a jeho Vltavě). Udo několikrát odmítl comeback Accept, přesto se v březnu 2005 najednou na stránkách časopisů objevuje věta: „Accept se vrací!“

Udo se nakonec nechal přemluvit a Accept vyráží na koncertní trasu, která má být jen připomínkou starých časů. Nahrávání nového alba všichni odmítají, ale nikdy neříkej nikdy. Na festivalech roku 2005 Accept jasně převálcovali téměř všechny ostatní kapely a ukázalo se, že lidé po jejich hudbě stále touží.

Zásadní skladby: I´m a Rebel, Breaker, Fast as a Shark, Princess of the Dawn, Balls to the Wall, Metal Heart, T.V. War

Diskografie:
Accept – 1979
I´m a Rebel – 1980
Breaker – 1981
Restless and Wild – 1982
Balls to the Wall – 1983
Metal Heart – 1985
Russian Roulette – 1986
Eat the Heat – 1989
Objection Overruled – 1993
Death Row – 1994
Predator - 1996

Foto převzato z: http://www.acceptarchive.com/

Autor článku: Starbreaker

Komentáře:

Pro Romana Horáka.Romane skupinu Accept jsem měl možnost vidět v roce 1988 ve Stutgartu a poté v roce 1991 solové vystoupení U.D.O. v Jihlavě kdy předskokana dělala skupina Rage a Jihlavská skupina Autobus.Bylo to všechno super,ale to že jsem je neviděl 18 let neznamená,že se budu podřezávat,vole.Přdpokládám,že to byla sranda a pokud ne,tak halt budeme muset pozvat Accept na koncert pro záchranu lidského života Romana Horáka :-))

Accept je můj život!!!Newím co říct,hraji stejnou muziku a rád bych a by ješte udělali ješte pár koncertů,jinak to vzdám a podřežu se.

Jestli chceš pokecat o Acceptech, spousta fandů najdeš na jejich fóru:-) http://forum.lide.cz/forum.fcgi?akce=forum_data&auth=&forum_ID=9648

Je škoda že přestaly hrát ale přesto je nepřestanu poslouchat.Je to nejlepší skupina.Tak bych si rád popovídal s někým komu se taky líbý.Tak když tak pište.Je mi 15let.

JE TO TAK