Airfare: Křest druhého alba v Paláci Akropoli

Se zpožděním, ale přeci… Na 8. dubna byl oznámen křest druhého alba kapely Airfare spojený s koncertem v pražském sále Palác Akropolis a já se tam vypravila fotit těsně po úraze kolena a s ortézou na celé noze. Trochu jsem předpokládala, že to bude oproti mým jiným koncertům klídek a pohoda, že na place bude pár lidí a pod pódiem tedy volno...

Airfare jsem v témže sále shodou okolností viděla v listopadu minulého roku na menší místní přehlídce, kde mimo jiné zahrál i Aleš Brichta band a kde bylo doslova pár noh. Odtud předpoklad poloprázdného sálu. Takže ne: sál byl výrazně zaplněnější a přímo pod pódiem se jančilo a já samozřejmě s ortézou úspěšně překážela (dál od pódia sice byl klídek, ale zase se nic moc nevyfotí). To samo o sobě není důvod k opožděnému reportíku – důvodem bylo, že jsem k tomu měla další komplikace a fotky jsem dala dohromady s velkým zpožděním. Ale jak se říká – pozdě je lepší než nikdy.

Takže ke koncertu. Airfare v dubnu vydali své druhé album pod názvem „Do You Like My Shit?“ a za tímto účelem si uspořádali – nutno podotknout, že docela podařenou - křtící party, na které jim kromě Elvise asistovala i dívčí hradecká kapela K2 (anebo Kadve) jako otvírák. Trojka hned v úvodu večera překvapila tím, že si do svého setu vybírá předělávky hard rockové klasiky od AC/DC přes Joan Jett po Deep Purple a docela jim to šlapalo, když vezmeme v úvahu věk (kolem 17 let v průměru) a fakt, že kapela disponuje jen tím nejzákladnějším obsazením (kytara, basa, bicí) a že nemohou být ani přibližně tak vyhrané, jako starý mazáci. O hlasovém fondu nemluvě. Holky to ale na pódiu evidentně baví, tak lze jen doufat, že je nadšení neopustí a alespoň nějakou dobu na scéně setrvají – snad i s vlastní tvorbou. Holčičích formací je koneckonců v rock/popu jak šafránu a v těch o něco málo tvrdších vodách už vůbec, jenže člověk se vždycky celkem oprávněně bojí, že z toho bude zase jen něco na způsob Avril Lavigne. No ale třeba ne.

Airfare přiskotačili po nějaké té pauzičce s vervou a obdivuhodnou energií, která jim vydržela v průběhu celého koncertu a dodávala mu skutečnou šťávu. Po úvodním třípísničkovém setu odehraném v pastelových kombinézách zaskočil věrohodně vypadající a znějící „Elvis“, který celkem přesvědčivě odehrál Hound Dog, Johnny B. Good a tuším ještě něco a pokřtil kapele, převlečené už do civilu, nové CD. No a pak už zase Airfare pokračovali výhradně se svými kousky a se skotačivou energií až do závěru vystoupení. Střídali skladby z prvního alba Hotel Moscow a z nové desky a koncert zakončili svým asi zatím jediným notoricky známou a refrénově velmi výraznou hitovkou Sorry Baby.

Co dodat: oproti listopadovému koncertu udělali kluci koncertně neuvěřitelný skok vpřed – ani bych je bývala nepoznala. Hráli a vystupovali naprosto suverénně, razantně, zvuk měli zatraceně dobrý a fyzičku taky, protože se v průběhu hraní – vyjma pauzy na křest – na pódiu prakticky nezastavili a k dokonalému dojmu chyběly jen kotrmelce a přemety : ). Airfare jsou vyloženě pódiovou kapelou, hrající svižný odsypávající, přímočarý kytarový melodický rock’n‘ roll a je zřejmé, že odvádějí poctivý kus práce. I na deskách jejich zvuk (a nezaměnitelný hlas / ležérní projev Thomase Lichtaga) jasně poznáte, ale na pódiu zaujmou přeci jen výrazně víc.