20. 5. 2007

Rok po vydání nabušeného dvojalba „Divadlo snů“ přichází skupina jednoho z nejvýraznějších zpěváků na české metalové scéně s novinkovou deskou „Nech si to projít hlavou“.

Nová deska je oproti „Divadlu snů“ výrazně kratší. Je na ní pouze dvanáct skladeb a trvá necelých 45 minut. To má však jednu velkou výhodu. Písně se dají snáze naposlouchat a deska se tak mnohem rychleji dostane pod kůži. Kromě hudebního materiálu obsahuje taky malý dárek pro fanoušky v podobě patrony s logem kapely, která koresponduje s obalem desky a dá se použít jako přívěšek na krk nebo na klíče. Mně bohužel z těch klíčů věčně padá, takže jsem jí radši sundal, abych jí někde neztratil:-)

Zatímco na tvorbě Divadla snů se skladatelsky podíleli kromě členů AB Bandu i mnozí hosté, toto album je výhradně dílem skupiny, když nepočítám první dvě skladby, jejichž autorem je ex-člen Petr „Blackie“ Hošek, který právě v těchto skladbách na desce hostuje. Velký prostor dostal klávesista Zdeněk Vlč a netýká se to pouze celkového soundu desky, kde hutný zvuk kytar, tak typický pro předchozí počin, trochu ustupuje a do popředí se derou klávesy, ale také tvorby písní, neboť je autorem hned čtyřech kousků.

Při prvních posleších byl můj dojem z této fošny trochu rozpačitý, ale poté, co mi to párkrát „prošlo hlavou“ se vyloupnuly hodně silné, melodické a chytlavé věci. Otvírák „Sukuba“ o démonovi v ženském těle, jehož autorem není nikdo jiný než zmiňovaný Blackie je silnou skladbou s hitovým potenciálem. V refrénu se objevují výrazné ženské sbory v podání hostujících vokalistek, které příjemně doplňují Alešův chraplák.

Další Blackieho kousek „Běž se bodnout“ je trochu slabší než „Sukuba“, ale na druhou stranu má hodně povedený text. Každý z nás asi někdy měl nějakou šmírující a bonzující sousedku, které nezbývalo než říct: "Běž se bodnout.“

Následující „Zůstaň se mnou“ je romantická pomalá balada z pera nejmladšího člena souboru „Mimiho“ a hned po ní následuje jeden z největších hitů na albu „Když po tobě jdou“. Autorem hudby je překvapivě sám mistr Aleš Brichta. Píseň „ozdobená“ v závěru o nasamplované trumpety, které zpočátku působily doslova jako pěst na oko, má hodně silný text, který je jak jinak než ze života a verši jako např. „pokutu ztratit/to radši by jsi vrahem bejt měl“ anebo „nahoře kradou všichni ruku v ruce/jsme děti sametový revoluce“ se Aleš nemilosrdně strefuje do systému naší země. Na druhou stranu jsem zezačátku nemohl překousnout slabší rýmy jako „gladiátor/radiátor“ nebo „exekutor/inkvizitor“, ale po hlubším zamyšlení je jasné, že banda exekutorů si se středověkou inkvizicí v ničem nezadá, i když už nepraktikují torturu:-)

Následuje řízný kousek nového člena AB Bandu, Brichtova synovce Jirky Urbana mladšího, který se skladatelsky představil již na zmiňovaném Divadle snů. Píseň se jmenuje Čtyři jezdci a patří k nejtvrdším písním na desce. Na první poslech je patrné, že Jirka je hodně ovlivněn svým otcem. Kromě toho mi připadá, že Jirka mladší píše daleko lepší písně pro Aleše než pro svou mateřskou skupinu Dymytry (ale třeba je to jen můj názor, to já nevím). Textově Aleš opouští realitu naší republiky a podává nám výjev apokalypsy, kde „mrtvou krajinou projíždí čtyři jezdci“.

Další věc „Hrací kostka“ je první z „výtvorů“ Zdeňka Vlče. Oproti předchozí skladbě je sound odlehčený a oproti kytarám dominují klávesy. Text je osobní zpovědí člověka, s nímž jeho okolí bezostyšně manipuluje a kterého jen sprostě využívají. Hned po ní následuje další Vlčákova pecka „Džihád“, která, jak již název napovídá, pojednává o terorismu a je kritikou islámských fanatiků a vlastně náboženského fanatismu celkově.

V pořadí osmou skladbou na desce je motorkářská „Budeme rejdit“. Středně tempá, dunivá věc z pera dvojice Knopp/Adam mi výrazně evokuje časy předchozích Alešových desek, zejména skladby „Highway“ z „Anděla posledního soudu“. Třeba je to tím textem:-) Další dvě věcí „Hledám“ a titulní „Nech si to projít hlavou“ pocházejí opět z autorské dílny Jirky Urbana. První z nich se nese v pomalejším duchu, ale v refrénu je patrný Urbanův rukopis a druhá je opět pořádně tvrdým kouskem. Obě dvě skladby jsou velice chytlavé a zejména druhá z nich bude určitě koncertní tutovkou (pozn. - i když je turné již v plném proudu, tak se zatím z této desky hraje jen „Když po tobě jdou“). Konec patří opět Zdendovi Vlčovi. Předposlední píseň „Ledová pláň“. Je to podle mě nejtemnější skladba na desce – pomalé tempo, mrazivé klávesy, pochmurný text – a je posledním zastavením před famózním závěrem.

Říká se, že to nejlepší přijde na konec, a platí to i v případě závěrečného hitu „Cizinec ve vlastní zemi“. Moje nejoblíbenější věc klávesovým intrem, které se až nápadně (a záměrně) podobá klávesám v písni Deep Purple „Perfect Strangers“. Strhující skladba je nejenom hudebním ale i textařským vrcholem desky. Text je jak jinak než ze života a Aleš se v něm strefuje do všech těch pravidel a zákonů, které nám vnucují „strážci kormidla“. V závěru si Aleš dovolí i vtipnou parodii na Kabáty – „ Ruda na traktor, sedá mizí do Bavor...“

Skladby jsou rozebrány a co říci závěrem? „Nech si to projít hlavou“ je důstojným nástupcem předchozího alba a rozhodně bych ho doporučil všem, kteří si Aleše s deskou „American Bull“ zaškatulkovali jako komerčního nebo dokonce estrádního zpěváka a zatratili ho. Oproti „Divadlu“, jak jsem již psal v úvodu, přibylo kláves a ubylo kytar, ale rozhodně to není na škodu věci, protože deska zní jinak a nikdo nemůže říct, že bychom tu měli „Divadlo snů part II“. „Nech si to projít hlavou“ je plné chytlavých věcí, materiál působí vyrovnaně a nepodařilo se mi zde objevit žádnou slabou skladbu. I když „Divadlo“ u mě pořád vede, tak si myslím, že ani tato deska nezůstane ležet zaprášená někde na polici.

Sestava:
Aleš Brichta – zpěv, sbory
Miloš „Mimi“ Knopp – kytara sbory
Petr Roškaňuk – kytara
Jirka Urban ml. – kytara
Zdeněk Vlč – klávesy sequencery, sbory
Karel Adam – baskytara
Daniel Haftstein – bicí

Hosté:
Petr „Blackie“ Hošek – sequencery, kytara
Josef Puškáš – sbory
Eliška Vlašicová – sbory
Nikola Davídková – sbory
Adélka Lounková – sbory

Zvuková režie: Petr Kovanda, Petr Slezák, Zbyněk Somr
Mixáž: Petr Slezák
Natočeno ve studiu Propast, leden – únor 2007
Aranžmá: ABBand
Produkce: Aleš Brichta

Autor článku: Liquido

Komentáře:

Tento článek zatím nikdo nekomentoval. Buďte první!