31. 10. 2011

Je tomu pár týdnů, kdy Aleš Brichta obměnil kompletní tým muzikantů ve své kapele. Jméno kytaristky Nikoly "Niky" Kandoussi pro mě nebylo neznámé, její tvorbu sleduji již od chvíle, kdy jsme se náhodou potkali v jedné internetové diskusi, takže její nástup do nového angažmá byl vhodnou příležitostí zakonverzovat si trochu obšírněji.

Niky, Tvé profily na sociálních sítí se hemží všemožnými odkazy na hvězdy 80. let. Nyní se budeš na pódiu objevovat vedle osoby, která v oné době psala historii českého metalu. Jaký je to pocit a jak k tomu vůbec došlo?
Pocit je to samozřejmě skvělý a jsem ráda, že jsem dostala takovou šanci; patří k tomu však i velká zodpovědnost, protože být součástí Alešovy kapely znamená nejen radost, ale i spoustu času stráveného tvrdou prací na zkouškách, apod. Aleš je stoprocentním ztělesněním rock and rollu, já si ho odjakživa nesmírně vážila, protože Arakain byl jednou z mála českých metalových kapel, které jsem už odmala poslouchala.
K mému přijetí do kapely došlo nečekaně a rychle – Aleše napadlo zkusit obsadit do nové sestavy kytaristku, přes doporučení přišel na mě, poslechli si s Georgem moje věci, vyzkoušeli si mě a zůstala jsem.

Tvůj vkus samozřejmě chválím, ale přesto mi to nedá, abych se nezeptal, jak se holka v pubertě dostane ke kapelám typu Whitesnake nebo Girlschool. Jak se na Tvůj hudební vkus dívali a dívají vrstevníci?
Asi bych tě opravila, Whitesnake jsem nikdy příliš neposlouchala – ale Girlschool už ano. Je to jednoduché, stačí být odmala vychovávaná v rodině plné rockerů, ať už je to táta-kytarista, mamka-rockerka, strejda-metalista, babička poslouchající Alice Coopera, a takhle bych mohla pokračovat. Člověk si pak tuhle muziku zamiluje a vždycky se k ní vrátí, začne si hledat svoje kapely. Moji vrstevníci poslouchají převážně jiné žánry, ale mně nikdy nevadilo být jiná a z případných blbých řečí si nic nedělám.

Na Bandzone se dá najít i Tvá tvorba, která evokuje americký glam metal 80. let. Dá se říci, že jsi jako kytaristka zaměřena spíše na Ameriku než Evropu? Jak se Ti podařilo vyhnout se těm evropským vlivům? Přecejenom si myslím, že každý Evropan má v sobě trochu více Beethovena než amerického rokenrolu.
Když jsem ve třinácti začala hrát, poslouchala jsem pouze a jenom svůj prvotní a největší vzor, KISS. Takže se mi zpočátku podařilo vyhnout se evropským vlivům díky své fanatické oddanosti téhle kapele. Jenže postupem času jsem si rozšířila obzory, našla jsem mnoho skvělých britských a evropských kapel a snažím se brát si to nejlepší ze všech světů. Dobrá muzika je dobrá muzika, ať už je z Ameriky, nebo třeba ze Švédska. A všechna čest Beethovenovi, klasika je fajn, ale Motley Crue mám radši!

Jak už bylo řečeno, zabýváš se vlastní tvorbou. Můžeme čekat, že budeš skládat i pro AB BAND?
Určitě je v plánu, že se na novém materiálu budu podílet. Aleš podle svých slov chce kreativní lidi, kteří mají nápady, takže jsem na proces skládání nových věcí se zbytkem kapely zvědavá a těším se.

Teď si trochu rýpnu. Doposud jsi působila zejména jako sólistka, která si nahrávala hudbu bez spolupráce s dalšími muzikanty, pokud nepočítáme Tvé hostování ve skupině K2. Proč tomu tak bylo? Nemáš trochu obavy ze spolupráce s plnohodnotnou kapelou, kde se to hemží různými názory a přístupy?
Stalo se mi, že to ‚sólování‘ mě postupně začalo zmáhat. Člověk se sice nemusí s nikým dohadovat, jak se co bude a nebude hrát, ale zase je na všechno sám. Potřebovala jsem změnu a spolupráci s jinými muzikanty, protože nejspíš něco na tom ‚víc hlav víc ví‘ bude. Budu moudřejší, až budeme dávat dohromady nové věci, ale zatím obavy z případných střetů názorů a přístupů nemám, protože jak říká George: „Nic, co je dobrý, nevzniká snadno.“ – takže budu radši, když se poštěkáme do krve a pak uděláme výbornou desku, než v pohodičce natočit nějaký balast.

Vystoupení předchozí sestavy AB BANDU působila trochu suše i kvůli absenci více zpěvů. Jelikož zpíváš, otázka je nasnadě. Můžou se posluchači po nějaké době opět těšit na vícehlasé vokály?
V ABBandu budeme zpívat vokály všichni, jen je musíme ještě pořádně dopilovat, než budou stoprocentní, chce to holt trochu času. Zpěv jsem nikdy nepovažovala za svou nejsilnější stránku, tak uvidíme, jak to dopadne.

Můžeš nám říci něco o kapelách, které Tě ovlivnily? Jaké jsou Tvé největší hudební vzory?
Dvě kapely jsou pro mě zásadní. Jak už jsem naznačila, jsem zuřivě oddaná fanynka KISS a spoustu lidí to o mně ví, občas si ze mě dělají srandu, ale zkrátka už od tří let tuhle kapelu naprosto zbožňuju. Dál bych jako obrovský hudební vzor uvedla legendární ženskou partu Girlschool – ty mi v mých patnácti na Malé Skále ukázaly, jak to holky umějí rozbalit, a staly se mými kamarádkami.
Následují stará Metallica, Motley Crue, Motorhead, Arch Enemy, Guns N‘ Roses se Slashem, Beatles… a mou specialitou je vyhledávání kvalitních ženských rock/metalových seskupení. Sama jsem si našla The Runaways (Joan Jett tam mám radši než sólově), Phantom Blue, Rock Goddess, Vixen, The Donnas a výbornou švédskou bandu Crucified Barbara. Vřele doporučuju!

Určitě je řada věcí, na které jsem se zapomněl zeptat. Co bys o sobě všem čtenářům ráda řekla?
Možná bych dodala jen to, že jsem levák, Blíženec a paličatý lempl – a v současné době studuji čtvrtý ročník gymnázia, tak doufám, že úspěšně odmaturuji a zamířím na vysněnou žurnalistiku na UK v Praze

Díky za rozhovor.

Autor článku: Topi

Komentáře:

Tento článek zatím nikdo nekomentoval. Buďte první!