27. 11. 2008

Česká alkorocková klasika, to je Alkehol. Má nás ještě vůbec čím překvapit? Pojďme si krátce rozebrat jejich nové album Johoho!

Pohled č. 1: Vystřízlivění na začátek

Nutno hned ze začátku poznamenat, že album Johoho!, které je v pořadí již třináctým řadovým počinem této ostřílené pražské rockové formace, nepřináší svým posluchačům nic nového. Sází na klišovité a občas pubescentní texty ( např. skladba „fak jú“) týkající se stroze a jen a jen alkoholu. S ohledem na alba „Už se to smaží a peče“, „Kocovina“ a „Dvanáctka, které byly alkeholickou pařbou a přitom i svěžím probuzením do nového dne, Johoho!, to je jako probudit se po dvou pivech a ještě s kocovinou.

Alkoholikovo srdce ale jistě zaplesá, protože mu pánové ze Slamníku servírují přesně to, co chtějí slyšet. Pro ty, co čekají od každého alba něco nového a zajímavějšího je nová placka zklamáním.

Pohled č. 2: Návrat k deliriu

To bylo trochu kritiky na začátek. (Možná až trochu moc tvrdé na to, že osobně mám Alkehol odjakživa moc rád) Pojďme se ale na album podívat z úplně jiného pohledu, daleko optimističtějšího.

V rockové muzice je obvykle vítán nějaký ten vývoj, či progrese. Otázka ale je, jestli tuto progresi konkrétně u Alkeholu někdo žádá. V případě, že je vaše odpověď v podobě rázného NE, pak je u Alkáčů všechno v pořádku a i do nového alba se dá velmi dobře zaposlouchat a pobavit úsměvnými texty o chlastu. Je to přece muzika, od které málokdo může čekat nějaký intelektualismus a virtuozitu – je to prostě muzika k pivu! Prostě nic nového, typická odreagovačka od všedního pracovního nasazení. Když se k tomu přidají velmi jednoduché a občas líbivé a kytary, není co řešit. Ona totiž progrese vede i často k mainstreamu a tím by jistě Alkehol ztratil na celkové originalitě, zábavnosti a potměšilému výsměchu všem vyvoněným a nažehleným metroušům.

Na novém albu tedy najdeme šestnáct nových kusů. Písničky jsou typově opravdu hodně podobné. O hudbu a texty se prakticky výhradně zasloužili Ota Hereš a Petr „Kuna“ Buneš. Těžko je nějak více rozpitvávat ( ty písničky:) ). Za zmínku by snad hlavně stály songy jako Pajzl, Ztečí vemem záchytku, Nic nám nechybí, óda O životě, či titulní píseň s názvem JOHOHO! , která nás poučí o leckterých moudrech. Zvlášť vyčnívá píseň s názvem Než půjdeme k čertu. Svou temnotou spíše připomíná tvorbu TÖRRu, ve kterém Ota Hereš také působí.

Co říci nakonec… Alkehol vydal album, které neurazí, rozhodně ale není tak silné, aby rotovalo v přehrávačích nějak více častěji. Těžko říct, zda se jedná o tvůrčí krizi, či o záměr (návrat ke kořenům). Každopádně na popularitě určitě počin JOHOHO! neubere. Pořád je to ten starý dobrý Alkehol. Nezbývá než si dát pár piv, k tomu si pustit novou placku, případně rovnou zajít na nějaký koncert a pořádně si zahulákat minimálně ty hitovky, které jsou pilířem české rockové scény!

Autor článku: Ivo

Komentáře:

Tento článek zatím nikdo nekomentoval. Buďte první!