Andělská noc mezi ploty

Při příležitosti tvorby reportáže z legendárního multikulturního festivalu Mezi Ploty v areálu bohnické psychiatrické léčebny se nám podařilo přichomítnout se k natáčení speciálního vydání kultovního pořadu České Televize – Noc s Andělem...

Hosty tohoto večera měli být tentokrát ředitel bohnické léčebny pan MuDr.Ivan David, skupina The TAP – TAP v čele se Šimonem Ornestem a za organizátory festivalu Mezi Ploty Robert Kozler a Michal Šesták.

Pro ty méně televizně zaměřené čtenáře jen stručně vysvětlím, že se jedná o živě vysílaný hudebně publicistický pořad, který zdědil část názvu po svém moderátorovi, dramaturgovi a scénaristovi v jedné osobě – Pavlovi Andělovi. Ten také mimo jiné provázel publikum letošním meziplotovým děním a tak jsme se stejně jako všichni návštěvníci u první hudební scény dozvěděli že ve 23:00 odstartuje speciální meziplotová Noc. Místo pro natáčení si štáb lépe vybrat nemohl, neboť probíhalo takřka na svaté půdě. A tak pod monumentálním průčelím bohnického chrámu vyrostlo improvizované televizní studio a my se s laskavým svolením pana režiséra Davida Síse (děkujeme) mohli natáčení ze zákulisí účastnit.

Nikdy nezapomenu na pocit zadostiučinění, když se zorné pole objektivu mého fotoaparátu mohlo otáčet spolu s kamerami ČT a kdy jsem bok po boku se skušenými kameramany mohl zaznaménavat pohodovou atmosféru, která je typická pro každou Noc s Andělem. Dost ale mých napoleonských opojení a pojďme se podívat, co vlastně takové natáčení a zároveň živý TV přenos obnáší.

Tak především, krom docela skromného prostoru cca 10x20m, který zabralo studio s kamerovou technikou a kulisy, byl chrám v podstatě obležen z jedné strany různými speciálními vozy s technickým zázemím a nepostradalenou kabinkou zvukaře, střihu a režiséra. Pěšina kolem budovy byla vystlána silnými kabely, kterými proudil obraz a zvuk k přenosovému vozu a posléze anténou k divákům TV a zároveň jimi spěchaly pokyny od režiséra kameramanům a asistentce režie. Asi nejimpozantnějsím zařízením na „platze“ byla bezesporu kamera na 12ti metrovém ramenu vyřešeném na principu páky. Na jedné straně cca 10m dlouhé rameno zatěžkané pouze vlastní vahou a kamerou a na straně druhé obrazovka kamery s nutnými kontrolkami, zobrazujícími stav zařízení a rukojeť zatížená obrovskými talíři ze vzpěračského náčiní. Těžko uvěřit, že něco robustního může tak neuvěřitelně jemně a precizně měnit pozici, když se zařízení chopí zkušená ruka kameramanova. Na rukojeti kolosu byly připevněny dva joysticky, kterými se ovládal zoom a otočení kamery na druhém konci ramene. A tak mohla kamera volně kroužit nad scénou a vybrat si téměř jakýkoli úhel pohledu. Mimo jiné samozřejmě byl prostor před chrámem nasvícený profesionální technikou, díky níž jsme se cítili, jako bychom seděli v malém klubu někde v centru Prahy a ne pod širým nebem. Tuto kulisu jen občas narušilo zlověstné zahřmění a zablesknutí nad městem. Z toho jsme měli asi všichni největší strach. Kdyby totiž přišel déšť nebo nějaký silný vítr, bylo by patrně po natáčení. Kamery sice byli náležitě obaleny nepromokavým materiálem, ale účinkující a štáb už bohužel tak dobře vybaveni nebyli. Naštěstí nás však nebeské bubny jen škádlily a nespadla ani kapka.

Velice zajímavé bylo pozorovat zkoušku před ostrým natáčením. Jelikož byl pořad vysílán živě, muselo vše doslova na vteřinu přesně sedět. Ano, odbitím poslední vteřiny věnované nějakému předtočenému příspěvku, které režie střihala mezi jednotlivé živé rozhovory, museli všichni sedět na svých místech. A tak pan režisér vždy halasně upozorňoval tu Pavla Anděla, tu štáb, který přestavoval dekoraci během jednotlivých částí pořadu, že na to či ono mají třeba 3 minuty 35 vteřin.

Na nic nebylo moc času a tak proběhla jen jedna rychlá generální zkouška, při níž jednotlivý protagonisté cvičně zaujímali svá místa ve stanovených časech a přesně ve 22:50 vše začalo naostro. Legrace situace nastala, když vždy po čtvrt hodině poklidné rozhovory Pavla a jeho hostů rozčísky mocné údery věžního hodin. Nevím, zda s tím bylo počítáno, bohužel jsme neměli nejmenší ponětí jak celý pořad slyšejí diváci, jelikož veškerý zvuk šel rovnou z mikrofonů učinkujících do přenosového vozu. Snad si s tím mistr zvukař nějak poradil.

A pokud si myslíte, že za kamerami je absolutní ticho a nikdo nesmí ani špitnout, pak vězte, že to není až tak docela pravda. Samozřejmostí je, že pokud to není nezbytně nutné, nikdo nemluví a nikdo se nehýbe. Ale jak už to tak bývá, nikdy nic nemůže fungovat absolutně plánovaně, takže za kamerami pobíhají asistentky s nápoji pro štáb a učinkující a ve sluchátkách kameramanů proudí pokyny od pana režiséra a jeho asistentky. A samozřejmě za kamerami sedí i připravení hosté a těmi tetokrát byla početná skupina The TAP-TAP, což je parta neuvěřitelně veselých lidí. Skutečně člověk žasne jak tito mladí muzikanti navzdory svým handykapům berou život s humorem a jak neuvěřitelně vřelí jsou. A tak se brzo jemný humor Pavla Anděla a jeho dnešních hostů rozšířil i mezi štáb a za chvíli jsme se smáli všichni.

Měli jsem tedy možnost přesvědčit se o perfektní sehranosti a naprosté profesionalitě televizního štábu a zároveň o kamarádské a veselé atmosféře spojené s natáčením Noci s Andělem. A tak nezbývá než říci „kloubouk dolů“ při každém dalším pořadu a popřát jeho tvůrcům mnoho dalších povedených dílů.