Apatheia - Apatheia

Deska kapely Apatheia vyšla na konci loňského roku jako poslední vydaný titul RedBlacku v roce 2006. Oficiální debut této skupiny z Havířova opět dokazuje, jak zajímavé desky i v našich končinách vychází. Totéž mohu říci o firmě RedBlack, která nás zásobuje velice osobitými nahrávkami a co se týká kvality, ještě mě nikdy nezklamala.

APATHEIA sice má vydán teprve svůj první oficiální nosič, ale funguje již od roku 1999. Nahrávka působí maximálně propracovaně a dotaženě. Podobnou desku bych u nás nehledal, jistou stylovou spřízněnost lze najít u brněnských Animé a využití violoncella může připomenout Silent Stream Of Godless Elegy. Jinak muzika kapely Apatheia jakoby spíš patřila do katalogu progresivních Inside Out a to jen potvrzuje, že RedBlacku se stále rozšiřují obzory, které nejsou pouze striktně metalové. APATHEIA poskládala na poslech velmi příjemnou kolekci písní s lehce melancholickou náladou, dobarvenou violoncellem, jemnými akustickými i říznými kytarovými pasážemi, melodickými vokály pouze v angličtině, nepřeslechnutelnou baskytarou a přesnými bicími.

Tvorba kapely určitě vychází z rockové muziky let sedmdesátých, která se transformuje ve styl současných progresivistů na rockové scéně jako jsou třeba Neal Morse, Ty Tabor nebo Porcupine Tree. Najdeme zde mnoho akustických pasáží, dokonce latinské motivy a posmutnělé tóny violoncella mají nádech baladického folklóru, při opakovaných posleších (ty mohu doporučit) se objevují další nová místa, která ještě nebyla nalezena, chce to jen na necelou hodinu zastavit a vnímat.

Úvodní Black Poetry se pozvolna rozjíždí v refrénu přichází euforická hard rocková vlna, melodie, která utkví ve vaší hlavě, parádní song. Následuje Flaccid Orchid v pomalejším tempu s kouzelným zpěvem. Třetí My Personal Sun je písnička, která by měla potěšit dívku vašeho srdce, jak prosvětlenou náladou, tak slovy o její výjimečnosti. Ve čtvrté In The Shadow Of The Sun jsme v potemnělém světě a smutek je v náladě The Swan Song, na jehož konci zazní optimistické I know there is Love. V Beautiful World se poeticky zpívá o světě kolem nás, že je plný života, užívejme život i to je umění, voloncello skvěle doplňuje kytary. Infinity of Seas pojednává o rozchodu a pocitech, které jej provází. Druhým vrcholem alba je bezmála desetiminutový opus Le Narcisse De L'écritoire, slova pějí opět o přírodě a její kráse (Love beauty and learn to discover it in ourselves), kytarové zvukové malůvky. Předposlední razantní Luminous je o hledání vlastní životní cesty. Závěrečná Behind The Veil je tmavou barvou naplněný moderní hard rock s hutnými kytarovými příboji a mnoha akustickými zklidněními, dost možná nejlepší věc na celé desce.

Pochvalu zaslouží Tomáš Špirka za nahrávku, mix a spolu s kapelou i za produkci alba. Zdařilý je obal v mé oblíbené černo-bílé, zobrazující jakési mapky krajiny o níž se hovoří v textech a kterou vytváří muzika ve vaší představivosti.