Arashit - Když teda tjamtádá, tak teda tjamtádá!

Punk, hard rock, funky, prostě originál Arashit. Kupodivu hodně chytlavé CD, Vás zaujme, jak hudbou, tak texty, které jsou jeho velkou devízou.

Toto CD hned na první poslech nechytne skalní posluchače punku, protože se trošku odlišuje od standardního nářezu ve stylu „punk no death – vy volové!“

Je to hudebně dobře vyvážené album, které to hned v úvodní skladbě „Song o zkáze budíku“ napere posluchači do hlavy. Ležérnost této první věci musí nabudit dojem, že se bude celé CD odvíjet podobným směrem. Jenže hned druhá věc solidně usadí všechny nedočkavce a pohodovou „Brouk v hlavě“ rozjede hudební ukázku profesionality muzikantů skupiny Arashit, protože to v ní jde slyšet. Další věcička už je opět postavena na agresivním pojetí punku a je v ní obsažen hodně líbivý refrén a kytarově, možná i stylově postaveném zpěvu je v ní trošku slyšet VZ, ale nechci to k ničemu přirovnávat, punk má mnoho podob a to je na něm to, co ho odlišuje.

Věcičku „Karel“, bych nazval klasickou rádiovkou, ploužákem, který se musí líbit snad každému. Je to pomalý song o Karlovi a je tak, uklidňující, že jsem si při jeho poslechu připadal, že jsem si dal taky čouda… text, je super, má příběh a je tak trošku nostalgický.

V songu „Kolikrát“ je spíše položena otázka, čeho a co kolikrát, protože tady jsou texty pořád neseny v celkem veselém duchu o požitcích života, ale v této skladbě to nemá takový drive a podtext, je to asi nejslabší věc na desce, ale budiš. To se naprosto změní v hardrockové „Panence Chucky“, která vše opět odpálí správným směrem. Skupina Arashit, je opravdu originální partička a její album je více žánrové a dovedu si představit jejich živé vystoupení, které musí být nabito energii. Hrají prostě to co je baví a to je dobře, nijak se neškatulkují. V dnešním hudebním světě, se každý snaží zaujmout názvem svého zaměření, thrash, death…brutal death, atd., ale Arashit se na to slušně řečeno vysral a udělal dobře.

Jak jsem již psal, texty jsou nosnou konstrukcí tohoto alba, ale to je to, co může hudba nabídnout, prostě pobavení a to Arashit nabízí velice uvolněně. Poslední tři věci jsou o tom naprostým důkazem „Sloni – Blues prostatika – Kate Moss“ je v nich obsažen humor, tragičnost, vážnost a nadhled. V poslední věci jsem objevil opět další hudební projev Arashit, prostě klubovka, jak vyšitá a vyloženě poslána na taneční parket. Kate Moss, by se určitě ráda zavlnila v jejím rytmu i bez podpůrných prostředků :). Detaily, by možná chtěly trošku hudebně doladit, ale aspoň to nezní moc uměle.

Album je originální a žánrově pestrou procházkou po zemi i letem do vesmíru…

Více bych to nerozebíral, prostě krátce, stručně, Arashit není shit!