Asgard - Eleonora: Odhalení jinotaje

Brněnští Asgard jsou na tuzemské tvrdé scéně v podstatě legendou. Pohybují se zde totiž již přes dvacet pět let. Proto je možná překvapující, že Eleonora: Odhalení jinotaje je teprve třetí deska souboru.

Také tentokrát se jedná o koncepční desku. Ta teď přibližuje příběh krumlovské kněžny Eleonory Amálie von Schwarzenberg, která byla po své smrti nespravedlivě nařčena z upírství. Ač jsem rozený jihočech, tato historie mi byla zcela neznámá a o to více mně zajímalo, jak Asgard téma zpracují.

Eleonořin příběh, odehrávající se na přelomu sedmnáctého a osmnáctého století, získal hodně archaický kabát. Ten je ušitý z metalových odnoží, které byly cool nějaký ten pátek zpátky, ale tak proč ne, posluchače si to jistě najde.

Větší chybu vidím v textové stránce desky, která na mně působí hodně odfláknutě. Nemyslím teď gramatické chyby v bookletu, ale spíše nefunkční až amatérské texty, které jsou pro Asgard citelným krokem zpět.

Album úplně nezachraňuje ani jediný příspěvek slovutného BigBosse Valtera z další brněnské legendy, Rootu. Právě on byl autorem libreta k předchozím “Zlověstným časům” z roku 2010. Jeho pohřební balada Pátý květen ukazuje, že kdyby se texty dostaly k těm pravým rukám, mohl by být výsledek mnohem lepší.

Mé pocity po poslechu desky jsou tedy značně rozporuplné. Na jedné straně tu máme legendu, která pokračuje ve své chvályhodné tradici výjimečných koncepčních desek. Její samotné vyznění se u mne ale tentokrát minulo s účinkem.