26. 7. 2009

Spálené Poříčí zažilo opět další metalovou smršť. Tento festival i v době finanční krize si dovolil pozvat kapely jako Sabaton, Vader, Sonic Syndicate a mnohno dalších. Celkem se zde vystřídalo 80 kapel na 3 scénách.

Byl pátek 3. červernce a já jsem stavěl na louce ve Spáleném poříčí v rychlosti můj stan, abych co nejrychleji mohl jít prozkoumat areál BasinFireFestu. Změnilo se zde hodně věcí. Některé k lepšímu, některé k horšímu. Určitě potěšila non-stop hospoda, jejíž kapacita se navýšila na 1500 lidí. Další věc, která někoho možná potěšila, někoho ne, je přesunutí jednoho z podií do non-stop stanu, kde vystupovali semifinalisté České rockové ligy. Takže se překrývalo méně kapel. Hlavní podium (Poštovní spořitelna stage) se oproti loňsku, zúžilo asi tak na 2 třetiny šířky loňského podia. Plocha podia byla vyvýšena na cca 2,5 metru, což potěšilo především návštěvníky v zadních řadách.

Kapela, která otevírala BasinFireFest byla plzeňská metalová formace Maelström, což je velmi nedoceněná kapela (na tento rok 5 koncertů). Maelström měl sice pod podiem kolem stovky lidí, ale ti se rozhodně nenudili. V metalové smršti i když trošku netradiční pokračovala následující kapela Asmodeus, která už začala tvořit menší kotel. Následovali Petr Henych se svojí kapelou G-Bod, kteří většinou hrají instrumentální písně, pokud nemají nějakého hosta. Pro BasinfireFest byl host Kamil Střihavka. První kapela na kterou jsem se těšil, byla karvinská Doga, která nedávno vydala CD Karikatury. Doga patří mezi špičky českého bigbítu, ale na Basinu mě docela zklamala tím, že si Doga nechala během každé písničky pětkrát zatleskat a refrény jsme si museli zpívat sami. Doga si to ale zachránila svým vtipem a energickým vystoupením. Vyzdvihnout bych chtěl píseň Popojedem z jejich nového CD. Alkoholická kapela Alkehol přijela také představit písně z nové desky JOHOHO!. Alkehol je jedna z mála kapel, která za svá dlouhá nezměnila styl, což je ojedinělé a Alkeholu to velmi prospívá. Nechyběly legendární písně jako Hospodo nalejvej, Na zdraví, či Nechte vlajky vlát od Hatricku, který má letos comeback.

Jednoznačně kapela, která na BasinFireFest vždycky patří a vždycky jí tu uvidíme je kapela Arakain, která zde nikdy nezklame. Jelikož letošní rok byl co se týče desek velmi plodný, tak ani Arakain nezůstal za vodou a také vydal desku – Restart. Své vysoupení okořenili právě písněmi z této desky (Pojď dál, Skrytá kamera, Paganini ad.). Nezapomělo se však ani na staré pecky (Adrian, Šeherezád, Apage Satanas, Magor ad.). Třešničkou na dortu byla instrumentálka po písni Šeherezád.

V pátek byly na programu 2 zahraniční kapely (nepočítám Slovensko) a to Dagoba (F) a Sonic Syndicate (SWE). Prvně jmenovaná kapela předvedla zajímavý death metal, ale nijak extra nezapůsobila. Tak jsem si v polovině vystoupení odskočil na Horkýže Slíže, kteří hráli na Gambrinus stage. Horkýže potvrdili, že Slováci jsou nejsprostější národ. Zato velmi zábavný. Lidem, kteří trpí mindráky, či depresemi doporučuji shlédnout jejich vystoupení a budou rázem zdraví. Málokterá kapela dokáže tolik pobavit, ať už svými texty nebo projevy při pauzách. Když jsem se vracel z Horkýžů, tak na PS stagi už zvučili Sonic Syndicate. Rozhodně nejlepší kapela tohoto dne. Moderní metal mě nikdy nedokázal nadchnout, jako právě u Sonic Syndicate. Kapela má dva zpěváky, jeden zpěv je čistý, druhý dry. Za zmínku rozhodně stojí post baskytary. Žádná kapela nemá tak krásnou bastkytaristku jako právě Sonic Syndicate. Po tomto vystoupení kapela získala obrovskou základnu nových fanoušků. Páteční večer byl završen rockovou operou Antigona.

Sobotní program byl velmi pestrý. Na programu byly 3 německé kapely, jedna italská, francouzká, švédská a britská. Skip rock je jedna z těch německých kapel. Určitě kvalitní kapela, ale kapela, která hraje typ hardrocku, který vidíme na naší scéně poměrně často. Další kapela Wizard už byl trošku jiný oříšek. Power-metalový mágové ukázali že patří mezi top kapely na BasinFireFestu. Nadšenost byla na místě. Tuzemská kapela Krucipusk je také již tradiční kapelou na BasinFireFestu a od loňského roku zpěvák Tomáš Hajíček rapidně změnil svoji image. V současnosti vypadá spíše jako Rumcajs. Ano nechal si narůst dlouhé vousy a vlasy. Tomáš je jeden z mála zpěváků, kteří doukážou na podiu opravdu pobavit a jeho vtip se teď promítá i do jeho vizáže, vystoupení bylo okořeněno ochutnávkou z připravované desky. Vraťme se ale k zahraničním kapelám. Post legendy na BFF obsadil bývalý zpěvák Iron Maiden Blaze Bayley. Je to menší obtloustlý muzikant se zlatým hlasem. Leckdo ho na BFF srovnával s Brucem Dickinsonem (současný zpěvák Iron Maiden) a rozdíl je patrný. Nechci to nějak srovnávat, Blaze byl na podiu bez Iron Maiden a se svoji kapelou. Během promoklého hodinového vystoupení Blaze ukázal, že i bez Iron Maiden je to velikán a pan zpěvák. Říkal jsem si, že dnes už asi nic lepšího neuvidím. Opak byl ale pravdou. Největší lahůdka nás teprve čekala. Švédká formace Sabaton. Podle mého názoru se o největší bomby na BFF postarali právě Švédové. BFF přesně tuhle kapelu už dlouho potřeboval. Kapelu, která sice tolik lidí nepřilíkala jako headliner na festivalu, ale zato předvedla něco nezapomenutelného. Sice tu hrají poměrně často, ale když jsem prohodil pár slov s jednou partou nadšenců, tak se všichni shodli na tom, že toto bylo nejlepší vystoupení Sabatonu v ČR. Zpěvák během koncertu i dokazoval jak má naši vlast rád, a říkal jednu frázi za druhou. Ještě jedno pivo byla jeho nejčastější fráze. Dokonalost tohoto vystoupení nejde popsat do jednoho článku. To prostě musí člověk zažít, aby pochopil. Vřele doporučuji si poslechnout, kdo Sabaton ještě neslyšel. Po takové extázi, jakou jsme právě prožili, by musela přijít snad na podium Metallica, či Black Sabath aby Sabatony překonala.

Na podium ale vtrhl francouský projekt One Way Mirror v čele s dánským zpěvákem Guillaume Bideau, který působí ještě v Mnemic, kteří vystupovali na BFF předloni. Tento set nebyl zas až tak výrazný, ale dokazuje to, že když se sejde více kvalitních muzikantů z více zemí, vznikne kvalitní a zajímavá, hrající i některé převzaté písně. Myslím si, že One Way Mirror jednou zapadne mezi stálice. Sice to ještě není dokonalé, ale budoucnost mají.

Nedělní dny na festivalech bývají tradičně skromné. Na programu dnes bylo vystoupení dvou zahraničních kapel. Chorvatští Rising Dream a polští Vader. Rising Dream potěšili.. Nenadchli, ale potěšili. Ono také když třetí den na festivalu je člověk zasmrádlý, unavený a hlavně vyřáděný a vyposlouchaný ohromného množství kapel, tak mu některé kapely přijdou jednotvárné a zdá se mu že jich na BFF viděl podobného typu několik Co rozhodně není jednotvárný je česko-ruská kapela Dymytry, která je se mi zdá docela nedoceněná, na to co umí a jakou mají tvorbu. Sice jejich debutová deska se natáčí, ale stačí si poslechnout bandzone apod. a poznáte sami.

Harlej patří jednoznačně mezi špičky bibgítové scény. Bez Šafránka je to sice jiný Harlej, ale z mého pohledu však mnohokrát kvalitnější. Už ale nemá cenu srovnávat kdo byl lepší a kdo horší. Důležítá je současnost. Harlej nadchl spousty lidí. Ať už starými písničkami jako Z Kuby Kiwi, Zfetovanej, nebo novějšími jako Malá nevěrná holka, Proč pocit mám apod. Další kapelou z té top CZ je Škwor. Také tradiční kapela na BFF. Nevím, spousty lidí Škwory kritizuje, že jejich poslední desky postrádají tvrdost jakou měli první desky. Podle mě to je jedině dobře. Vznikají nádherné písničky, které se obejdou bez tvrdosti. Například Pohledy studený, nebo Vizitka, se kterou vyhráli soutěž Souboj Hitů na ČT. Ten kdo pochopí, že nejde zas až tolik o tvrdost, tak si Škwory zamiluje. Samozřejmě se zavzpomínalo i písněmi Sraž nás na kolema či Mý slzy neuvidíš. Pro mě nejlepší vystoupení české kapely na BFF.

Debustrol letos vydal desku Rwanda, která je odporně krutá, ale promiňte mi to slovo, zasra*ě pravdivá. Deska u který se snad každý zamyslí. Debustol však zahrál jen pár věcí z nové desky. Dokonce myslím že pouze jednu. Titulní píseň. Okamžik, na který čekalo spousty lidí se přiblížil. Vystoupení Vader. Vader mě moc nenadchl přiznám se. Tvorbu této kapely jsem zas tolik nepochopil a je mi to líto, poněvadž jsem se velmi těšil.

Co na závěr..
BasinFireFest patří k mým nejoblíbenějším festivalům a nikdy mě nezklamal. Doufám že příští rok dorazí více lidí a mnoho dalších kvalitních kapel.

Autor článku: Honza Tesák

Komentáře:

Tento článek zatím nikdo nekomentoval. Buďte první!