Bella Fica - Nešahej mi na štěstí

Už tě štve tahle společnost, jak to všechno nefunguje? Máš plný zuby tohohle světa? Tak si vem kytaru a koukej: tohle je akord, tady je další a pak zahraj třetí. Teď běž a založ kapelu! Punk´s not Death!

Roku 2005 vzniká v Ústí nad Labem zajímavá punková partička, která je až na bubeníka obsazena členy dívčího rodu. Kytara, basa a saxofon a vokál s ženskými mozkovnami na první poslech nepřináší kromě exotické sestavy nic úžasného. Jak pro koho. Mě se okamžitě vyrojily vzpomínky na počátek devadesátých let, kdy jsme v zaplivaných pivnicích poprvé okusili komunisty zakázané ovoce – PUNK!

Visací Zámek, Zóna A, Svobodná Evropa nebo Požár Mlýna… V Čechách se punkrock vždycky hrál po svém, upřímněji a ačkoliv všechny tyhle bandy vlastně hráli a řešili to samé, prostě nás to bavilo. A jsem moc rád, že se dnes sem tam objeví skupina, která nezapomněla a hraje tyhle "sklepy“ a nesnaží se šířit ty komerční tuposti jako Měls vůbec rád, Jestli jsem mořská víla, nebo To tvoje malování a ten Míting, brífing, brainstorming – to už je na mě hodně silné kafíčko.

Ale kam jsme se to dostali. Bella Fica a jejich cd prvotina Nešahej mi na štěstí přináší špinavej punk, jak se sluší a patří. Špatnej zvuk, falešnej zpěv a jednoduchou až primitivní hru na nástroje. Saxofon dodává písním skáčkovou atmosféru. Texty jsou na jednu stranu plné agrese a frustrace – vzkaz pro společnost, že se kapelníci ani náhodou nehodlají stát bezcennými členy konzumního davu, toho tupého stáda. A pak tu jsou texty plné cigárek, piva a léčivých bylinek. Rodiče musejí mít radost…

Na to, že je placka Nešahej Mi Na Štěstí debutovým počinem, má velmi kvalitní booklet, v jehož sympatickém grafickém zpracování naleznete texty i fotky členů a jejich spodního prádla.

Nechtělo se mi rozebírat jednotlivé písničky, album neobsahuje žádné rádiové hity, ale songy, které rozpálí nejeden kotel a Bella Fica bude vyhledávanou atrakcí na nejednom fesťáku. Povrchní tvrzení, jak je jejich album špatně nahrané, plné špatných textů a špatných vokálů, bych bral jako pochvalu. Bella Fica totiž natočila opravdovou a upřímnou punkovou desku. Punk nemá být digitálně vyleštěný, muzikantsky dokonalý. Není to hudba do hitparád a rádií. Punk je špinavej, agresivní a ohranej stejně jako tento svět, kterému je zrcadlem. A ten kdo to nechápe, ať se této kapele radši vyhne, zaleze pod postel, pustí si míting, brífing, brainstorming, protože na kávu Bella Fica prostě nemá – mně voní hezky.