Best Of Kamil Střihavka - 20 let na scéně

Především majitel jednoho z největších hlasů na české scéně. Tím vším byl a ve většině případů pořád je Kamil Střihavka, jehož dvacetileté bilancování se mi dostává na stůl v podobě dvou disků.

Duší bluesman, který se nejprve stihl nesmazatelně zapsat do paměti heavymetalistů, aby si jej poté ke spolupráci vytáhly osobnosti formátu Michala Pavlíčka a Oty Baláže, nesčetněkrát ukřižovaný Ježíš ve slavné rockové opeře Jesus Christ Superstar, poté učinkující v dalších muzikálech, ale i muzikant, který si vždy dělal jen to, co sám chtěl. Ale především majitel jednoho z největších hlasů na české scéně. Tím vším byl a ve většině případů pořád je Kamil Střihavka, jehož dvacetileté bilancování se mi dostává na stůl v podobě dvou disků. Tohoto zpěváka jsem nezaznamenal poprvé až v legendárních znělkách Dysneyovské Rychlé roty a Kačeřích příběhů, jak by se dalo předpokládat, ale ještě dříve v rozhlasovém pořadu Větrník a jeho metalových hitparádách, kde jeho tehdejší domovská kapela MOTORBAND slavila úspěchy nejen díky charismatickému hlasu frontmana, ale i díky nadstandardnímu instrumentálnímu a skladatelskému fortelu. Na hitovky "Flám" nebo "Je to špás" se na bestofce sice nedostalo, ale ani fanoušek této oblasti Kamilova hudebního angažmá nezůstane ochuzen.

Časově chronologické řazení skadeb vedlo k odvážnému řešení, že se skladby Motorbandu ocitají hned na začátku. I přes svou archaičnost patří k vrcholům kompilace, protože metalový výraz a frázování jsou dosti odlišné od toho, co se děje na zbytku alba. Skladby "V říši ptáků", "Životní styl" a "Heavy metal" jsou obdařeny líbivými melodiemi a typickou heavymetalovou energií, takže nezbývá, než si pochvalovat, že se před dávnými lety podařilo Liboru Matějčíkovi Kamila Střihavku do tohoto stylu, který byl sice blízký jeho hlasu, o něco méně ale už jeho srdci, naverbovat a naservírovat jej metalovým fanouškům v takové podobě, pro kterou oni tohoto zpěváka nikdy nepřestali uznávat. Poté už se přesouváme k projektu BSP. Tam už se místy zpívá i tišeji a o něco méně se tlačí na pilu, od brusky ve výškách však rozhodně nelétá o nic méně jisker, ostatně to platí pro celé 2CD. V rozličných hravých vychytávkách Michala Pavlíčka si dokázal najít více příležitostí k výrazovým a hlasovým hrátkám (třeba ve zběsilé jízdě "Joe´s Day" nebo úletu jménem "Holka čapni draka"), než v předchozích přecejenom trochu šablonovitých skladbách. "Zemi vzdálenou" jistě netřeba nějak představovat. Následuje projekt NO GUITARS. To už se nacházíme hudebně někde jinde a posluchači natěšenému na Motorband bych doporučoval počkat si na trochu jiné duševní rozpoložení. Ale soustředěný náladotvorný poslech vás i tady odmění, i když se musím přiznat, že v mém případě se to nepovedlo úplně stoprocentně. Místy se po skladbách rozprostírá melancholično, místy bluesem jemně načichlá syrovost, na které nic nemění ani sborové či trumpetové aranže. Proniknout do této hudby není záležitostí pikosekundovho zpracování chytlavých vábniček, ale s potencionální hitovostí se to nijak nevylučuje, o to déle vám atmosferická balada "Vítr mě sráží", hravé "Kruhy v obilí" nebo "Černá růže", potencionální i faktický hitový nástupce Země vzdálené, v hlavách zůstanou.

Druhé cédéčko nás přenáší do dalšího tisíciletí k albům "Woodoo" a "365". O písních se nedá říct, že by šly naproti posluchači lačnícímu po další náloži hitů. Ten, kdo má Kamila Střihavku nejraději v hlasových exhibicích podporovaných klenutými hitovými melodiemi z Ježíše, Motorbandu či Země vzdálené, si bude k této části Kamilovy tvorby hledat cestu velmi obtížně. Ale trpělivost může přinést odměnu, jak se přesvědčil i autor recenze, je k tomu však třeba přijmout hudbu, kterou vám Kamil servíruje, a nevyžadovat od něho to, co sami chcete slyšet. Komu se podaří odbourat tento blok, ten tomu nakonec přijde na chuť, i když to zdaleka nemusí platit stoprocentně. O to větší respekt si Kamil Střihavka za svou nezdolnou vůli jít vlastní cestou zaslouží. Na tomto CD se našel prostor i na četné rarity a bonusy. Příležitost zařvat si po letech zase v našlapaném nářezu byla využita ve "Following You" od kytarového mága Kirka Běhunka na více než sto procent, paradoxem je, že píseň mi svým výrazem mírně evokuje i současný Motorband. Nemůžu si pomoci, ale poloha přitlačení na hlasovou pilu doplněna zkreslenými kytarami mi ke Kamilu Střihavkovi sedne pořád nejvíc. Kdyby to tak cítilo i jeho muzikantské srdce, rockeři a metalisti od Vizovic po Aš (ne-li od Porta po Moskvu) by asi byli v sedmém nebi. Z rarit na konci alba zaujme páplovská "You Keep On Moving", nechybí ani duety s Lucií Bílou nebo Karlem Gottem.

Výběrová alba interpretů, kteří se nikdy nepřestali s časem vyvíjet, jsou zvyklí pracovat po svém a nebát se experimetnů, ale hlavně se nebojí uhnout z cesty za novými výzvami, budou vždy těžším oříškem pro všechny, kdo přišli do styku třeba jen s jednou oblastí tvorby takového umělce. Pro poslech kompletní výběrovky Kamila Střihavky platí osvědčený recept. Nechte se vést tím hlavním, proč si toto album pořizujete, tedy Kamilovým hlasem. Nechte na sebe působit i jiné polohy než ty, které od něho očekáváte, ale zároveň hledejte jeho charakteristickou práci s hlasem i v těch písních, které nejvíce vybočují z vašemu vkusu. Tak se naladíte na stejnou vlnu a najdete si cestu i k těm skladbám, u kterých byste to nepředpokládali, byť se to rozhodně nemusí podařit, a zřejmě ani nepodaří, zdaleka ve všech případech.