Brutal Assault 2008 (14.-16. srpna)

Rock se s rockem sešel a josefovská pevnost v Jaroměři se opět otevřela, aby přivítala příznivce metalové hudby a znovu provětrala jejich zvukovody jak se patří.

Nebudu chodit kolem horké kaše a psát natahovací řeči jako redaktoři jiných metalových médií jenom proto, abych přetáhl ty dvě A4, za které oni jsou placení, takže kdoví jak detailní reportáž vskutku dnes na pořadu není. Ale k věci – letošní, v pořadí již třináctý Brutal Assault lákal na mnoho slavných i těch méně slavných zvučných jmen, z nichž některé kapely si nezasloužily být na reklamním plakátu tak nízko a některé zas tolik vysoko. Jedno je však jisté – BA si získal ve světě za dobu svého působení takový věhlas, že se rok od roku stává čím dál tím více kosmopolitnější. V kempu člověk mohl vidět kromě tradičních vlajek Česka a Polska i vlajku Rumunska, Kanady, Francie, Ruska a mnohých jiných zemích. Navíc kdo je trošku komunikativní brzy zjistil, že si povídá se Švédem, Bulharem či Slovákem. O světovém renomé našeho největšího metalového festivalu nemůže být pochyb.

Co bylo na letošním Brutalu nového od minula? Dalo by se říct, že většinou vše zůstalo při starém, bohužel i všemi proklínané žetony, které mnohé z nás donutily brzy vybílit peněženku a doufat, že tam nějaká ta koruna na cestu zpátky vlakem či busem zbude (chvalme ČD za prázdninovou slevu). Co však bylo nového nebo spíše doplněno bylo více místa k sezení – například naproti oběma pódiím byla otevřena velká tribuna s výhledem. Samozřejmě placená, proto jsem ji nikdy nevyužil. Přibylo výčepů, pivních stánků, obchůdků s občerstvením a oproti minulému roku i více sprch a WC. Pro ty, kteří zrovna čekali na svou oblíbenou kapelu a hrála až později tu byla připravena velká chill out zóna s desítkami prodejen různých metalových vymožeností od triček přes jiné oblečení až po bižuterii či prodejnu CD. Také zde byl stan v němž se promítaly béčkové horory či nafukovací aréna pro vodní fotbal.

Počasí se první den tvářilo slunečně, tudíž slibovalo báječnou náladu. Zároveň ale také slibovalo jistotu, že člověk těžko shlédne všechno, co chce. A to platilo i další dva dny, kdy pro změnu většinou poprchávalo nebo bylo spíše pochmurné počasí. A protože jsem na festival jel hlavně kvůli známějším kapelám, nechával jsem si méně známé ujít, až na některé, které na sebe upozornily svým zajímavým nebo originálním výstupem jako třeba sobotní SEBKHA CHOTT, kteří spojili divadlo s hudbou, ať už to vypadalo neméně bizarně, zvláště s jejich zábavně zvrácenými fetish kostýmy. Jestli tahle kapela má DVD živých vystoupení, tak určitě stojí za to je vidět.

Čtrnáctým srpnem ve tři hodiny jsem začal poslechem české kapely MINDWORK. Lidé kolem ještě neměli tolik tendenci tvořit řádný kotel a fanouškovské publikum, takže člověk mohl vidět jen pár zdvižených rukou. Po delší pauze jsem se vrátil na stage v okamžik, kdy skončil grind GENERAL SURGERY a do akce se naplno pustila kapela HOLLENTHON, jejichž poslední album Opus Magnum je jedna z těch lepších desek pomyslné škatulky orchestrálního death metalu. Jejich první zahajovací song dokázal přilákat spoustu lidí a fanouškovské ovace byly více než velké, jen nedokážu přijít na to, jak se jmenoval, i když mam tuhle kapelu proposlouchanou od A do Z. Z dalších songů zazněly například Ars Moriendi, Once We Were Kings nebo úžasný Son of Perdition. Hned po skončení téhle rakouské formace přišli na řadu švýcarští SAMAEL. I oni přilákali spoustu fanoušků, i když mně samotného jejich výstup příliš nenadchl. Hitovka Rain z alba Passage mne na okamžik vtáhla do davu, ale potom jsem se již přesunoval na další stage, kde měli vystoupit SEPTICFLESH. Tahle snad druhá nejznámější řecká formace hned po Rotting Christ po pěti letech znovu vytvořila nové album s názvem Communion, které nám z větší části přijela představit. Hrály se songy Communion, We The Gods, Persepolis nebo třeba Annubis. Zazněly i dva songy z minulého alba Sumerian Daemons. Během vystoupení dostala zkrat jedna z kytar, a tak se muselo čekat než se znovu přivede k životu. Přesto tahle malá chybka nic neměnila na tom, že fanoušci byli zcela spokojení. Na EXODUS jsem si dal pauzu, každopádně skrz obrazovku jsem během představení viděl, že kotel je opravdu obrovský. Závěrem dne pro mě byli finští FINNTROLL. Hráli spíše songy z nového alba Ur Jordens Djup, ale pro rozpumpování publika postačil Trollhammaren, který zazněl zhruba uprostřed jejich performance. Zajímalo by mně jestli existuje vystoupení, kde tenhle song nehráli.

Druhý den pro mě začal kapelou NOVEMBRE hrající gothic/doom/death. Jelikož to pro mě bylo příliš uspávací, počkal jsem si na pravý opak, který hrál hned po ní – ALL SHALL PERISH. Tenhle grind si dokázal získat opravdu velké publikum a vůbec – na BA tento rok přijelo více grandových kapel než jsem čekal. A každá z nich měla velkou fanouškovskou základnu. Nikdy jsem nepochopil proč, ale tenhle styl zpěvu mi nikdy nic neříkal. Ale jako představení dobré. Svižné kytary melodic death metalové formace SOILWORK byly jedny z těch lepších co jsem doposud slyšel a následní irští orchestrální death metalisté PRIMORDIAL se mne opět snažili tak trochu ukolíbat a to samé později ANATHEMA. Rozumím potřebě dávat velká jména na závěr dne, ale prosím, pouze v případě, kdy nejde o doom metal. Před Anathemou rozpumpovali krev festivalu polští BEHEMOTH, jejichž ďábelská jízda trvala zhruba tři čtvrtě hodiny a přinesla největší hity posledních let jako například Slaves Shall Serve, At The Left Hand ov God, Conquer All a Demigod. Behemoth přichystali českému divákovi zajímavé překvapení – jeden song si s nimi střihl i Big Boss z brněnské kapely ROOT. Ne že by byl příliš výrazný, spíš šlo o to ukázat, že Big Boss se zná s polskou metalovou elitou. S úderem dvaadvacáté hodiny přišel na řadu dle oficiálního plakátu největší tahoun festivalu CRADLE OF FILTH s českým bubeníkem Martinem Škaroupkou. V mnoha fanoušcích budil jejich výstup rozporuplné pocity. Show jako taková byla dobrá, zpěv už u Daniho není co býval, ale přesto se mu to, dle mého názoru, podařilo jakž takž dobře uzpívat. Tím myslím do takové míry, že skalní fanoušek byl unesen a nejistý fanoušek zůstal nadále nejistý. Intro z posledního alba předznamenalo song Dirge Inferno, dále zazněly songy Gilded Cunt, Nymphetamine, Dusk and Her Embrace, The Principle of Evil Made Flesh, Cruelty Brought Thee Orchids, Her Ghost in the Fog a Forest Whispers My Name. Již zmiňovaný Nymphetamine byl pro mne propadákem, jelikož zpěv Liv Kristine na singlu byl ten tam a zpěvačka snažící se odzpívat její part s tím měla víc než potíže.

ILLIDIANCE poslední den festivalu překvapili spíše svými klávesami než zpěvem. Tenhle symfonický black metal z Ruska byl během několika málo okamžiků překřtěn na ufo metal, protože práce kláves se nedala nijak jinak charakterizovat. Kdo měl větší fantazii mohl si představit pár scén ze Spielbergova Blízká setkání třetího druhu. Ruská ARKONA následovala hned poté a jejich zpěvačka Masha alias Scream ukázala, že bez ní by těžko Arkona byla Arkonou, protože její osobitý výstup a zpěv by kapelu shodil do méně příznivých metalových vod. Jediná slavistická pagan metalová kapela na festivalu odehrála jen necelou půlhodinu, což je škoda. Zasloužila by mnohem víc času než který ji byl určen.

U členů kapely ZUBROWSKA byste spíš čekali, že sedí někde v kanceláři a věnují se opravám počítačů či intelektuálním rozhovorům nad stavem světa. To, že zpívají brutal deathcore by do nich nikdo neřekl, navíc že tak vtipně komunikovali s fanoušky jen ukázalo, že zdání dokonale klame. A jejich hudba zaujala. Mne osobně spíš jejich výstup a vzhled. KATAKLYSM, kteří hráli hned po nich si získali celý prostor před oběma pódii a po delší době jejich nástroje duněly celým Josefovem. Po kanadském death metalu přišla na řadu již zmiňovaná SEBKHA CHOTT následovaná legendou SODOM. No, zřejmě nejsem příznivec jejich stylu, ale jejich songy mi připadaly jeden jako druhý. Každopádně dlouhý fanouškovský dav vypadal více než potěšen. Radši jsem si šel stoupnout do kotle ke druhému pódiu, kde s příchodem tmy svižně a drsně nastartovali noc švédští ARCH ENEMY. Zpěvačka Angela Gossow dokázala svou komunikací k publiku rozproudit snad každého v mém dohledu, navíc celkový projev kapely valnou většinu nenechal jen tak stát a přihlížet. Obrovský náboj, který přišel s prvním songem Blood On Your Hands vydržel až do konce. Z nového alba se ještě hráli songy The Last Enemy a I Will Live Again. Ze starších alb zazněla například mocná My Apocalypse, Nemesis nebo Taking Back My Soul.

Zbytek kapel jsem si odpustil. Vím, že je to možná jakýsi druh rouhání, ale člověk nemá sílu vidět všechny kapely. I když je to škoda, letošní ročník byl docela silný a vyplatilo by se vidět všechno, ale přece jen, někdy je třeba dát si pauzu a věnovat se jiným ctnostem a neřestem, které festival jako je Brutal Assault skýtá.