Brutal Assault 2008 – Zlo, jak má být!

Z akce jménem Brutal Assault se za poslední roky stal jeden z nejnabitějších metalových festivalů Evropy. Letošní ročník se mohl pyšnit takovými jmény jako Samael, Mayhem, Textures, Behemoth, Cradle of Filth, Arch Enemy, Carcass nebo Six Feet Under.

Třinácté vydání festivalu se konalo jako minulý rok v areálu vojenské pevnosti Josefov u východočeské Jaroměře. Již při své loňské návštěvě Brutalu jsem byl udiven, jaké svobody je metalovým fanouškům dopřáno ze strany jaroměřských strážců pořádku. Stan je možné postavit prakticky kdekoliv, což je záležitost, kterou loni prohlédl málokdo, letos však téměř všichni. Bylo tedy po čertech nesnadné nalézt v Josefově plac k zaparkování, neboť každý chtěl mít své vozidlo co nejblíže místu noclehu. Po zdárném vyřešení tohoto problému bylo již na čase nahlédnout do areálu festivalu, neboť se blížila pátá hodina a program prvního, pro mě osobně nejnabitějšího dne, byl již v plném proudu.

První smečkou, kterou jsem měl tu čest vidět a slyšet, byli na Obscure stage vystoupivší Bělorusové RASTA. Naposledy jsem set RASTA prožil v poněkud veselejším rozpoložení než je běžný normál, a tedy jsem si jej řádně užil. Nicméně tato banda je schopná uchvátit i posluchače ve stavu střízlivém, jak to předvedla právě na letošním Brutal Assaultu. Energické vystoupení, během něhož se pod pódiem objevil i náznak rebelie – běloruská opoziční, bílo-červeno-bílá vlajka, zakončili RASTA povedeným coverem EURYTHMICS „Sweet Dreams (Are Made of This)“. Po brutálních Malťanech BEHEADED patřila josefovská pevnost italské skvadře SADIST, již jsem sledoval z přírodní tribuny, kde byl ovšem (co se Obscure stage týče prakticky po zbytek festivalu) dosti zahuhlaný zvuk. SADIST však předvedli příjemný technický metal, který autorovi reportu připomněl jeho oblíbené ATHEIST, ovšem doplněné o klávesy, což v tomto případě rozhodně nebylo na škodu. Na tuhle kapelu si dozajista ještě posvítím. Následoval set úderného gore grindu šílených švédských chirurgů GENERAL SURGERY, kteří s o poznání lepším zvukem přivedli kotel do varu a my z tribuny jsme měli možnost se několikrát kochat pohledem na zuřivý moshing fanoušků.

Ačkoli autora reportu původně zajímali i symfoničtí Rakušané HOLLENTHON, z původně plánované chvilky ve frontě na zlatý mok se stalo utrpení v délce celého setu našich jižních sousedů, a jelikož následující SAMAEL začali cca o čtvrt hodiny dříve, vrátil jsem se k poslechu hudby již za tónů těchto helvétských elektro-metalistů. SAMAEL zahráli kousky z poslední desky Solar Soul i věci starší, ale jak brzy začali, tak také brzy skončili, tudíž nedošlo např. na hitovku „On Earth“, na kterou podle svých slov čekala pěkná řádka fandů. Přesto i tak byli SAMAEL odměněni vřelým přijetím ze strany návštěvníků, což si pochvaloval i samotný frontman Vorph. Nejvíce se však festivalová plocha zaplnila během vystoupení Řeků SEPTIC FLESH. Smečka, na kterou by ještě před rokem rozhodně tak velký dav nečekal, přilákala většinu fandů především díky poslední desce Communion, na níž se podíleli i pražští filharmonici. Žel, právě reprodukované orchestrální party skladeb z Communion byly poněkud upozaděné na úkor ostatních instrumentů, přesto však SEPTIC FLESH sklidili zasloužený ohlas a kotel si s radostí zapěl kousky jako „Anubis“ či „Lovecraft’s Death“. I američtí thrasheři EXODUS se dočkali výborné odezvy publika a soudě podle komentářů byli fanoušci nadmíru spokojeni; mně však tato kapela nikdy moc neříkala, a tak jsem část jejího vystoupení opět strávil v pivním stanu. Během setu Američanů se již před Obscure stage vytvořil slušný kotel složený z milovníků finošvédských lesních tvorů FINNTROLL. Ti se však pro mě stali největším zklamáním večera. Dlouho jsem hledal místo s ideálním zvukem, leč nebylo mi přáno. Ani na pódiu se neděly zázraky. Vokalista Matthias Lilmåns alias Vreth často nestíhal, jednou snad i zapomněl text, i celkový výkon FINNTROLL byl vlažný. Snad proto se ani letos – podobně jako loni na Masters of Rock – kapela nedočkala požadovaného mosh pitu. I přesto se zdálo, že zde byli trollové odměněni lepší odezvou než na MoR, kde podali paradoxně mnohem přesvědčivější výkon.

Jestli mohu některou z norských černěkovových band označit za srdeční záležitost, pak jedině MAYHEM. Upřesnění – MAYHEM s Attilou Csiharem. Seveřané v čele s tímto maďarským bláznem předvedli průřez tvorbou od počátků své krví zbrocené kariéry až po současnost, doprovázený perfektní evilshow. Publikum však nejvíce očekávalo zásadní fláky jako „Deathcrush“ a „Freezing Moon“, během nichž se kotel vyřádil do sytosti. Jedinou skvrnou na vystoupení MAYHEM tak bylo snad 20 minut zvukové zkoušky nad plán.

Po vystoupení originálních Holanďanů TEXTURES, kteří si vysloužili od přihlížejících notnou dávku chvály, zakončilo první den festivalu jihlavské duo HARMONY BAY. A těch několik stovek lidí, kteří vydrželi, se jistě nestačilo divit svým uším. Doporučuji všem milovníkům pozoruhodnosti.

První den na Brutal Assault 2008 přinesl zjištění mnoha novinek a vylepšení oproti loňskému ročníku. Tak kupříkladu rozsáhlá chill out zóna plná stánků s deskami, filmovým stanem a stanem autogramiádním nabídla vyžití v hrací době kapel, které fanouška nezajímají. Výtečným tahem bylo zněkolikanásobení počtu míst k sezení včetně zavedení přírodní tribuny s dobrým výhledem na obě pódia. Ta však byla ku zlosti mnoha návštěvníků zpoplatněna (100 Kč za celou dobu trvání festivalu). Kromě míst k sezení se ovšem také zvýšil počet oficiálních míst k močení a míst s tekoucí vodou. Festival se tak stal oproti loňskému roku v tomto ohledu mnohem více „user-friendly“.

Co se financí týká, zaveden byl opět žetonový systém, který je sice výhodný pro organizátory akce, avšak nešťastný pro návštěvníky, neboť prodejci ztrácejí zábrany a ceny občerstvení hraničí s pustým vydřidušstvím.

Obscure Promotion není vláda ČLR, a proto byly zbývající dva dny festivalu ve znamení deště a bahna. To však pramálo vadilo příznivcům extrémní hudby, kterých bylo v areálu BA požehnaně již od rána. A už ráno také přišlo první překvapení. Žel, nemilé: brněnští TISÍC LET OD RÁJE změnili image. Nic proti, takový řev, jaký vyluzuje zpěvačka Dasha může vypadat zajímavě v kombinaci s květinovanými šatičkami, dřívější černá image však autoru tohoto článku seděla víc. Ale což, imidž je na nic, následuj instinkt! Proto jsem páteční dopoledne strávil pod deštníkem u piva, což se ukázalo býti správnou volbou, poněvadž tlaková níže předvedla své a extrémní festival doplnily extrémní srážky. Návrat do areálu se konal až za zvuků SWALLOW THE SUN (bohužel jsem jaksi propásl klokaní cyber metal THE BERZERKER, což si teď docela vyčítám), kdy se již obloha uklidnila a fanoušci doom metalu si tak mohli relativně v suchu užít výborný koncert těchto finských fatalistů. S počasím se vylepšila i práce pánů zvukařů, oproti čtvrtečnímu odpoledni snad o 200%.

Irští zlosyni PRIMORDIAL pak vtrhli na pódium s pozoruhodnou směsicí pohanství a atmosférického černého kovu a ohlas naznačoval, že dav byl s touto kombinací velice spokojen. Nejinak tomu bylo i u švédské úderky ENTOMBED, kdy  publikum doslova vřelo. Jelikož však nejsem velkým obdivovatelem ENTOMBED, zaměřil jsem se až na „polskou krev“ v podání BEHEMOTH. To se pod Nosferatu stage shromáždilo – soudě podle vlajek – snad několik tisíc Poláků, takže si Nergal a spol. museli připadat na Brutalu jako doma. Tuzemští fanoušci zla pak ku své spokojenosti uzřeli na pódiu nestora českého black metalu Jirku Valtera, který si spolu s BEHEMOTH vystřihl legendární „Jámu pekel“ od kultovních MASTER’S HAMMER. Dobrým tahem se zdála být britská ANATHEMA, kapela, která sice stále „změkčuje“, avšak svou podmanivou atmosférou si získala nejednoho příznivce. Smutné však je, že někteří rádoby hudební fanoušci nedokáží pochopit zařazení „měkčích“ kapel do programu festivalu jako je Brutal Assault a věčně držkují, majíce svou pravdu za jedinou a neotřesitelnou.

Během setu svých britských krajanů se již na Nosferatu stage připravoval headliner celého festivalu, další zástupce ostrovní scény, suffolská sebranka CRADLE OF FILTH v čele s raráškem Danim Filthem a s tuzemcem Martinem Škaroupkou za bicími. Během něco přes hodinu trvajícího setu představila „kolébka špíny“ příjemný průřez tvorbou; z poslední desky zazněly pouze dvě skladby, což mnohé potěšilo, mě však mírně zamrzelo, neboť Thornography považuji za jeden z nejlepších počinů Daniho kliky. Celkový dojem z kapely jsem ale měl – i přes stále se zhoršující doprovodnou vokalistku Saru Jezabel Deva – lepší než na posledním vystoupení CRADLE ve Zlíně (mimochodem i díky Daniho letnímu sestřihu – konečně shodil ty stupidní dready:-)

Američané NEUROSIS se pak uvedli parádním začátkem, kdy člověk jen zíral, co za podmanivou hudbu dokáže tahle parta stvořit. Nicméně po půl hodině dospěje posluchač k zjištění, že tvorbu NEUROSIS je po celém odpoledni a večeru na nohou obtížné vychutnat si ve stoje a hledá suché místo, kde by si mohl koncert náležitě užít. Tak či tak, orgasmické hudební aranže NEUROSIS dozajista patří k vrcholům hudebních zážitků na Brutal Assault 2008. Patrně nejlepší zvuk pak zaznamenala morová rána 1349. Sympatičtí Norové dokázali, že patří k součané „true“ black metalové špičce. Jedním slovem masakr a jednoznačné zlo dne! Na zakončující MALIGNANT TUMOUR již nezbyly síly, a tak jsem se za světel sanitek a doprovodných policejních vozů, eskortujících jakéhosi zdrogovaného nešťastníka kdovíkam, vydal promyslet blaho státu do svého stanu.

Je skvělé, že obyvatelstvo Josefova podnikající v pohostinství netrpí během akce syndromem extrémního navyšování cen s vidinou masivních zisků, jak je tomu v jednom jihomoravském městě v době konání jednoho velkého festivalu. Metalový fanoušek si tak může vychutnat pivo ve městě i za krásných 18 korun českých! I městská stráž se chová k návštěvníkům festivalu nanejvýš ohleduplně, tj. zbytečně neprudí ani když si kdejaké metalové prase vesele močí přímo před jejím sídlem.

Jelikož se autorův spánek protáhl až do hodin kolem oběda, byl tento nucen započít sobotní program až s ruskými blackaři ILLIDIANCE, kteří se mimo jiné předvedli pěkným coverem písně „Shut Your Mouth“ od PAIN. ARKONA, rovněž ruská smečka s děvanou Mášou v čele, hrající jak jinak než pagan metal slovanského střihu, si již dokázala najít slušný počet fanoušků, pročež si vysloužila vcelku solidní odezvu. Dalšími z norských černých kovotepců CODE se ukázali být věrnou kopií krajanů DØDHEIMSGARD, a to i po stránce vizuální. Během setu francouzských pohodových kórařů ZUBROWSKA se již tvořil kotel na neméně pohodovou frankokanadskou partu KATAKLYSM. Ti, co neznali celou tvorbu kapely, přišli alespoň na zásadní vypalovák „In Shadows and Dust“, a tak si na něj s chutí zapařila většina přítomných. Další Francouzi SEBKHA-CHOTT pak předvedli teatrální avantgardu jak po stránce muzikální, tak vizuální. Kdo nezažil, neuvěří!

Němce SODOM jsem si možná ku své škodě nechal ujít, vrátil jsem se až na set melodeathmetalistů ARCH ENEMY. Tato kapela nepatří mezi autorovy nejoblíbenější, což se potvrdilo i zde a jejich vystoupení mne nijak nenadchlo. Nadchlo však většinu ostatních a nutno uznat, že během show této smečky byl areál nacpán až k prasknutí. Z dalších koncertů jsem shlédl pouze úvod novoyorských sympaťáků AGNOSTIC FRONT, část vystoupení znovuzrozených CARCASS (škoda, že jen část, kapela si hraní očividně užívala a je jen dobře, že opět koncertují) a – naštěstí – celé vystoupení britských ultradoomařů ESOTERIC. parádní banda na závěr! Tolik fatalismu a brutalisty v jednom jen tak neuslyšíte.

Finální Hell Show bavila jen chvíli, a tak jsem krátce poté, co v hledišti přistálo mrtvé vyoperované děcko, nadobro opustil brány letošního Brutal Assaultu. Nu, lepší tečku jsem si nemohl přát.

Festival po většině stránek překonal 12. ročník, a tak mohlo být kolem 11 500 fanoušků velmi spokojeno. (Snad kromě asi deseti, kteří strávili část festu z různých důvodů v nemocnici. Smutný byl především případ Litevce, kterého chytl slepák, a přinejmenším úsměvná byla kauza účastníka, kterému uvízl prst v nádobce na petrolej, což napravilo až oddělení náchodské chirurgie.) Je jisté, že dá-li čert, ani moje kroky nepovedou druhý srpnový čtvrtek roku 2009 nikam jinam než do josefovské pevnosti.