České hrady - Bezděz 31.7.-1.8.2009

Vždy v období letních prázdnin nastává největší svátek všech hudbymilovných individuí, neboť naše malá země rozkvétá v bohatou festivalovou zahrádku. Vybrat však ten nejzajímavější, který by stál za návštěvu, je často opravdu oříšek. Zda se mezi top festivaly řadí i Bezděz, se můžete dočíst v této reportáži.

Pořadatelé letních kulturních festivalů, které kombinují exkurzi do historie se současnou muzikou, už po několikáté rozběhli svůj maratón po českých hradech. V podstatě stejný program jste tak mohli navštívit na Točníku, Kunětické hoře nebo na Švihově. My se však podíváme do Libereckého kraje a provedeme vás po Bezdězu. V podhradí tohoto malebného hradu ze třináctého století se sešli v pátek 31. července všichni vyznavači tuzemských kapel. Pátek byl komornějšího rázu, o čemž už svědčil otevřený pouze zadní vchod do areálu. Svojí atmosférou připomínal spíše folkový dýchánek a posluchači vsedě tak vychutnávali osobitou produkci Jiřího Schmitzera. Tento „folkoherec“ největšího úspěchu dosáhl svojí odrhovačkou Bouda a zejména halekačkou Řekněte prdel, kterou podpořila kapela bratrů Ebenů. Schmitzerův kolega z Ypsilonky dostal se svými bratry a kapelou prostor o půl desáté a vyvolal patřičné ovace. Je poznat, že Marek Eben je opravdu zkušený moderátor a bavič, takže jej nějaké narážky na „válečkovskou“ minulost nemohly rozhodit, a zapěl všechny tu více tu méně známé Ebenovské songy. Největší aplaus sklidil aktuální hit Folkloreček a hymna všech řemeslníků Já na tom dělám. Svojí skromností a inteligentním pojetím muziky předvedli Ebeni opravdu mimořádný výkon, který jistě pohladil po duši i ten největší drsňáky. Páteční večer uzavírala parta zcela jiného ražení, jež si říká Sunflower Caravan. Toto trio postavené na zvuku hammondek a klavíru roztančilo publikum do pozdních nočních hodin a ani nevadilo, že hrálo pouze instrumentální skladby bez zpěvu.

Sobotní program byl ve znamení vysokých teplot a převážně rockových kapel. Odpolední program otvírali Chinaski. Přestože hráli už od půl jedné, před hlavní stejdží se utvořil pořádný kotel, který nechtěl Malátného a jeho kumpány pustit z pódia. Zazněly všechny zásadní písně (Vedoucí, Stejně jako já, Dlouhej kouř, Vrchlabí či 1970). Došlo i na odrhovačky Tabáček a Klára (tu ovšem kapela předělala do kytarovějšího hávu, a tak většině její rádiová vlezlost ani nevadila). Po Chinaskách začali u vedlejšího pódia tleskat fanoušci Tleskači. Jejich „skáčko“ si však vytáhlo černého Petra, neboť se muselo několikrát potýkat s výpadkem proudu. Po nich hráli Skyline, jejichž soundu v současnosti vévodí Marka Rybin (ex. Gaia Mesiah) a kapela má tak rockovější ráz. Pravou show ovšem předvedli až Monkey Business. Rozličné často až bizarní kostýmy se stávají rozpoznávacím znamením kapely a patří k ní jako roznožka frotmana Rupperta. Ten byl ve fialovém obleku opravdu neodolatelný a dokonce došlo i na striptýz. Hned úvodní pecka Who Killed My Libido? z aktuální desky spustila pravou funkovou smršť. Velký úspěch měl také hit Slim Jim od někdejších Holého Sexy Dancers. Je vidět, že i skvělí muzikanti (zejm. zmíněný Ruppert je zpěvák par excellence) si umí udělat legraci sami ze sebe, a to je pro jejich fanoušky zásadní. Opičí obchod vystřídala na vedlejší scéně Vypsaná fixa. Předvedla standardní výkon, který věrné posluchače nemůže svojí syrovostí a specifickou falešností asi překvapit. Profesionálnější kytarovku po umělcích ze San Piega předvedli táborští Sunshine. Vystoupení Nicelanda bylo přijato poněkud rozpačitě. Nelze tomuto mladíčkovi se stíny a makeupem upřít originálnost, ale své věrné fanoušky si nejspíš stále hledá. Měl by se ale především naučit komunikovat s publikem. Festivalový „dvoudeňák“ zakončili Wohnouti. Většina promotérů ví, že Homoláči a jejich parta patří k jistotám každé akce, a tak i na Bezdězu byli jasnými favority. Ganga, Kulibrci, Banány, Festivalová či Kapela na šňůře a nezbytné vystoupení dua Egon příjemně zakončily podhradní radovánky.

Co říci k organizaci festivalu? Najdou se přirozeně jak pozitiva, tak i negativa. Na pivo za třicet a klobásu za šedesát jsme si už tak nějak zvykli, přeplněné Toi-Toiky a nekonečné fronty na pivo taky nejsou ničím neobvyklým. Ovšem abstinenty na festivalu lituju (i když takových zde asi moc nebylo). Nejmenovaný limonádový partner celé kulturní akce to s jednou pípou velmi podcenil a také sehnat obyčejnou vodu bylo v sobotu večer nadlidským úkolem. Dále by si pořadatelé měli uvědomit, že areál opravdu není nafukovací a že za své vstupné si přece jen zasloužíme trošku komfortu. Za pozitiva se dá považovat příjemné prostředí (městečko obklopené lesy a na vrcholu čnící hrad, do něhož měli návštěvníci festivalu volný vstup), dostatek stánků s jídlem (i když v obležení byli spíš místní stánkaři před branami areálu s občerstvením o třetinu levnějším) a především krásné počasí. Už jenom proto by se mohlo vyplatit jet na fesťák za rok znovu.