Children of Bodom - Blooddrunk

Ve městě Espoo je jezero a v něm už léta bydlí pětihlavá bestie CHILDREN OF BODOM, která letos opět vyplula na hladinu se zbrusu (potažmo z brusu) novým albem, v jehož názvu zkombinovala jeden ze symbolů kapely – krev, a jeden ze symbolů finské kultury – chlast. Takže voilà… máme tu „Blooddrunk“.

Zvláštností desky je její obal, na němž se poprvé objevuje více barev, a kde mimo pana Sekačky nalezneme i něco jiného, a to krev. Jak jinak. Zde ovšem veškeré novinky končí. Ať poslouchám jak poslouchám, „bodominlapset“ prostě nepřišli s ničím novým. A k dovršení všeho nepřišli ani s ničím starým, takže ani znouzectnostný „návrat ke kořenům“ se v případě Childrenů nekoná. Ano, jsou to CHILDREN OF BODOM, Alexiho řev a kytarové umění, Janneho typické klávesy, stále ten stejný power/speed with harsh vocals či melodic death, jak chcete… prostě jsou to oni. Ale nic mi to neříká. Již minulá deska „Are You Dead Yet?“ mě víceméně vůbec – snad až na skladbu In Your Face - nezaujala, letos je úpadek dovšen. Kde jsou ty časy, kdy jsem se nemohl odrthnout od sluchátek, ze kterých na maximum burácely desky „Something Wild“ či „Hatebreeder“ nápaditými melodiemi a riffy oplývající?

Co však CHILDREN OF BODOM již tradičně nelze vytknout je instrumentální dokonalost. Co však zmůže instrumentální dokonalost proti šedému podprůměru této stokrát předestilované rádobykrvavé pálenky? Hudební byznys je holt neúprosný: „Hele, oni to žerou! Rychle rychle desku stejnýho ražení, ať nakrmíme masy a ty nakrmí nás!“ Obvykle napíšu u rencenzované desky alespoň dvě, tři skladby, které mají něco do sebe, ale tady se bojím jedné velké nuly. Jediná skladba, která by si teoreticky našla místo v mém osobním širším výběru „Best Of CoB part 2“, by mohla být Done With Everything, Die For Nothing, ale upřímě řečeno, nedá se srovnat ani s tím nejslabším z prvních dvou desek.

Co naplat, jdu si zanostalgizovat s Hejtbrýdrem pro zlepšení nálady… Ale do příště budu držet Aleximu a jeho partě palce. I když, popravdě, už moc nevěřím, že by z nich ještě někdy něco zajímavého vylezlo.