Chrochtátor a Chiba mezi strašidly

V kralovickém B-clubu se v sobotu 3.11.2007 po dlouhé době rozezněla živá hudba. Kapely Chrochtátor a Chiba si zde daly dostaveníčko s halloweenovskými strašidly, aby uspořádaly menší akci, která se nakonec ukázala být akcí docela velkou.

Nebudu se zde rozepisovat o vhodnosti slavit importovaný svátek, nakonec při pohledu na některé metalové fanoušky (a kapely obzvláště) vám dojde, že někteří lidé mají Halloween po celý rok.

Klub Béčko je umístěn v patře kralovického kulturního domu, který je proslulý tím, že při akcích s živými kapelami velmi často zeje prázdnotou. Poté, co jsem se u vchodu málem srazil s existencí, ve které jsem nejprve poznal Kinga Diamonda, abych poté svůj pohled změnil, neboť se nejspíše jednalo o napodobeninu člena Kiss, zamířil jsem po schodech do klubu. Návštěvníky odrazovala od návštěvy kulturního zařízení podivná společnost čítající smrtku, esesáka, pohraničnici a osobu s obrovitým šroubem v hlavě. Protože jsem se objevil bez masky, byl jsem nucen zaplatit vstupné ve výši 20,- Kč, vstoupil jsem do klubu, kde se v jednom rohu potulovala další strašidla, v v boxu naproti zase společnost s kapucoidními mikinami a nezbytnou kšiltovkou, zatímco meziprostor byl zaplněn relativně průměrnými občany, kam jsem se rozhodl patřit i já sám. Pódium s rozestavěnou nástrojovkou bylo přímo naproti, z reproduktorů věže chrastilo chvílemi jakési hácéčko, chvílemi stará Sepultura. A lidí plno, což je v Kralovicích jev poměrně vzácný, zvláště vzhledem k nulové propagaci akce, věk bych v drtivé většině odhadoval kolem dvacítky.

Po deváté hodině nastoupil na scénu death metalový Chrochtátor. Přesněji řečeno, na scénu nastoupily tři čtvrtiny kapely, neboť víc by se jich tam nevešlo, čtvrtý člen stál vedle, čehož si vzhledem k jeho vyššímu vzrůstu beztak nikdo nevšiml. Kapela funguje asi 2 roky, jejím členům, pokud se nepletu, je asi 19 let. Na to, zda se rozhodli pro hraní death metalu proto, aby zaimponovali spolužačkám, a na další perličky se zeptám v rozhovoru, který se s nimi chystám pořídit. Za dva roky si každopádně stihli vybudovat na okrese početnou a stabilní posluchačskou základnu a slušné renomé. Nezůstalo jen u touhy dělat hudbou pořádný bordel, kapela naopak velmi rychle zraje. Vzhlíží se především v dřevním death metalu bez příkras, zkrátka čistokrevný underground. Zpěv je pro žánr netradičně spíše řvaný, nicméně hlasitost aparatury z něj ve výsledku beztak udělá cosi blízkého tradičnímu murmuru, k čemuž přispívají i přirozené dispozice tvůrce tohoto zvuku, což potvrdí každý, kdo jej kdy slyšel promluvit. Přesto bych ocenil, kdyby bylo zapracováno na zřetelnosti a srozumitelnosti. Jde sice o death metal, ale kdo nezná texty, ten neporozumí ani slovu. Kapela se může opřít o pořádně nadupaný rytmický základ, o který se stará bubeník Martin Radoš. Jeho výkon byl v Kralovicích opravdu excelentní. Také hra baskytaristy Radka Bulína je plná všemožných vyhrávek, aniž by musela slevovat na rychlosti a důraznosti. Kytary Etienna Bláhy a Vojty Bláhy hrají především typické rychlé valivé doprovody pro žánr typické, bez příkras, semtam nějaká brnkačka, zřídka i nějaké sólo. Texty obsahují vše potřebné pro daný žánr, od popisu vyrvaných vnitřností k zaměstnání hrobníka, ale spíše si ze zavedených metalových klišé celkem slušně střílí. Kapele to v Béčku šlapalo, velmi příjemným překvapením bylo zařazení coververze od Death. Pak jako přídavek ještě jednou Satanášup a pódium mohlo být připraveno pro druhou kapelu.

Tou byla místo předem avizovaného Suterénu jiná dolnobělská punková kapela, a sice Chiba. Ostatně trio těchto kapel pořádá spoustu akcí společně, takže se opírají i o z velké části totožné publikum. Chiba nabídla porci řízného punku. Oproti Chrochtátoru šlo logicky o něco menší nářez, leč překvapivě o nic méně energický. Texty se věnují všemu možnému, politiku nevyjímaje, zde je nutno podotknout, že ti, kterým toto téma nikterak neimponuje, s povděkem ocení, že se to obejde bez plamenných proslovů. Hudba Chiby se rovněž opírá o energicky nabušené bicí, obsahuje i spoustu vyhrávek, které se velmi příjemně poslouchají, pochvalu si zaslouží i výborný zpěv Vojty Gaiera. Návštěvníkům akce nabídla kapela rozmanité menu hudby s převahou nářezovějších vypalovaček (EU, Socha svobody, Filcky), přičemž při zaznění Reparátu jsem se musel podívat, zda se na pódium nevrátil Chrochtátor se svými metalovými riffy, ale třeba píseň O světě je líbivou melodií obdařená hitovka v pravém slova smyslu. Chiba hraje ve složení Vojta Gaier - kytara a zpěv, Štěpán Dyk - kytara a zpěv, Radek Bulín - basa, Míra Hlous - bicí nástroje.

To je tedy celý report z podařené akce. Díky ní jsem musel vzít na milost i zmíněný importovaný svátek. Příště tedy nashle třeba při oslavě Dne nezávislosti. Pořídil jsem i několik fotek, jejich kvalita je úměrná tomu, že byly pořízeny mobilním telefonem. Berte je jen jako dokreslení atmosféry.