City - Simplicity

Kapela City vznikla v létě roku 2005 v Popradu, jejich debutová dlouhohrající nahrávka vyšla až 19. září 2009, tedy po více než čtyřech letech existence souboru. Žádná “rychlokvaška“ za účelem výdělku, ale to v hudbě, kterou kapela tvoří snad, ani není možné. Dalším dobrým znamením bylo, že kmotry alba na koncertním křtu byli Dano a Shina z Longital.

Jedno velké pozitivní překvapení těsně před koncem loňského roku mi přichystala zásilka s CDčkem k recenzi. Skupina City funguje již déle než čtyři roky, v aktuální sestavě zhruba dva a půl roku. Debutové album dostalo název “'SimpliCity“. S vydáním pomáhala rakouská společnost Rebeat a nahrávka je dostupná v různých elektronických distribučních sítích, což je dnes již v podstatě nutnost, pokud máte zájem svoji hudbu dostat dále bez předražené oficiální distribuce.

Muzika, kterou kapela City nahrála na své první album, není nijak novátorská, ani převratná, jedná se o poctivý rock s prvky blues a jiných příbuzných stylů, pokud vnímám správně, kořeny inspirace sahají do první poloviny sedmdesátých let, ke kapelám jako Bad Copany, Free nebo později třeba k dalším tvůrcům z britských ostrovů, mým oblíbencům Thunder.

Nahrávka obsahuje deset skladeb jejichž autorem je převážně kytarista Igor Cpin, dvě skladby vytvořil baskytarista Ľubo Hanzes a závěrečnou Netušíš Tomáš Vnenčák. Textovou podobu alba má na svědomí kompletně zpěvák Martin Lačný.

Album startuje orientálním kytarovým motivem ve skladbě Nové brehy, podbarveným klávesami hostujícího Petera Pavlička, pokračuje hutným hard rockovým riffem, krásně čitelnou basou a výrazným rozpoznatelným hlasem Martina Lačného, jediná možná volba pro otvírák, tedy úvodní skladbu desky. První tóny Why? lehce připomenou dokonce Iron Maiden (z bezejmenného debutu), ale skladba má celkově bluesový feeling, včetně textu a také španělskou vsuvku a stejně jako v úvodní skladbě povedené kytarové sólo. Třetí, odlehčená a příjemná Vánok s parádní foukačkou, hostující vokalistkou Marietou Roxerovou a opět zajímavým kytarovým sólem připraví půdu pro vrchol alba Lov slov, dokonalá ukázka toho, že se stále dá vymyslet výjimečná písnička i přes to, že už tu x-krát vše bylo. To je pro mě hitovka, kterou si z hlavy nedostanete, s povedeným textem a hlavním motivem, jež se jen tak neohraje. Zklidnění přináší další pomalejší skladba Blúznenie, kde se objevuje další host, příčná flétna Veroniky Zummerové, která vede diskuzi s kytarou a zpěvem. V Soul Screamin’ dojde k vokálnímu duetu Martina Lačného s Marietou Roxerovou, snílek se pokouší žít, stále se míjíc s realitou. Následuje klasická rocková píseň s posmutnělou náladou Some Way To Go, vystřídaná razantním funky Private Joy, v závěru s citátem Tomáše Akvinského v latině v podání kytaristova otce. Kolotoč dní je tvrdé blues, které by se neztratilo ani na desce Garyho Moorea. Finální Netušíš s jemnější kytarovou prací, přemýšlivými slovy a po dlouhém sólu, s gradací v závěru je druhým vrcholem alba.

City, jejichž název lze interpretovat jak slovensky (nebo česky), tak anglicky, vytvořili dobré album, které má šanci se prosadit i ve světě, pomoci jim může povedená hudební stránka, čtyři songy v angličtině, internetová distribuce a také komunikativnost, kterou jejich muzika nabízí, já jim určitě fandím. Pochválit se sluší čistý a přehledný zvuk a jednoduchý kartonový obal se dvěma kapsami, na CD a booklet, s motivy různě barevného kouře na bílém podkladu. Doufám, že kapelu uvidím živě, protože muziku, kterou nahráli na své první album jim věřím.