Crate - Syphilopsychosis

Moravská krajina. Toď krajina zalévaná vínem, křtěná slivovicí a není nic lepšího, než si degustaci těchto pokladů zpříjemnit sympatickou tuzemskou muzikou. Někdo dá přednost Jožkovi Černému, my si však dáme Crate. Brněnská metalová banda s příchutí atomu, toď lihovina hodná opravdovým pistolníkům.

Úvodní skladba The Clown´s Mask, lazená v sympatických melodiích a punkových riffech, je jakási neškodná vstupenka do zatuchlé klece s hladovou bestií. Album Syphilopsychosis je již třetí počin kapely a je důkazem o jejich nenásilném přechodu od HC k pekelnému metalovému projevu s melodickou linkou. Crazy Faces, druhá píseň a už tu máme rozbušku k poctivému trashingu! Chrlič vokálů Tomáš „TOMEKK,, Blažek si nenechává nic pro sebe, ač si vyřvává hlasivky do ukrutných bolestí, jeho anglická výslovnost a srozumitelnost nemá chybu. Chci se vyvarovat škatulky emo zpěv…prostě řve, zpívá a frázuje upřímně od srdce, tak je to. Při poslechu následující věci Insomnia jsem si vychutnával perfektní zvuk, tak tuhý spodky a středy jsem už dlouho neslyšel. Pánové Michal Ondráček a Zdeněk Svoboda, kytaroví pánové, střídají sepulturovské riffy, hardrockové polohy a ženou je až do blackových pasáží, chuť progrese a originalita se jim nedá upřít.

Čtyřka – Emotions se nese v duchu SYSTEM OF A DOWN a kdyby ještě existovali, Crate by jim bez mrknutí oka mohli předskakovat. U páté skákací skladby True and False Steps musím pochválit basáka Martina Svobodu, jeho až Deathový styl je hnacím motorem této skladby a Radek Zdražil, tlučmistr si chvilku nenásilně jede rockové rytmy a v mžiku mučí kopáky a činely do rozpadnutí a totální destrukce stejně jako nás, posluchače a satanovy děti.

S.O.B. tak se jmenuje šestý song, v duchu Rollins Band či předchozích Black Flag nemá chybu. Kluci jsou sehraní, ví co chtějí hrát a jak to hrát! Démonická sedmička nesoucí albu stejný název Syphilopsychosis vytáhne všech trumfy kapely. Kytary alá Sepultura, vokalistovy vidíte až do žaludku, oči v sloup a agresivní psychadelie s naléhavým refrémem zachutí nejednomu psychouškovy, jak mi říká maminka. Předposlední Crucifix je temná modlitba s návykovým rockovým rytmem, s gothickými ambicemi a s přitvrzujícím závěrem, dobrá práce.

Album Syphilopsychosis melancholicky uzavírá akustická skladba Drink with name Kvačikuku se základem Stromboli v moderním kabátě. Jak již bylo psáno je to akustická melancholie, která vám v hlavě po poslechu předchozího pekla způsobí něco jako výskok z jedoucího vlaku na mostě, prostě vás to zabije. Ale to je život, jehož jediný následek je smrt. Kluci v kapele Crate si to dobře uvědomují a snad právě proto hrajou jak o život, baví je to a mě baví je poslouchat. Svou hudbu nazývají Future Core, já škatulkovat nebudu, ale chválím! A jestli vy, milé děti hladovíte a žízníte po tuzemské kapele, která nehraje všechno na jedno brdo, je nasraná a přece inteligentní, tvrdá a přece sympatická a pokuď máte plné zubu moderního ultramegatrashemonumetalu, zkuste třeba brněnské Crate, zklamání rozhodně nehrozí.