Cream - Cream Gold

Recenze CD+DVD legendárních Cream. Toto dílko je nahráno v Londýně v květnu 2005 v proslulé Royal Albert Hall. Jak se povedlo se dočtete v našem článku.

Tahle recenze bude takovou nostalgickou minulostí a překvapivou současností. Stalo se to, na co čekali zarytí rockeři celých 36 let. Ano přátelé, přesně tak dlouho trvalo, než se leader jedné z nejprogresívnějších super group rozhodl, že znovu oživí slávu CREAM. Je pravdou, že nikdy neuvažoval o tom, že by tuhle partu dal ještě někdy dohromady. Bohužel docela velké zdravotní problémy jak Bakera Tak Bruceho ho přiměli přehodnotit celou situaci a výsledkem byla tahle paráda, která se odehrála v Londýně v květnu 2005 v proslulé Royal Albert Hall. Tahle kaplička byla naplněna od shora až povrch. Lístky byla vyprodány v několika minutách a jejich cena byla opravdu astronomická (desítky tisíc korun - v naší měně).

Jen v kostce pro fajnšmekry na co tahle "smetánka" hrála:
Baker - Bicí nádherná zelená sada Dw, činely Zildjian.
Bruce - 2 x bezpražec 1x Gibson EB+1x Warwick Thumb Bass, aparát Hartke.
Clapton - Black Fender Strat., aparát Fender '57 tweed Twin amp.

Výkony všech třech hudebníků byly opravdu excellentní. Clapton sice ztratil na své kytarové dravosti - jako jedinej z tria se za ty roky trochu přiblížil komerci a bylo to na desce docela znát. Opakem je Bruce. I přes občasné posedávání na barové stoličce přímo na jevišti dokázal, že patří opravdu ke světové špičce basistů, jeho improvizace jsou opravdovou lahůdkou a to bez diskuze. Bakera jsem si nechal jako posledního. Tenhle bubeník je opravdu čítanková záležitost. Jedinej bubeník na světě, kterej hraje na svý soupravy melodie. Opravdu, ne rytmus, ale melodii. Všichni bubeníci by si povinně měli přehrát skladbu TOAD. Tady opravdu platí, že ne vždy nejrychlejší a najhlasitější je to nej. Baker naprosto brilantně a přesně předvedl ukázkovou práci. Pohrával si s melodií rytmu a zhostil se toho opravdu na jedničku. Na CD je opravdu ten nejlepší průřez celé tvorby Cream. Od - Im So Glad, Badge, White Room, Politician, N.S.U., Crossroads atd. až po OLD SCHOOL v podobě Sunshine Of Your Love - jejich "hymny". Záměrně jsem vynechal skladbu Sitting On Top Of The World. Tuhle skladbu začíná Bruce na foukací harmoniku (kupodivu německá Hohner, ale není se čemu divit, je to fakt špička). Celá tahle bluesová pecka je opravdu o improvizaci těžkýho kalibru. Je to o uměle falešně vytvořeným zpěvu - v tom byl Bruce kadet, pohrával si s falešnými tóny skoro v každé skladbě a tím byli právě Cream pověstní. Proč o tom píši - v blogu jednoho beatového rádia psal nějakej redaktor právě na toto CD kritiku. Bohužel byl věci neznalý a napsal "teda dobrý, ale až na ten falešnej zpěv". Bohužel pominul fakt, že právě na ten zpěv přišly ty tisíce lidí.

Tuhle desku mi určitě nepřísluší hodnotit, protože tahle muzika dala směr té dnešní a o tom není pochyb. Shrnuto podtrženo, výkony hudebníků vynikající, výběr skladeb taktéž, hudební záznam (i když je to živě) je špičkovej, na mých Bose to jenom tepe. Řeklo by se, že to CD nemá chybu, ale omyl. Chybu má a velikou, je totiž asi bohužel poslední. A pokud to bude fakt poslední, tak nevadí - předvedli té mladé generaci, že i v pokročilém věku se dá vykouzlit hudební zázrak, který stojí za to jít a zakoupit si tohle CD. Určitě nebudete zklamaní. Na to vemte jed a tečka.