Czech Rock Block 2011 v Plasích

Každý festival se rád chlubí nějakým "nej". Podle novinových titulků se asi tak desítka tuzemských festivalů honosí přívlastkem největší, ale tuto záhadu ponechme statistikům. Festivalu Czech Rock block ale rozhodně nemůžeme nepřiznat titul nejkonzervativnějšího a zároveň nejstálejšího festivalu v republice.

Pamatujete rok 1998, kdy se dal počet vystupujících kapel ještě spočítat na prstech? Pokud mě paměť neklame, na plakátech tehdy svítila jména jako Kabát, Arakain, Alkehol, Harlej, Torr nebo Debustrol. Stejná jména lákala k návštěvě i letos, tentokrát však doplněna o několik desítek dalších zavedených nebo do popředí se deroucích kapel. A právě jistota spolu s útulností areálu a dlouholetou tradicí drží tento festival po celá léta v popředí diváckého zájmu.

Už čtyři roky existuje na plaském festivalu B scéna, která i letos nabídla bohatý program těm, kteří vyhledávají přecejen o něco méně lidovou hudbu, než nabízejí hlavní headlineři. Menší pódium má každoročně vlastní osobitou atmosféru. A nutno říci, že lidová cena vstupného v předprodeji byla lákavá i pro ty, kteří téměř celé dva dny strávili právě u menší scény.

Tento report se bude věnovat pouze sobotě, jelikož v pátečním dění jsem byl až příliš angažován na to, abych z něj mohl napsat objektivní reportáž.

K areálu se blížím kolem desáté hodiny ranní. Stanové městečko už je dávno probuzené, skupinky lidí v černém se táhnou k hlavnímu vstupu a za rohem už na B scéně řádí skupina ALTER IN MIND. Jejich energicky podanému metalovému crossoveru už v takto časných hodinách přihlíží slušný počet lidí a ti, kteří do areálu teprve míří, přidávají do kroku. Následuje strakonický HAMR a z beden se začíná linout klasický bigbít. Studiová tvorba této kapely mě moc neoslovila, ale naživo má jejich set podaný s fortelem zkušených harcovníků překvapivé koule, melodie se celkem příjemně derou do uší, takže jediným stínem na jejich vystoupení zůstávají texty, které přetékají dostupnými klišé. Po jedenácté hodině nastupuje na scénu krkonošský SCELET a další půlhodina patří speed metalu. Sympatické vystoupení se naštěstí neomezuje jen na zběsile rychlé tempo, ostatně silné stránky všech zúčastněných instrumentalistů na pódiu se nejvíce ukazují zejména ve skladbách, kde je na všelijaké hračičkování o něco více času, všechny zbraně naráz ukazuje závěrečná stoprocentní hitovka "Orfeus". Pak už se přesouvám k hlavní scéně, kde právě začíná vystoupení hardrockových PARADEMARCHE. Za mikrofonem stojí Radek Zíka, majitel možná nejzajímavějšího hardrockového hlasu v republice, což je zárukou dokonalého zážitku (zajímavé, ve stejnou chvíli, kdy píšu tento report, čtu větu stejného významu i v návštěvní knize kapely). Spojení s ostřílenými muzikanty v čele s kytarovým kouzelníkem Jardou Janeckým nemůže dopadnout špatně a Parademarche si tak mohou užití zasloužených ovací. Také pisálkové musí občas jíst, a pokud nechtějí konzumovat smažené speciality, pak odejdou na chvíli mimo areál, což byl i můj případ. Vracím se ve chvíli, kdy se chýlí ke konci vystoupení skupiny BLACK BULL. Jejich energický hard rock nikterak zatížený českou knedlozelovepřovitostí mě přesvědčuje o tom, že jsem tentokrát měl dát přednost hladovění. Na pódiu vládne nezkrotná Lucie Roubíčková a kapela servíruje hardrock amerického střihu, který je jako stvořený pro bar ozařující svou cedulí kolem zaparkované harleje. Po skončení jejich vystoupení poslouchám uznalá slova těch, kteří stihli celý set. K hlavní scéně přicházím ve chvíli, kdy se na své vystoupení chystá TORR. Zvuk se nějakým způsobem vymknul kontrole (pokud mě paměť neklame, je to u setů Torru na tomto festivalu dost častým jevem) a zřejmě i to způsobilo, že mě set kapely, které už pár měsíců chybí charisma Vlasty Henycha, příliš nepřesvědčil. Určitě by prospělo střídání hlasů, ten Herešův má každý až příliš spjatý s Alkeholem. Na B scéně právě začíná hrát CHROCHTÁTOR, jehož členové po celé dva dny obětavě běhali kolem tohoto pódia a pomáhali všem vystupujícím kapelám s nošením, se zapůjčováním aparátů a v neposlední řadě i s rychlejším zapojením do společenského dění. Marketingová hodnota názvu kapely stále stoupá, sám jsem vyslechl dopoledne několik komentářů typu "Chrochtátor? Tak kapelu s takovým názvem musím slyšet." Chrochtátoři tedy spustili svůj dřevní prasodeathmetal, který se s ničím příliš nemaže a který trochu kontrastuje s humornými názvy skladeb (Prokletí vyhřezlých krkavic, Pytel tuhých lidských exkrementů) a koneckonců i názvem skupiny samotné. Zaslechl jsem i písně, které pro mě byly nové, doufejme tedy, že se věci dají do pohybu a konečně se dočkáme zvukového zvěčnění i nové tvorby. Na hlavní scénu se dostávám na RYBYČKY 48. Kluci se před pár lety naučili 3 akordy a do dnešních dnů se jim na ně daří roubovat celkem chytlavé melodie, což jim přináší přízeň nejedné fanynky a dokonce i fanoušků. Díky tomu, že jsem kdysi psal pro Rockmag recenzi na album "Adios Embryos", jsem byl vybaven dostatečnou znalostí základu repertoáru, který má sice na hony daleko nějakému uměleckému požitku, ale hity "Filmová hvězda" nebo "Sexuální akrobat" dosáhly úspěchu, který jsem jim už před lety předpovídal. U společenství ryb ještě zůstaneme, na menší scéně totiž vzápětí začala hrát skupina ILL FISH. Pamatuji si, že tato kapela byla od svých počátků neobyčejně koncertně aktivní. Dnešní rozpis už je o poznání řidčí, ale i tak bylo na první pohled i poslech znát, že těmto muzikantům nikdo nemusí říkat, co mají s publikem dělat. Jejich umělecky pojatý rock je sice naprosto typická klubová záležitost, která trochu kontrastuje s festivalovou atmosférou, ale i tak jejich vystoupení patřilo k těm, jež zanechala výrazný dojem. Čas na něco tvrdšího přišel se skupinou DEBUSTROL. Mimoděk jsem si uvědomil, že ze seznamu kapel zůstali jedinými stoprocentními nositeli atmosféry metalově pionýrských 80. let. Zatímco Torr a Arakain ztratili své nejcharismatičtější osobnosti, u Debustrolu vám nic výrazně nechybí a tento spolek na vás vychrlí porci thrash metalu jako zamlada. A to doslova, jelikož na nostalgickou strunu hrál i zvolený repertoár, který lovil v dávném archívu období "Vyznání smrti" a "Neuropatologa". Pro Debustrol vždycky platilo, že dokázal v Plasích rozštípat všechny, kdo hráli před nimi i po nich, ale tentokrát tomu trochu chyběl tlak, vinu bych se nejspíše vydal hledat za mixážní pult. Ale tato drobná výhrada nic nemění na výsadním postavení této kapely na plaském festivalu, které i tentokrát zůstalo potvrzeno a zpečetěno. Další legenda přišla na řadu hned poté. Na ARAKAIN se zvuk radikálně zlepšil (i když jsem zaznamenal i spoustu opačných názorů), takže kombinace nových skladeb s osvědčenými fláky zněla skvěle, zvlášť když spád vystoupení nenarušovaly žádné dlouhé proslovy. Zářivým vrcholem jejich vystoupení byl "Rám křivejch zrcadel" a "Apage Satanas". Před pivním bigbítem Alkeholu jsem prchnul na B scénu, kde se schylovalo k večernímu nářezu. Započala ho deathmetalová MORTIFILIA. Kluci to vzali řádně od podlahy, takže hledání technických a melodických vychytávek známých ze studiové tvorby bylo v jejich živých syrových sypačkách obtížnější, ovšem rozhodně ne nezábavné. A hlavně snad nechyběl ani tón z propracovaných aranží známých ze studiových nahrávek. Následující PANYCHIDA si během několika let dokázala vybudovat neotřesitelnou pozici nejen na Plzeňsku, což se projevilo i na houstnoucím davu před pódiem. Poslední CD "Měsíc, les, bílý sníh" patří k tomu nejvydařenějšímu, co jsem za poslední dobu napříč všemi žánry slyšel, ostatně recenze na Rockmagu už nějakou dobu visí. A stejné superlativy mohu použít i na živé vystoupení. Atmosferické, profesionální, pohlcující, zkrátka bezchybné. To už se nedá říci o taškařici jménem WALDA GANG, jež přehrávala na třech akordech zbustrovaných kytar letité hity Waldemara Matušky. Pokud parta muzikantů bude něco podobného provozovat v bujaré náladě v místní nálevně, určitě mě to pobaví (a rád se přidám), ale jak se lze dostat s podobným amatérismem do prominentního času festivalu, nad tím lze jenom kroutit hlavou. Zanedlouho už však přichází čas pro hlavní hvězdu, kterou je pro letošní ročník skupina KABÁT. Zaznívají první tóny "Banditi di Praga" a velkolepá šou může začít. Vystoupení mě baví, nejde samozřejmě o žádné vrcholné umění, ale Kabáti si našli svou polohu, která jim svědčí, a kterou umí dovést ke koncertní dokonalosti. Novější skladby nejsou v live podobě nijak zatíženy protivnou "country" produkcí, která mě odhání od poslechu novějších desek, naživo zní vše s adekvátním rockovým řízem, i když se nejedná o žádný nářez. K tomu všemu křišťálově dokonalý zvuk a monumentální světelná šou. Určitě bych si kabátí set vyslechl tentokrát celý, kdyby na mě na B scéně nečekalo lákadlo v podobě skupiny STÍNY PLAMENŮ. Je úplně jedno, o který projekt největšího českého metalového workoholika Lorda Morbivoda se jedná, jeho jméno je vždy zárukou vysoké kvality všech nahrávek, které nesou jeho podpis. Já jsem se mohl poprvé přesvědčit, že o živé podobě to platí nemenší měrou. Atmosferické vystoupení, které bylo podtrženo stylovým líčením zúčastněných muzikantů a podpořeno tmou, se pro mě stalo vrcholem festivalu. Na necelou hodinu jsem se opravdu ocitl v odcizené a chladné hlubině městských kanálů, jež jsou textovým námětem Stínů plamenů. Dokonce i pohyb na pódiu jako by připomínal trhané pohyby krys, potkanů a podobné kanální havěti. No dobře, asi už jsem se do té atmosféry ponořil příliš, ale za to ostatně může v tom nejlepším smyslu kapela sama. Vracím se ještě na KABÁT, kde si můžu zavzpomínat na pubertu pomocí letitého šlágru "Žízeň" a zlidovělého popěvku "Denně vožralej". Šou končí, dav se rozchází, což hraje do karet metalcoreovým F.O.B., kteří uzavírají program B scény a na rozloučenou vytřepou z hlav pozastavujícího se davu lidovou bujarost zasetou Kabáty.

Pozitiva z 18. ročníku Czech Rock blocku tedy jednoznačně převažují. Nemá smysl se čertit nad dramaturgií hlavního pódia (zvláště ve večerních hodinách), alternativa na B scéně totiž byla více než lákavá. Jedinou výtku bych tedy měl k pátečnímu chaosu v organizaci, kdy došlo ke komické situaci, kdy na pódiu už hrála skupina Dispinxies, ale dav byl stále držen za branou, jelikož sekuriťáci stále neměli razítka a pokyny. Ostatně, páteční návštěvnost byla velice překvapivá a Czech Rock block se tímto rokem stal plnohodnotným dvoudenním festivalem. Oproti loňsku přálo akci počasí, už dlouho jsem ideálnější podmínky na jakémkoliv festivalu nezažil. Také letošní headliner byl s ohledem na charakter akci ideální, i když doufám, že to organizátory neodradí od pokusů získat do lineupu zase nějaké výrazné zahraniční jméno. B scéna nabídla pestrou alternativu k dění na hlavním pódiu a znovu u ní po celou dobu vládla pohodová přátelsky souznějící atmosféra. Sympatická byla i předprodejová cena 550,- Kč.

Vše potřebné bylo vyřknuto. Akce je za námi a za rok se snad zase sejdeme na stejném místě.