Dark Gamballe - Perpetuum Gamballe

DARK GAMBALLE mě poprvé zaujali již pod pozměněným názvem v roce 2002, kdy jsem se s nimi setkal na jedné kompilaci a jejich Tatadada Tada Datada bylo pro mě jako zjevení, takhle někdo dokáže dělat muziku tady ? Znal jsem kapelu ještě z dob prvního alba Sex ´N´ Death, ale to bylo pod původním názvem Dark a tehdejší tvorba vypadala úplně jinak.

Od té doby jsem nevynechal žádné album, která D.G. vydali. S příchodem k Redblacku je počínaje deskou Robotory styl Dark Gamballe nahrávku od nahrávky stále propracovanější. Každé dva roky se představí novinkové album, které vždy předčí předchozí. Vývoj jde vpřed, v kombinaci stylů, jež kapela vstřebává a kombinuje, se cítí jako doma a je bezkonkurenční. Dosavadním vrcholem tvorby bylo album Bonboniera z roku 2006.

Aktuální nahrávka Perpetuum Gamballe na něj přímo navazuje, přesto byl první dojem z novinky mírně rozpačitý. Vše je na svém místě, ale jakoby už jsem to někdy (na některé minulé desce) slyšel. Ty písničky znám, moment překvapení se tentokrát nedostavil, škoda, protože nic jiného vyškovským vytknout nemůžu a přece jsem byl lehce zklamaný. Ingredience jsou vybrány velice pečlivě, namícháno, zvukově precizně vyladěno, jak je již zvykem pod producentskou kooperací kapely a Stani Valáška ve studiu Šopa.

Častým točením alba se nálada vylepšuje, výtečné 10-ovy texty (Astronauti, Kámen, Psí víno, Oceán a Večer pod kometou) typické melodické nápady střídající se s hutnými riffy, zase to parádně šlape.

Přibylo větší množství elekronických vychytávek, efektů a samplů, což je hlavně zásluhou Robotoma, víc se kreslí zpěv, tady by se dalo trochu ubrat, projev frontmana DeSeda dozrál do osobité formy, jako obvykle je hlavním poznávacím znakem a pro styl Dark Gamballe je nepostradatelný.

Mezi největší pozitiva desky patří jednoznačně DeSedovy texty, já jen vítám kompletní přechod k češtině, který DG ohromně svědčí. Přímočarost, (zase ta) chytlavost a nepřepísklá stopáž zaručí, že nebude nuda, absence vycpávek a slabých míst pasují desku nad průměr v rámci diskografie DG.

Graficky spolu s předchozím albem, zatím nejpovedenější obal, sympatickou tradicí se stávají přiložené bonusy, zejména videoklipy. Tísnivou atmosférou tlačící animovaná podoba Večera pod kometou Jiřího Miškeříka, jehož práci jsem poznal v klipu ke skladbě Ode mlýna ke mlýnu Sad Harmony, má pořádnou sílu.

Mladší bráška sestřičky Bonboniery pojmenovaný Perpetuum Gamballe, se starší sestře téměř vyrovnává, ale víc ukáže až čas.