Deadlock – Wolves

Kvalitních kapel je hodně. Stejně jako těch pokleslejších. Každá škatulka má své velikány a soumary. Nastal proto čas zamířit do méně známých vod a říct si něco málo základního o velice slibně se rozvíjející dark melodic death metalové formaci Deadlock z bavorského Schwarzenfeldu. A že má trochu komplikovanější škatulku, to není důvod k panice. Naopak, čím lepší upřesnění, tím lepší úvod pro neznalého čtenáře.

Deadlock fungují od roku 1997 kdy se dali dohromady a o dva roky později natočili první single. Do dnešního dne mají za sebou tři alba, z nichž za zmínku stojí teprve až to třetí s názvem Wolves. Předchozí dvě alba, samozřejmě až na výjimku tvořící jednu dvě dobré skladby z každého z nich jsou většinou stereotypní a jeden song připomíná druhý. S nejmladším albem z roku 2007 jakoby přišel jakýsi restart. Melodie jsou výraznější, nástroje všeobecně v dokonalém rytmickém souladu (ne že by nebyly na předchozích albech, ale na Wolves je opravdu znát pokrok vpřed), ale hlavně kapela dokonale využila spojení mužského growlícího zpěvu (Johannes Prem) spolu s ženským vokálem (Sabine Weniger), který jinak rozjeté kytary a bicí velmi pozitivně ozvláštňuje a během jeho trvání nám přináší tu křehčí část jinak „nespoutaného zvířete“. Díky tomuto připodobnění si s trochou fantazie dokážu představit, proč se album pojmenovalo právě Wolves. Jen pro upřesnění, o kytary se starají Sebastian Reichl a Gert Rymen, basovou kytaru zvládá Thomas Huschka a za bicími sedí Tobias Graf. Jen pro upřesnění, dle fotky ani jeden ze členů kapely ještě nedosáhl třiceti let věku. Z čehož plyne, že pokud budou pokračovat i nadále ve vývoji tak jak je to znát na Wolves, ještě o nich uslyšíme i odjinud než jen z anarchistické ročenky  Kdo ví, třeba se z nich postupem času stanou „něžnější“ obdoba slavných Arch Enemy.

A o čem se v novém albu zpívá a hraje? Jak už napovídá název, vlci mají tendence srocovat se do smeček a v nich žít a když na to přijde i útočit. Takže se dočkáme songů vyprávějících (textově poněkud složitější na výklad) o společenství, o zradě uvnitř oněch společenstvích, o tom co se stane s jednotlivcem, když vybočí ze zaběhnutého stereotypu, o agresivitě a jiných jevech v sociální společnosti. Ano, uhodli jste. Příběhy o vlcích jsou vlastně alegorií na příběhy lidí dějící se denně desítkám z nás. S trochou dumání nad významem textů se dá odvodit, že se dají vyložit i jako malý protest proti pojídání masa a tak trochu podporovat veganství, o kterém kapela také zpívá. Samozřejmě ne doslova ale v podobenstvích. A čeho se ještě dočkáme? Různé formy osvobozování kapele taky nejsou cizí co do textů.

Přicházející bouře. Tak by se dalo definovat intro World Domination, po kterém následuje první z nářezů naznačující, že všichni budeme krvácet - We Shall All Bleed. V Code of Honor, Bloodpactu, As Words To Bullets nebo End Begins můžeme pozorovat již zmiňovaný dokonalý slad dvou druhů zpěvu, práce kláves (ano, neuvádí se kdo za nimi stojí) a prakticky i zbytku zpívajících dřev a bubnů. Losers´ Ballet považuji za nejpovedenější song na albu, po všech stránkách od začátku do konce nenechá mé uši usnout. V Praeludiu II se dočkáme čisté a uklidňující (nejen) klavírní a houslové instrumentálky a v posledním songu To Where The Skies Are Blue si kromě toho ještě užijeme nádherný hlas zpěvačky Sabine, který dojme i toho nejtvrdšího metalistu.

Minulý rok na podzim vystupovali Deadlock v Rock Café, bohužel jsem tam nebyl a nemohu podat podrobnější informace o tom, jací jsou naživo. Ale vím jediné – až tu budou znovu nenechám si je ujít.