Demencia Mortalis - No God Is Here

Roudnickou gothickou smečku Demencia Mortalis jsem měl tu možnost vidět několikrát živě na pódiu, a proto jsem ani chvilku neváhal přijmout recenzi jejich zbrusu nové desky – No God Is Here. Upřímně jsem byl zvědav, jak se osmičlenná banda popasovala s tím, nacpat veškerou svou koncertní energii na kotouček o průměru necelých 12 cm. A zde si můžete přečíst, jak se jim to dle mého názoru podařilo.

Desku samotnou bych rozdělil na dvě poloviny – první reprezentuje spíš kratší písně a začíná, jak jinak u tohoto stylu, instrumentálním intrem. Na můj vkus možná o něco delší než by bylo potřeba, ale navodí atmosféru první „opravdové“ písně v pořadí – Sit And Watt. Ta sice začíná tam, kde končí intro, houslová melodie sice stále ještě posluchače nechává na pochybách zda má v rukou opravdu metalovou desku, ale vše je jasné ve chvíli, kdy se do mikrofonu opře chroptič Miloš, který má v této skladbě většinu zpěvových partů. Naopak ve skladbě následující – The Deceived iniciativu přebírá libý operní hlásek zpěvaččin.

Se skladbou Fire kapela začne pomalu ale jistě zrychlovat a je to první píseň, která nabírá rytmiku a obrátky parního válce. Po této skladbě tak posluchač očekává minimálně pokračování nastoleného, ovšem přijde překvapení. Nebo alespoň v mém případě šok. Název skladby – Desperado, sice leccos napovídá, ale že jde skutečně o proslulou filmovou melodii mi došlo až ve chvíli, kdy se z reproduktorů ozvala trubka. Notoricky známé melodie podmazané výborně šlapajícími kytarami ve vpravdě metalovém stylu, tak má vypadat osobitý cover. Je třeba dodat ale i B – podle mého názoru až přílišné vybočení z jinak uceleného materiálu a pro mě osobně tahle věc trošku „zabíjí“ hned následující skladbu – Witch, která je nejkratší písní z celého alba, ale podle mě do této chvíle nejlepší. Zejména hutné intermezzo mě dostalo. Jenže mi chvilku trvalo, než jsem si po zmíněném Desperado opět zvykl na to, jaký materiál vlastně poslouchám, což se zmíněnou stopáží v kombinaci pro mě znamená trochu rušivý efekt.

A pozvolna jsme se dostali do druhé poloviny alba, od skladby Too Late je stopáž jednotlivých písní o poznání delší. Samotná Too Late je baladickou písní, pěkně pomalu se rozjíždějící a jakoby předznamenávající další přitvrzení ve skladbě následující – The Cruellest Beast. V jejím začátku jako bych viděl upíra ze XIII. Století, ale je to skutečně jen zdání, zbytek skladby je o poznání tvrdší. I když to není ta nejkrutější bestie z celé desky, ta přijde o něco málo později.

Devátou věcí v pořadí je Born, a zde moje srdíčko plesalo. Krom dlouhého houslového sóla a opět melancholického závěru skladba obsahuje riff, který nemůže nechat v klidu žádného příznivce černoty, kůže a kovu od těžkého po mrtvý. Osobně se mi velice líbí staré Metallicovské heslo: No riff, no song, a skladba Born by musela projít i tím nejjemnějším sítem zmíněného hesla.

Následující věc Come Sway je pro mě ta zmiňovaná opravdová nejkrutější bestie mezi ostatními, řekl bych rozhodně asi nejbrutálnější pecka z celé desky. A jako předzvěst mocného závěru kapela nemohla vybrat lépe. Předposlední Salo je opět velice dupavou peckou a osobně mě velice potěšil náznak starého dobrého rock´n´rollu v rytmice. Myslím že rozhodně patří i do téhle muziky a kapela mě tím neskonale potěšila. A máme tu vyvrcholení: To You With Love s neskutečným „dialogem“ zvířete Miloše a krásky Moniky I Love You – I Hate You. Tahle skladba je hodně silná a z vlastní zkušenosti vím, že vidět tohle provedení na živo je velký zážitek. Pro mě osobně nejlepší kompozice z celého alba společně s Born.

Co říci závěrem? Mile mě překvapil zvuk desky, který je dle mého soudu výborný, stejně tak jako celkový dojem. Pozorný šťoural by jistě našel drobné nedostatky např. u kytar, ale skutečně jen drobné, které jsou však na druhou stranu převáženy vynikajícími výkony obou vokalistů a sypače za bicí soupravou. Proto si na úvodní otázku sám odpovím: ano, energie na tom kotoučku skutečně je veliká a i materiál jako takový se myslím může směle měřit s kdejakou daleko profláknutější kapelou i mimo hranice naší země.