Demencia Mortalis - rozhovor

Rozhovor s kapelou Demencia Mortalis, která je od roku 2004 součástí české gothic-metalové scény. Pojďme se podívat, co o této kapele prozradil jejich zpěvák Miloš "Headbanger" Tollar...

Sedím před prázdným wordem a nic mě nenapadá, kouřím jednu za druhou a zapíjím to kafem, snad si myslím, že kofein a nikotin mi nahodí mozek... Nic, na dutou hlavu tohle nepomáhá, jasně, existují i další budiče, ale na výletu jsem už dlouho nebyl a zelí mi nechutná, mám po něm depky. Demencia Mortalis, říkám si, co by to tak mohlo sakra znamenat? Asi se na to zeptám Miloše "Headbangera" Tollara ze stejnojmenné kapely.

Takže Miloši, proč zrovna tohle Demencia Mortalis?
No, podle toho, co jsem se doslechl, tak tento bizarní název někdo prostě plácnul na některé z raných zkoušek. Nic konkrétního to snad původně ani neznamenalo, ale označení „dementi“ nám vůbec nevadí, je to součást recese.

Chápu, takže se nejedná o duševní rovnováhu členů kapely :) Ostatně jak jste vznikli?
Původně se sešli Kuba Knotek a Šimral a někde během roku 2004 se začali pokoušet tvořit trash metal. Pak se k tomu přidala basa a housle, tedy bratři Noskové. Moje cesta ke kapele byla docela bizarní… Učil jsem dva členy na gymplu angličtinu a Kuba Knotek mě asi půl roku uháněl, ať s nima „zpívám“. Půl roku jsem ho odrážel s tím, že zpívat neumím, ale nakonec jsem podlehl. A počítám, že tímto stylem dostal do kapely většinu zbývajících členů. V únoru 2006 už jsem poprvé zkoušeli jako osmihlavé těleso – dva vokály, dvě kytary, bicí, basa , klávesy, housle.

2004, takže brzo tři roky, na spoustu českých kapel heroický výkon, co po vás za ty roky zůstalo?
Zůstalo po nás několik povedených koncertů a hlavně demo, které jsme natočili ve studiu v Bohušovicích. Nahráli jsme pět skladeb, které jsme považovali za nejlepší a teď šíříme demenci po vlastech českých i pomocí samolepek a podobných nesmyslů.

Ha, to rád slyším, sám strašně nerad natáčím, co nervozita, byla? Vlastně jak jste točili?
Chvála komukoli byl mistr zvukař klidný pán, který nám mírně vynadal, když bylo třeba a pochválil, i když nebylo za co. Nervozita byla určitě, naštěstí se podařilo rychle nahrát bicí, takže zbylo dost času na to se nervozity zbavit a nahrát i ostatní party. Myslím, že veliký problém bylo vrstvení vokálů, protože zaječet třikrát za sebou stejně bylo dost perné. Vyhubováno také dostala zpěvačka Monika, protože pořád žmoulala tahák s textama. Nedá se ale myslím říct, že by nás tréma nějak svazovala, vlastně jsme se tam v jednom kuse řehtali. A na rozdíl od zkušebny, kde se všichni nástroji přeřváváme, jsme si své party mohli konečně užít.

Pojďme k vám do zkušebny, jak pracujete? Hotová písnička se nazkouší nebo jdete cestou postupného rozvíjení nápadu?
Hlavní autor hudby je Kuba Knotek, který přijde s riffem, který se mu někde povedlo zahrát, a když mu to schválíme, pokoušíme se kolektivně dotvořit zbytek, což znamená, že Kubové Knotek a Šimral hodinu vymýšlejí klávesy a kytary a housle a zbytek kapely kouří :-). Já k tomu následně někde v klidu spáchám nějaký text, ve zkušebně ho poupravím, aby rytmicky pasoval, a písnička je na světě. Občas se i povede, že se po měsíci nebo i více písnička pozmění, ale to je spíše výjimka.

Co texty? Kde hledáte témata?
Texty jsou hlavně moje práce, ale nemůžu říct, kam na témata chodím, protože sám nevím. Některé texty jsou inspirované trapností života, jiné snahou lidstva provést samo na sobě popravu, sem tam se mihne i mírné protikřesťanské popíchnutí, ale v celku texty neodpovídají gotickému kánonu „byl jednou jeden mocný panovník/národ/drak/meč a ten…“. Ať už je ale text jakéhokoli tématu, snažím se, aby byl alespoň základní nápad srozumitelný i posluchači, který není anglicky nijak zdatný – přeci jen je ještě angličtina velkou bariérou mezi zpěvákem a obecenstvem. Zbrusu nová písnička bude dokonce čistokrevný love song, myslím, že si naše partnerky zaslouží za trpělivost s dementy alespoň pomníček v podobě písně.

To musí bejt docela zajímavý, je vás osm, takže takoví „Alexandrovci light“, jak se vlastně tak velkej cirkus kočíruje? „Já nemám čas, mě to v sobotu nesedí“, znáš to, kdo je ten „zlej“ kapelník kterej to dává dohromady?
Zkoušky jsou vždycky v neděli, všichni to vědí a když je potřeba přesunout termín, nějak se dohodneme. Základ práce ale je, že máme kapelníka, který zkoušky diriguje, a zatím se mu to daří dobře. Daleko horší problém je místo na pódiu, osm lidí se na klubová pódia těžko vměstná, takže neustále hrajeme v pozoru, abychom se nepobili.

Řekni mi taky něco o členech kapely. Někde jsem zaslech že někteří z vás jsou vystudovaní muzikanti, je to pravda? Jo, teď mě napadá, co Demencia a noty?
No-cože? Jo, noty… já jsem totální hudební analfabet, ale zbytek kapely je na tom myslím dobře. Hudbu v tradičním slova smyslu nikdo nestudoval, ale dril ZUŠky je na většině členů poznat, ať už to vezmeme jako klad nebo jako nevýhodu. Čtyři členové kapely hrají v roudnických dechových a swingových orchestrech.

Proč se vlastně na štace malujete? Má to nějaký hlubší význam nebo jde čistě a pouze o image? - houslista Vojta Nosek v kutně s upírskými zuby a tak...
Nic hlubokého v tom není, je to v podstatě jen recese. K hudbě, kterou hrajeme, vlastně paint tradičně nepatří, ale v Roudnici hrajeme mezi punkovými kapelami a koncertní image vznikla také jako způsob, jak otrávit pankáče :).

Zmínil jsem se o webkách, kdo je dělá a kde je lidi najdou?
Webové stránky jsem si zatím tvořili sami, profil máme na bandzone.cz, kde jsou také ukázky z dema, a fotogalerie a další podstatné informace o kapele jsou na www.demencia.estranky.cz. Doufáme, že se brzo dopracujeme ke stránkám, kde splní i náročnější kritéria na design.

Co chcete letos dokázat a kde je možné vás slyšet? Co placky, trika, samolepky, klasické PR, jak to děláte?
Chceme v nejlepším případě nahrát velkého brášku našemu demu, když ne velkého, tak alespoň malého, ale chtěli bychom určitě další demo nebo desku nahrát tak, abychom byli spokojeni stoprocentně a vyvarovali se chyb, které jsme spáchali během prvního nahrávání. A samozřejmě chceme hrát, protože kvůli koncertům to celé děláme, doufáme, že se dostaneme na Moravu, která je metalu daleko příznivěji nakloněna, i když to máme přes celou republiku. Také doufáme, že se nám podaří dostat se na letní festivaly, ale to je všechno teprve ve fázi vyjednávání.

Pojďme na chvilku od Demencie k tobě, Miloši, jak jsi se dostal k muzice?
Naprostou náhodou. Jsem hudební maniak, ovšem pouze pasívní. Nikdy jsem se na žádný nástroj neučil a v sedmadvaceti už asi ani nezačnu, ale jako učitel jsem si vytrénoval hlasivky řvaním na žáčky, takže to teď zúročuji v kapele a naopak. Ostatně, jeden z mých studentů mě nalákal do Demencie a já se teď snažím, abych mu svým hulákáním za pozvánku náležitě poděkoval.

Proč zrovna gothic?
Tato škatulka nevznikla tak, že bychom si sedli a začali debatovat o tom, co budeme a chceme hrát; vlastně se to stalo naopak, někdo se zeptal, co hrajeme, a tato škatulka se nám zdála nejtrefnější. Výsledný zvuk a atmosféra je ale průnikem zájmů všech členů kapely, pro nás je důležité, aby to aspoň trochu bavilo všechny. Pochopitelně, dvě dámy v našem souboru spíš inklinují k té „romantické“ stránce, já bych nejraději přidal plyn a přešel do black metalu, bubeník a houslista zase uctívají power-metalové kapely… každý do kapely něco přinesl a zase si z ní odnáší.

Jasně. Co ti vadí na České současné rockové scéně? Myslíš že platí „co Čech to muzikant“ a mraky kapel jsou k dobru věci, nebo že se uchytí jen několik opravdu výborných, pak několik do kterých firma napere škváru a za rok jsou zase v sokolovně na okrese a zbytek se z oblastní ligy ani nevyhrabe? Co myslíš, že se s tím dá dělat?
No, otázka je, co vlastně znamená to „rocková scéna“. Teenageři se stali významnou kupní silou, jejímuž „vkusu“ se podřizuje leccos, včetně kapel; posledních několik let to ale spíše vypadá, že se vkus nejprve správně „upraví“ tak, aby se to toho vkusu dalo zcela cíleně a snadno strefovat kapelama jako Tokio Hotel, s nulovou uměleckou hodnotou (Umělecký odvozuji od slova „umět“!). Kapela Bez Peří, ve které hraje můj dávný kamarád, já-nevím-jak-dlouho objíždí republiku, ale za celou kariéru neprodají ani polovinu desek jako nepochopitelné polotovary typu Rybičky 48. To není rocková scéna, to je popová scéna, a to je ten problém – hudební trh zcela zapomněl na posluchače, kteří jsou ochotni přijmout hudbu náročnější na poslech, čili zapomněl na rockovou scénu. České rockové a metalové desky se neprodávají v Bonton landu, ty se prodávají jen na koncertech a na internetu. Pokud ambiciózní kapela psychicky překousne to, že se tu nikdy skutečně neprosadí, může ke vlastní spokojenosti hrát dlouhá léta a bavit své fanoušky. Jak je ale možné, že kapela formátu Silent Stream Of Godless Elegy nehraje na českých festivalech v prime-time na hlavním pódiu, ale někde odpoledne na vedlejším, to nepochopím asi nikdy (že by další problém – na českou kapelu přeci nikdo nepřijde?)

Oblíbené album a interpret?
Interpretů by byl seznam na několik stránek, ale dlouhodobě My Dying Bride, Satyricon, Mayhem, Darkthone, Hypocrisy. Z alb asi Hypocrisy – Abducted, My Dying Bride – The Dreadful Hours, The Gathering - Mandylion

Blížíme se do finále ..... Vzkážeš něco čtenářům Rockmagu.cz?
Eeee… nevěřte učitelům!

Takže díky za rozhovor a měj se. A ať ti to učí :)))