12. 3. 2008

Normálně jsem v rozhovorech seriozní, ale s Milošem Tollarem, zpěvákem Demencie Mortalis jsme-a alespoň myslím a doufám že se všema „Dementama“ obecně-dobří kamarádi, známe se nějaký pátek a tak zvolím úplně jiný styl otázek : bulvár, skoro jako ten ze kterého má nejmenovaný herec maturitu, budu sbírat drby a vůbec to pojmu trochu jako „ein kessel buntes“ * (Pro ty co nepamatují : východoněmecká estráda srovnatelná s ledovým klystýrem na elektrickém křesle).

Nazdar Miloši Tollare, Headbangere, Headbanjo, a jak vůbec Ti ještě říkají. Rok se s rokem sešel, Demencia se nerozpadla, hraje čím dál líp, spokojeně proplouvá rockovými kluby a festivaly. Je vás osm, z toho dvě ženské v kapele, kytarista kterej při koncertu v puse kouše ampuli s umělou krví a pak vypadá jak po autonehodě, ty -učitel, což je samo o sobě nejspíš v dnešní době skoro diagnóza, nelezete si už na nervy?
No jasně že si na nervy lezeme, občas na sebe ve zkušebně řveme, ale myslím, že se to drží v hranicích snesitelnosti. Pro mě důležité, abychom jako kapela fungovali na pódiu, a to se podle ohlasů na naše vystoupení určitě daří

Zůstaneme ještě u celé kapely: Natočili jste desku NO GOD IS HERE – co Tebe jako vrchního textaře a duchovního guru téhle squadry vedlo k zrovna k tomuhle názvu?
Název desky je zároveň refrén skladby „Come Sway“, tedy „Pojď se pohupovat, jako lán kukuřice ve větru“ - stejně jako se nechávají věřící v jakémkoliv kontextu a náboženství zmítat svými kněžími. Samozřejmě že to může vypadat satanisticky, ale kontext je pro mě jako pro textaře daleko komplexnější – náboženský fanatismus dříve nebo později vyústí v konflikt ne slov, ale zbraní, a pak ti, kteří se nechají v rámci své víry manipulovat, střílet do svých rodičů a sousedů, jako už se stalo tolikrát. A zda bůh či Bůh je nebo není ve skutečnosti není podstatné, podstatné je, aby lidé překonali strach z odpovědnosti a přestali věřit mýtům, které často psali naprostí idioti.

A ostatně: proč anglicky? Hrdelní skřeky a skoro operní zpěv v cizím jazyce, myslíš,že se to uchytí v Čechách?
To je prosté – české slabiky se dají ječet podstatně hůře a navíc mi mnohoznačnost angličtiny umožňuje hrát si s čtenářem či posluchačem na schovku – nejsem vypravěč, jsem pozorovatel, a jen ten, kde je ochotný se opravdu dívat, si z náznaků udělá představu a tom bordýlku, který mi létá v hlavě : )

Pojďme korzovat po bulváru: při každém nahrávání někdo něco pokazí. Kdo u vás? A ostatně - řekni nějaké pomluvy a drby, prostě nějakou veselou příhodu z natáčení…
Už zmíněná skladba Come Sway je neuvěřitelným selhání bicmana, basáka i kytaristů o sloku kratší – přišli jsme na to až při nahrávání vokálů, ale vlastně moc vtipné to nebylo… Vtipné bylo, když jsem napoprvé a najednou a bezchybně odječel celou skladbu Salo, která je pro mě dechově velice náročná, a když jsem na konci lapal po dechu, zvukař se provinile naklonil od počítače a řekl mi „Nevím, jak je to možné, ale nenahrával jsem Tě“. Protože jsme ale nahrávali odděleně, moc vtipných historek nevzniklo.

Co Pavel Holada v jehož studiu se natáčelo? (Pavla znám, je to inteligentní rocker s kultivovaným chováním a duší spíš Erica Claptona než Lemmyho z Motörhead) Zobnul si občas něco před nahráváním, nebo vás zvládnul i bez podpory? A jaká s ním byla spolupráce?
Spolupráce s Pavlem byla výborná. Jeho domácí studio i „domácí“ přístup k nahrávání myslím vyhovovaly všem, a nenápadně, ale vytrvale z nás mačkal to nejlepší, co v nás je. Odvedl skvělou práci i u mixu, takže mu posílám jeden velký dík i přes Rockmag. Pravda, jeho zdvižené obočí, když jsem začal nahrávat svůj chropot, mě rozesmálo, nakonec ale i z toho mého „bahna“ dostal to nejlepší.

Na cédu je 12 písniček, která je Tvým osobním favoritem a proč?
Asi Come Sway, jak kvůli textu, tak kvůli celkové stavbě – poprvé jsme se dostali přes sedm minut a myslím, že ani tak dlouhá skladba není nudná. Ostatně, sám k dlouhatánským písním inklinuju i posluchačsky, opusy třeba My Dying Bride nebo Opethu mě vždy okouzlovaly.




Protože vás znám neodpustím si malou jedovatost – šedá eminence v pozadí Demencie Mortalis se jmenuje Láďa Živný se svoji agenturou DZ Production. Lidi by možná zajímalo jak se snáší klasický manager a banda gothiců kolem dvacítky až třicítky. Řekni mi k tomu víc.
Myslím že se snášíme lépe, než se zdá, protože jdeme za stejným cílem. Ke stejnému cíli vede občas cesta trnitá, ale upřímně, v severních Čechách je manažer, který se ujme metalové kapely, věc tak vzácná, že jsem rád, že Láďu máme, protože nikdo z kapely nemůže kvůli škole nebo práci řešit koncerty a třeba hledání studia, nad kterým Láďa strávil hodně několik týdnů.

Jak se díváš na gothickou scénu v Čechách? Je podle Tebe možné se chytit i za hranicí regionu a dostat se do pomyslné „top ten“ party, nebo je to muzika pro uzší kruh lidí a na Slavíka je to moc tvrdý. Jak to vnímáš?
Zásadní otázkou je, zda vůbec hrajeme gothic, protože ve srovnání třeba s libereckou Calatheou hrajeme hudbu podstatně divočejší. Ostatně, gothic jako takový podle mého názoru umírá, stačí se podívat na kvalitativní pád mnoha ikon žánru, které podlehly tlaku a ustoupily od projevu čistě žánrového. My jsme se gothic metalem nazvali v podstatě ve chvíli „škatulkovací nouze“, byla to asi nejbližší kategorie, i když krademe z doomu, deathu, blacku nebo thrashe. Žánrová nevyhraněnost tkví i v kapele jako takové každý z nás tíhne k tomu svému a kdybych byl diktátor, zněli bychom jako Darkthrone. To nás ale na druhou stranu přibližuje více posluchačům, protože slečnám se spíš ten kousek romantiky, který jsem v textech napáchal, metly zase půjdou za řevem – uvidíme, jestli nás to někam dovede.

Začínali jste před čtyřmi lety. Co se změnilo za tu dobu ve vás?
Kapela jako osmihlavá saň funguje teprve dva roky, a ve mně se určitě změnil přístup obecně – od původního „netahejte mě pořád do tý vaší kapely, já chrochtat neumím“ k současnému „grooooo chrochtl groooo grrrrrrrrr“. Jako kapela jsme určitě sebevědomější a konečně snad pořádně sehraní – vždyť je to pro nás pro všechny první kapela, takže jsme začínali od nuly.

A v hraní celkově?
Těžko chválit sám sebe, ale skladatelsky jsem udělali několik mílových kroků vpřed. Největší radost ale mám, když dohrajeme koncert a vidím osm zpocených muzikantů, kteří bavili sami sebe i lidi kolem. (za tenhle názor dávám Milošovi jedničku s hvězdičkou. pozn. Kenny)

Vaše zpěvačka Monika Kafková je v zahraničí a hostuje s vámi Adriana, blonďatá ďáblice z Prahy, jak vám to spolu klape a kdy se Monča vrátí?
Monča dostala půlroční stipendium na univerzitu do Norska, a Adriana jí myslím více uspokojivě zastoupí. Jsem rád, že ač mají podobný hlas, jsou každá úplně jiná. Monča se vrátí asi v červnu, do té doby bude fandy válcovat Adriana, které nevadí jezdit 50 km na zkoušky a sžívat se s naprosto dementním hudebním tělesem. Mé skoro taneční kreace na zkouškách jí už párkrát dočista odbourali, ale už si myslím zvyká : )

Nedávno jste křtili novou desku, popiš mi trochu akci, co jí předcházelo a jak nakonec skončila?
Křtili jsme v našem domovském Gambrinus Klubu Lovosice jako předskokani Škworu, kteří nám kolegiálně přišli popřát hodně štěstí i na pódium, a myslím, že to nakonec byl nejlepší koncert, který jsme odehráli, protože atmosféra byla bouřlivá a publikum bylo fantastické. Celé akci nasadila korunu Monika, která přiletěla z Norska a odzpívala druhou půlku představení, což před koncertem věděli dohromady tři lidi. Díky ní i fandům jsme si všichni koncert neskutečně užili.

Ostatně myslíš, že by šlo desku natočit líp ? Kde vidíš slabiny a kde silná místa?
Jako hudební analfabet nemůžu moc soudit, tak začnu u sebe – měl jsem obrovský problém přenést hlasové nasazení z koncertu do studia. Bez adrenalinu se náročnější pasáže najednou staly nedýchatelnými, a je to nakonec hodně znát i ve dvou písničkách, kde mi prostě zmizely koncové slabiky. Občas myslím trošku ujede spolupráce obou kytar, ale jsem v podstatě rád, že to tak je. Jsme nadšenci a nemáme peníze na dva měsíce ve studiu, a navíc, naprostá zvuková dokonalost nahrávce spíše škodí.

Fajn, desku jsme proprali, kde je možné ji koupit a kde vás lidi uvidí živě a najdou na netu?
Desku je možné objednat třeba přes kontakt na našich webovkách www.demenciamortalis.com nebo v Roudnici, kde máme slíbenou podporu místního informačního centra. Koncerty jsou teď zatím ve fázi jednání, zatím jsme dost omezeni plesovou sezónou bicmana, takže se naplno vrhneme do akcí až v dubnu.

Poslední otázka - normálně bych se zeptal co vzkážeš čtenářům rockmag.cz , ale to je omletý. Řekni nějakej fór. Když bulvár tak se vším všudy.
Pouští se plazí zcela vyčerpaný Pinocchio a nad ním krouží datel.

Miloši – měj se a díky..


Poznámka : Cédéčko Demencie Mortalis jsem dostal, ale protože mám lidi z kapely rád vím, že bych byl nebyl schopen si zajistit nadhled a tak jsem poprosil jednoho z nových redaktorů Rockmagu aby ji za mně zrecenzoval. Recka by měla být na světě do čtrnácti dní, termín jejího vydání je však plně v rukách páně Havlíčkových : )

Autor článku: Kenny

Komentáře:

Tento článek zatím nikdo nekomentoval. Buďte první!