30. 8. 2008
Německá kapela Die Happy je jednou z kapel, které se dostaly do širšího povědomí také u nás. Die Happy letos vydali už své šesté album s názvem "VI" a na podzim se nám představí také v pražském Rock Café. Nejen o kapele a o tom, co se kolem kapely děje, jsme si povídali se zpěvačkou Martou Jandovou... Zajímavé interview čtěte právě teď a tady.
Jaké to je být úspěšnou muzikantkou v Německu? Liší se tamní úspěch dle tvého názoru od úspěchu v Čechách?
Je to samozřejmě fajn. Přece jenom dělám to, co mě opravdu baví, a uživit se tím je sen. Jinak je úspěch, bych řekla, všude stejný, kromě možnosti, kam se s tím uspěchem dostat. Když je člověk v Čechách úspěšný, zajede si nanejvejš na Slovensko, kdežto když máš úspěch v Německu, máš možnost se dostat i po celém světě (s tou svoji muzikou samozřejmě). Jestli myslíš náš úspěch, tak se náš úspěch liší - v Čechách nás nikdo moc nezná...
Ovšem jste známí i jinde. Kde se kapele Die Happy daří? Jde jen o Evropu nebo hrajete i mimo ní?
Jde jenom o Evropu. Samozřejmě je Německo číslo 1, potom Švýcarsko a Rakousko, hrajeme i v Beneluxu a byli jsme už několikrát v Portugalsku a Španělsku. Naše desky vyšly i v Japonsku a Brazílii, tam jsme ale bohužel ještě nebyli. No a Česka Republika je super na festivaly, ale naše nová deska se např. nedá už ani sehnat v obchodech, takže to je těžký...
Je nějaký markantní rozdíl mezi českou a německou hudební scénou? Například mezi tím, jak si lidé vybírají kapely, které budou poslouchat?
No tak přece jenom to v Německu funguje trošku jinak, celá ta scéna. Řekla bych i, že to tady mají kapely trošku jednodušší, nebo spíš mají víc možností se ukázat. Dokonce bych i řekla, že to v Německu všechno probíhá trošku profesionálněji, i když Čechy už jsou za poslední zatáčkou a strašně makaj, aby "ten cíl" taky stihly. Já to ale více méně můžu posoudit jenom z té festivalové a kapelové stránky. No a jak si lidé vybírají kapely - v Čechách je hodně slyšet metal, Německo ma přece jenom větší ucho pro normální rock, nebo i muziku, která jde anglickým směrem...
Jak lze podle tebe (viz název vaší kapely) docílit toho, aby člověk zemřel šťastný? A byl samozřejmě šťastný i v životě?
Musí prostě žít. Spousta lidí jenom maká a když se konečně dostanou do důchodu, maj infarkt a ze života měli prd. Jde o to, něco zažít, užít si, být dobrým člověkem, občas si a jiným splnit nějaký sen a prostě se těšit z toho, že žijem. Vždyť máme docela málo času a neštěstí přijde i tak. Takže přivolávat štěstí a nehroutit se z každého problému. A když člověk je nešťastný, tak něco změnit. Spousta lidí má ze změny strach, tak radši zůstanou nešťastní. A nebo pořád přemýšlej o tom, co by na to řekli ostatní.
Jak jste se dopracovali k hudebnímu stylu, který hrajete? Řekli jste si, že budete takhle hrát nebo to prostě nějak vzešlo samo z toho, co jste zkoušeli? Jakou muziku ráda posloucháš?
To tak vzešlo samo. Jsme 4 lidi, kteří poslouchají všechno možné a kteří mají různé jiné nápady a záliby. Takže to je prostě náš mix. Já poslouchám ráda dobrou rockovou muziku, ale i popík, Moje nejoblíbenější kapela teď je MUTE MATH.
Dříve vás, alespoň u nás, dost přirovnávali ke Guano Apes, vadilo ti to? Nebo lichotilo? K čemu vás přirovnávají dneska?
To jméno GA už nemůžu slyšet. Ta kapela už neexistuje a nikdy jsme se hudebně moc nepodobali. S klukama z GA se často vidíme, mají novou kapelu se zpěvákem (IO) a rozumíme si super. Jinak už nejsme přirovnáváni k ničemu - spíš přirovnávají nové kapely k nám. Hurá.
18. dubna 2008 vám vyšlo v pořadí již šesté album s názvem "VI". Jak se vám toto album nahrávalo? Jak se tvořilo? Užili jste si jeho nahrávání?
Nahrávalo se nám super. Byli jsme ne Propasti u táty, jako před 14 lety. Bylo hezký počasí, kluci měli super náladu a já byla "doma". Psali jsme ty písničky docela dlouho, mezi fesťákama a šňůrama, které jsme 2007 hráli. A šlo nám to docela od ruky. Napsali jsme hodně písniček a všichni byli spokojeni. Nejlepší ale je, když ty písničky konečně můžeme hrát na živo.
Jedete k této nové desce nějaké turné?
Byli jsme v dubnu, abychom tu desku představili. Teď celé léto festivaly - skoro každý víkend 3-4 koncerty, no a v říjnu a v prosinci jedeme na další turné. Budeme dokonce 18.10. v Praze v Rock Cafi.
Silnou stránkou vaší muziky jsou i texty, kdo je jejich autorem? A neplánujete udělat i nějaké písničky třeba v češtině nebo v němčině?
Texty píšu já a jenom já. Jsem strašně nervní, když se mi do toho chtěj zašroubovat i kluci. Prostě je nenechám. Oni mi to samozrřejmě musej schválit, ale nesměj mi dávat nápady atd. Prostě to nefunguje. Já jsem holka a mám jiný názor ke světu než kluci.
Jak probíhalo natáčení nového klipu k písni Peaches? Jak si vybíráte skladbu, k níž natočíte klip?
Byla to celkem legrace. Ty broskve pořád padaly z těch drátů dolů a naši pejskové (měli jsme tam 2 štěňata) je pořád honili. Taky to bylo vtipný házet ty broskve na Ralpha a hlavně ho trefit...:-) A vybrali jsme tu píšničku, protože nejlíp ukázala, že jsme zpátky s novou deskou a byla prostě pro ten účel: "koukejte, už jsme zase tady" ta nejlepší.
V nějakém rozhovoru jsi uvedla, že v Německu teď letí hlavně německy zpívající kapely. Neustává tento boom? Čím myslíš, že je způsoben tamní odklon od anglicky zpívané muziky?
Je to docela ještě pořád, i když se anglicky zpívajici chytaj zase líp. Já tomu ale rozumím, lidi prostě rádi rozumí textům, je to jednodušší na zpívání (pro publikum), uchytne se to líp v mozku těch posluchačů.
Letos by jste se měli u nás objevit na festivalu Benátská noc a na podzim pak v pražském Rock Café. Když jedeš hrát k nám, těšíš se na české publikum? Proč tak málo s kapelou koncertujete v ČR?
Já jsem ráda, že vůbec občas hrajem. Není to pro nás tak jednoduché. Naše produkce koncertů je drahá a v Čechách na nás prostě nechodí tolik lidi, takže to finančně prostě není tak často možné. Doplácet se nám nechce. Komu by se chtělo.
Bydlíš ještě stále v Hamburku? Co se ti na tom městě líbí?
Bydlím. Tohle město je pro mě to nejlepší město v Německu. Je to velkoměsto, které ale dává pocit i venkova. Spousta parků, to obrovské jezero uprostřed, ten neuvěřitelnej přístav, hodinu od moře, ten vzduch, ta nátura těch lidí... Prostě moje město. Berlín je např. strašně rychlej a hektickej. Já tak hrozně moc cestuju a pracuju, že jsem ráda ve městě, kde je všechno v klidu.
Je nějaký tvůj hudební zatím nesplněný sen nebo nějaká meta, na kterou by jsi chtěla vystoupat?
Jasně, chtěla bych dál. Nejdřív zvládnout Evropu a pak i dál. Nevím, jestli se nám podaří s Die Happy. Ale myslím i na sólovku, která by byla úplně jiná... Tak uvidím. Nápadů mám hodně a nabídky zatím taky. Nechám se překvapit, ale už píšu nový písničky...
Na závěr - co bys vzkázala českým příznivcům Die Happy? A co našim čtenářům?
Ráda hraju v Čechách a proto přijďte na naše koncerty, abychom tu mohli hrát častěji. Přece jenom jsou Čechy můj domov a tam bych ráda byla nejslavnější :-)
Foto:
ze stránek kapely