Diego - Diego

Kapela DIEGO mě zaujala v pořadu ČT Ladí neladí, kde předvedla přesvědčivě své skladby a tak jsem si prostřednictvím mailu vyžádal jejich stejnojmenné album k recenzi.

Slovenská popová nebo rock-popová scéna mi připadala i v dobách společné republiky o krok napřed a pokud bych měl hledat podobně zajímavou skupinu, která hraje kytarový rock s melodiemi, které jsou spíše popověji laděné u nás, zatím nevím o žádné kvalitativně srovnatelné. Možná snad brněnští Animé, ale ti jsou stylově přeci jen trochu jinde.

DIEGO pocházejí z Bratislavy, vznikli v roce 2004 původně jako Maradona, aby následně pozměnili jméno souboru na křestní jméno argentinského fotbalového mága. Členy kapely tvoří muzikanti ze sestav Sinker, Le Payaco a Vetroplach První album označené pouze názvem skupiny vydali Diego na vlastní značce Wagon Records už v listopadu roku 2006.

Celá nahrávka působí komplexně a uceleně a přestože jsem u domácích (tedy česko – slovenských) interpretů spíše zastáncem mateřského jazyka, tady angličtina sedí. Nutno dodat, že k písním pasuje jakoby automaticky, obsahově texty také obstojí, anglický jazyk zde není něčím co by mělo zakrývat bezobsažnost.

Diego nejsou tlačeni velkou vydavatelskou firmou, ani médii, o svou propagaci se starají více nebo spíš méně sami. Mají ovšem web a profily na myspace i bandzone, kde si můžete poslechnout skoro polovinu alba.

Album začíná slibně I Know Myself, melancholická nálada s vkusně zpracovaným post rozchodovým stavem v textu. Následuje Boom Steady jedna z nejpovedenějších věcí na desce, melodie, harmonie a parádní gradace. Silná je i Amazing Grace pomalá skladba, pestré vokály, opírající se o další vkusně poskládaná slova v textu. Vrcholem alba je razantní Spell, o dívce, která by se chtěla podělit o své sny…více se dozvíte až si píseň poslechnete. Závěrečná další pomalá skladba Crash s křehkými kytarami, v úvodu trocha country, evokuje Neila Younga.

Hlavním poznávacím znakem Diega jsou kytary, střídající silné vyhrávky i rytmické motivy, melodický zpěv, přirozeně se pohybující mezi hlubšími a vyššími polohami a celkově uvěřitelný projev. Doplněno vícehlasy, klávesami a také dechovými nástroji (Unexperienced Traveller). Zvuk nahrávky je “zašpiněný“, přesto velice čitelný a to se týká i rytmiky, místy se trochu punkově zajiskří, aby se zase zvolnilo do melancholičtějších pasáží.

Pokud by měla vypadat kytarová scéna takto, asi bych se nebránil většímu zájmu, ač není zrovna mým šálkem kávy. Diego doporučuji, jejich album obsahuje silné skladby, pravděpodobnost, že se vám zalíbí je velice vysoká. Po Longital další výborná nahrávka souboru z Bratislavy ročník 2006.