Dino Fiorenza - It’s Important

Jméno baskytaristy Dino Fiorenza mi popravdě (krom jasného italského původu) říkalo asi tolik, jako anální sex s osobou téhož pohlaví. Nicméně letmé informace z internetu mi daly signál, že by to mohla být (narozdíl od výše zmíněného - stále se hlásím k trapné heterosexuální menšině) moje krevní skupina.

Tedy když připustím, že stran hudby jsem zdánlivě promiskuitní - mám rád bigbítovou klasiku od psychedelie konce 60. let přes art rock i hard rock let 70. po zcela současný progresivní rock (čili jsem takový hudební geronto až pedofil).

Ve svém bohatém hudebním životě (od studií v Evropě) má za sebou Fiorenza např. výuku na Lizard College Of Music v Itáli, účinkování v muzikálu Jesus Christ Superstar, hraní se členem kapely Teda Nugenta Lee Wilkersonem, až po spolupráci s veličinami jako Steve Vai, Paul Gilbert, Slash, Zack Wilde, Yngwie Malmsteen nebo Billy Sheehan.

Autorem skladeb na albu „It’s Important“ je Dino, který si pozval do studia více než dvacítku hostujících muzikantů - k slyšení je např. bubeník Gaetano Nicolosi, kytaristé Prashant Aswani, Neil Zaza, Dave Martone, Fabrizio Leo, Marco Sfogli (podílel se na albech dreamtheaterovců zpěváka Jamese La Brie „Elements of Persuasion“ a „Static Impulse“ i klávesáka Jordana Rudesse „The Road Home“), nebo na klávesy Mistheria, spoluhráč Rob Rocka (Eyes of Eternity, Holy Hell, Garden of Chaos), Bruce Dickinsona (Tyranny of Souls) a mnoha dalších.

Asi nemá cenu snažit se rozebírat jednotlivé skladby, povětšinou se jedná o šlapavé fussion pecky s brilantní rytmikou i sóly, náladou servírovaný masakr zpestřuje křehká „Hračička“, stylové mírně vybočuje country jazzová „Ďábel a svěcená voda“ a všude je pochopitelně velký prostor věnován přehbitým prstům Pana baskytaristy. Prostě kultivovaná a dravá instrumentální záležitost pro vyzrálé posluchače, povinná pro muzikanty - soudím, že nic pro ty, kteří slintali po výkřiku: „Dědku, hobluj!“, nad nevýkonem nebohého nebožtíka. Je to vážně pro příznivce zvládnutí nástroje. I když asi nemuzikantům občas tracky přijdou jako samoúčelná hudební onanie, tak ruku na srdce - kdo z vás nehoní?

Takže kdo má rád instrumentální progress projekty typu Platypus, The Jelly Jam, Liquid Tension Experiment, The Devil's Slingshot, Planet X, nebo fussion party CAB či Niacin apod., si předpokládám stejně jako přijde na své.