D.N.A. - Zvonobití

Výlet do let osmdesátých. Spojení přímočarého heavy metalu a s typickou československostí, Manowar, NWOBHM a německého power speedu se starou hard rockovu Argemou, Citronem, atd. To je pražská banda DNA a její nejnovější počit „Zvonobití“.

Existuje něco, podle čeho poznáte, že je kapela česká/slovenská. Nemám ponětí, co to je, ale bude to něco, co se týká melodických linek, myslím. Nazývejme to například československost. Tahle vlastnost je společná mnoha českým a slovenským kapelám, pohybujícím se na rozmezí rock – metal, jejichž kořeny sahají do osmdesátých let, od Teamu, přes Kreyson až po Argemu, a není cizí ani mnohým uskupením vznikajícím dnes. DNA je kapela, která existuje od roku 1999, ale dle vzhledu členů lze lehce vypozorovat, že již mají pubertu dávno za sebou a jejich hudební kořeny sahají nějaký ten pátek nazpět až za železnou oponu. Proto je i hudba DNA silně ovlivněna tvorbou tehdejších kapel. Člověk lehce vycítí odkaz nejen českých hudebních těles té doby, ale i kapel jako Manowar, Iron Maiden, a nechybí ani speedová sóla á la Helloween.

DNA nejvíce sedí rychlejší tempo, kupříkladu hned první song za intrem, „Měl jsem jít dál“, je i přes svou jednoduchost skutečným vypalovákem a pro mě na Zvonobití skladbou číslo 1. DNA však umí i balady, „Jméno růže“ má jistě ambice oslovit nejedno dívčí srdce:-)

Z některých kousků však až příliš čiší jakási prvoplánovost, a neuškodila by jim kratší stopáž a zdá se, jakoby některé pasáže byly psané velmi horkou jehlou, některé riffy zní lehce tuctově, což je škoda, protože myslím, že má rozhodně navíc, neboť např. výše jmenované skladby nebo i titulní „Zvonobití“ jsou skutečně povedené a zajímavé a věřím, že splodila-li by je některá kapela světového jména, mají ambice stát se pravidelnou součástí jejích koncertních setů.

Další sympatickou věcí je, že DNA se drží českých textů, pročež mnohdy své zahraniční vzory po textové stránce předčí, to je holt ta deviza češtiny, stvořit v tomhle jazyce blbost je - pokud má člověk aspoň nějaké básnické střevo – mnohem těžší než prázdné a ohrané anglické fráze.

Dílko „Zvonobití“ bych tedy shrnul tak, že je jistě co zlepšovat, ale jedná se veskrze o sympatickou desku s velmi dobrým zvukem a pokud kapele vydrží entuziasmus, velmi rád si počkám na další počin.