Equilibrium – Sagas

Celé tři roky jsme si museli počkat na to, než nám tahle německá epic folk/viking metalová formace donese na oslavném podnose jejich dlouho očekávaný druhý počin s názvem Sagas. Samotné album mělo už vyjít minulý rok, ale nakonec bylo stanoveno vydání na červen tohoto roku.

Album Turis Fratyr (2005) nasadilo hodně vysokou laťku a mnozí znalci této kapely si dělali menší obavy, zda bude možné, aby se druhé album tomu prvnímu kvalitativně vyrovnalo. Sagas mělo dokázat, že TF nebyl jen malým zázrakem na metalovém nebi, ale že Equilibrium mají talent a že chtějí dalších pomyslných 15 minut slávy a upřenou pozornost na jejich tvorbu. Jestli se čekání vyplatilo vám může jemně nastínit těchto pár odstavců.

Deska začíná monumentálním songem „Prolog auf Erden“, který by se spíše dal charakterizovat jako dlouhé intro s občasným black metalovým hlasem řvoucím v pozadí. S další skladbou „Wurzelbert“ začínáte mít ze začátku pocit, že hrajete nějakou počítačovou hru á la Age of Empires. Podobnost tamější atmosféry a ducha tohoto songu jsou si více než podobné. Zde to ovšem máte obohacené o rozjeté kytary, dunící basy a bubny. A o čem se v něm zpívá? Bujaré veselí u večerního ohně, překvapivě :-) Za zmínku určitě stojí skladba „Unbesiegt“, jelikož má náběh na tahouna celé desky. Má chytlavý začátek, stejně jako v předchozím albu měla chytlavý riff skladba „Der Sturm“ nebo „Met“.

Stejně jako většina songů Equilibria nemá moc refrénů, ale snaží se nám vyprávět co nejvíc se do ní vejde. Dalo by se říct, že slýcháme příběh válečníka zborceného krví, který je kdesi v bitvě a hrdinně odrazil nepřítele. V záchvatu euforie na něj křičí, že on si jeho zemi nikdy nepodrobí. A takhle je to písnička za písničkou – každá značí jeden dlouhý příběh odvahy, kletby, boje, osudu aj.

Další „Verrat“ neboli „zrada“ má svižný náboj po většinu času, navíc ve spojení s textem si představíme, jak krutě bude zrada blízkého potrestána. Je třeba zdůraznit, že valnou většinou songů se nese mnohem větší nádech monumentální hudby než toho bylo u předchozího alba. To je na jednu stranu docela zajímavé slyšet, ale brzy se to oposlouchá a má to tendenci brzdit nápad každého songu, když se do všeho tlačí právě ona monumentálnost. Zatímco song „Snüffel“ potěší všechny kuřáky tak „Heiderauche“ nám připomene stín staršího alba instrumentální a tichou baladou, která nás po mnohých svižných skladbách ukolébává do království klidu. „Die Weide und der Fluss“ je jedním z textově nejpovedenějších songů – vypráví příběh staré vrby sklánějící se roky a roky nad řekou. Hudebně ne příliš zajímavé, ale textově určitě. V dalších sonzích si můžeme poslechnout příběh prokletého barda, píseň větru nebo oslavu úsvitu lepších zítřků. Posledním songem na albu je instrumentální „Mana“ se skoro neuvěřitelnými sedmnácti minutami, kde všichni členové kapely se ze sebe snaží dostat to nejlepší a nějak adekvátně (a opět s lehce monumentálním duchem) uzavřít onu celou ságu, kterou nám po hodinu a dvacet minut vyprávěli. Zhruba minutové sólo na píšťalu v první polovině je opravdu chytlavé (pokračuje ještě v jedné sekvenci ke konci).

Právě ona stupňovaná monumentalita, kterou mají na svědomí hlavně klávesy je jedním ze dvou zádrhelů, proč toto album řadit kvalitativně až za TF. Druhou výtkou je místy přílišná podobnost songů, která by při živých vystoupeních zřejmě byla znát více než na desce. Duch první desky byl na Sagas lehce přeměněn, zrychlen a znásoben. Jestli je to dobře je na pováženou. Sagas rozhodně není žádným zklamáním, je to kvalitní album s mnoha originálními songy, ale kdo čeká podobnost s TF bude nejspíše překvapen. Na druhou stranu, každé album by mělo být originální, takže buďme rádi za to, co z druhé desky vytrysklo. Je to jiné, ale taktéž chytlavé.

Kdo by chtěl vidět Equilibrium naživo, ať navštíví Heidenfest, který se koná 4.11. ve Zlíně. Společně s touto kapelou tam vystoupí například i Finntroll, Eluveitie, Manegarm, Primordial a Catamenia.