13. 4. 2008

Málokterá kapela dokáže svým prvním albem nasadit tak velkou laťku, že bude mít v budoucnu nemalé potíže překonat samu sebe. V případě téhle německé folk/viking metalové formace z Mnichova si ovšem obavy nedělám. Pokud jejich další počin bude alespoň z poloviny tak dobrý jako Turis Fratyr, má se ucho metalisty na co těšit.

Málokterá kapela dokáže svým prvním albem nasadit tak velkou laťku, že bude mít v budoucnu nemalé potíže překonat samu sebe. V případě téhle německé folk/viking metalové formace z Mnichova si ovšem obavy nedělám. Pokud jejich další počin bude alespoň z poloviny tak dobrý jako Turis Fratyr, má se ucho metalisty na co těšit.

Aby mně zas někdo škodolibě neobvinil ze škatulkování, je záhodno doplnit několik věcí. Předně ten fakt, že zařazení do šuplíku folk/viking není nijak náhodné. Jak by řekl Dr. House, toto album vykazuje více symptomů, než je již zmíněná diagnóza „folk“, který se vyznačuje kromě jiných (basa, bicí, klávesy) i využitím netradičních nástrojů jako je flétna či píšťala, dudy, housle nebo třeba akordeon. Žádnou z těchto výjimečných věciček ovšem od Equilibria zatím nečekejte. Do folku je připsána pro styl hudby a díky ladným melodiím, které prostě jinde nenajdete ani kdybyste texty či hudbu překopali od základů.

Zařazení do viking metalu by měl čtenář a posluchač v jedné osobě chápat tak, že se má připravit na skladby, které mu budou připadat jako vytržené z dávných dob středověku. Jinak řečeno čekejte epické oslavné songy z dob velkých válek, ale také bujarého hodování, oslav vítězství v litých bitvách ale také a to především o návratu k rodné víře a k přírodě, která je v textech oslavována jako mocná vládkyně nad námi všemi. A tomu tak je i tady, u Equilibria – texty jsou povětšinou o skandinávských legendách, příbězích z minulosti a taky medovině.

Epický nádech navozující tajemnou atmosféru dávných dob hrdinství a bojů se nese celým albem, a to hlavně díky klávesám, které tu jsou důležitou pozicí číslo jedna. Díky nim je Turis Fratyr ve většině songů mnohem procítěnější. Pokud by se rozhodli klávesy vysadit, album by rozhodně nemělo takový efekt, díky kterému oslovilo spousty fanoušků, a to nejen v Evropě, kde je folk metal více než oblíbenou škatulkou, abych tak řekl.

Kdo se do alba hlouběji zaposlouchá, může se mu stát, že se ocitne mimo rovinu vnímání a díky nastalé atmosféře hoduje na jedné z mnoha oslav po kruté, avšak vyhrané bitvě spolu s ostatními hrdými válečníky, kteří do sebe lijí jednu medovinu za druhou a okusují další a další z pečených kuřátek. Nemluvě o nepořádku pod stolem. Takovouto ideu nastiňuje například song „Met“, který může znalcům připomínat finskou kapelu Finntroll, neboť v ní Equilibrium použilo prvky finské polky zvané „humppa“. Song má šťávu a ihned vám probudí divokost v srdci. Připomíná nejlepší počin Finntrollů s názvem „Trollhammeren“. Skladba Der Sturm má úžasný kytarový refrén se svižností jakou průměrný metalista často vůbec neslyší a Unter der Eiche se nám zprvu symfonickým začátkem zvrhne v growlící nářez básnící o tom, jak je hodování a vše s ním spojené úžasné. Víceméně :-)

Více relaxační a poklidnější songy spojené s oslavou přírody jsou například Wald der Freiheit, kdy máte pocit, že ležíte na mechu uprostřed lesní mýtiny a příroda k vám tiše promlouvá. Škoda, že to celé trvá jen tři minuty. Ale není třeba zoufat, ve velmi podobném duchu se nesou i další skladby Heimdalls Ruf a Im Fackelschein. Ty sice nemají ani jedna přes dvě minuty, přesto stojí za zmínku, neboť i při jejich poslechu vám hrozí zasnění, ze kterého se při neustálém repeatu skladby nemusíte nějakou tu chvíli probrat.

Připadá vám, že všechny songy zatím měly tendenci být krátké jako nohy lži? Dovolím si vás vyvést z tohoto omylu, neboť na albu se nacházejí tři skladby, které trvají šest i více minut, takže rychlé oposlouchání opravdu nehrozí.

Nenechte se odradit texty, které jsou všechny v němčině, protože ty během alba tolik nevnímáte. Jednak proto, že growlícímu hlasu zpěváka kapely Helge Stanga není tradičně bez viditelného textu rozumět (i pokročilý student němčiny by s tím měl potíže) a druhak proto, že vás spíše chytnou nažhavené kytary servírující vám do uší jeden zajímavější riff než druhý. Abych nezapomněl, basu ovládá mladičká slečna Sandra Völkl, jejíž bratr Andreas se nám stará o kytarové pozadí kapely. Za bicími stojí Manu Di Camillo a o druhou kytaru se s láskou stará René Berthiaume.

Equilibrium a jejich album Turis Fratyr by rozhodně neměl opomenout žádný fanoušek folkově laděného metalu. Každopádně ho vřele doporučuji i zastáncům tvrdšího metalového ražení, protože podle mě, každý si v tomto albu najde svoje. Je totiž natolik originální, chytlavé a abych tak řekl univerzální, že ho prostě nemůžete jen tak nechat ladem ať jste temnokníže holdující black metalu nebo uzavřený intelektuál s nadměrným počtem vlasů poslouchající speed metal. Minulý rok měli vydat nové album, ale kapku se to pozdrželo a v blízké době se tak nejspíš stane, tudíž můžeme jen doufat, že si druhé album udrží skvělou úroveň prvního.

V České republice je ještě pěkně dlouho neuvidíme, minimálně do září, pokud se na poslední chvíli nerozhodnou zajet na Masters of Rock či na Brutal Assault. Žádné ohlášené koncerty totiž u nás nemají. Proč taky, když tu jsou skoro neznámí a mají na kontě jen jedno album. Nebo že by právě proto měli přijet? Snad tento článek přispěje k jejich zviditelnění mezi českým lidem a album Turis Fratyr vám všem vnikne pod kůži jako očkování proti tetanu. To bude pro začátek stačit.

Autor článku: Jan "Jack" Urban

Komentáře:

neznaboh: i o Sagas tu brzy bude recenze, už jsem ji napsal, čeká na zveřejnění ;-)

novinka Sagas je parádní věc,pro mě je to objev roku...

Jen doufám, že tahle banda je spíš parodií na "viking metal", naživo jsem je nikdá neviděl a podle toho co jsem slyšel by mě dost zklamali, kdyby to brali smrtelně vážně:)