Faith No More - Praha - Tesla aréna 17.8.2009

Jednou z nejočekávanějších akcí letošních prázdnin bylo pro rockové fandy jistě vystoupení znovuzrozených průkopníků crossoveru, amerických Faith No More. Po strop naplněná Tesla aréna byla důkazem toho, že „Fejti“ mají stále co říct.

Mike Patton, Bill Gloud, Mike Bordin, Roddy Bottum a Jon Hudson - v této nejslavnější sestavě rozehrála v pondělí 17. srpna svůj kabaret jedna z nejprogresivnějších kapel konce 20. století. Směsicí rocku, metalu, funky, rapu či jazzu tato pětice dokázala, že jejich muzika je opravdu nadčasová a že byla a stále je velkou inspirací nejen pro mnoho hudebníků.

Než však mohli pánové z Kalifornie po jedenáctiletém půstu nasytit uši lačného publika, dostalo prostor k produkci sexteto říkající si Firewater. Tato současná americká klubová jednička z Brooklynu nabídla také fúzi různých hudebních stylů, a to ještě rozmanitějších, než nabízely hlavní hvězdy večera. Ve čtyřicetiminutovém setu zazněla směsice rocku, romského folklóru či balkánské dechovky (postavená na zvuku pozounu a různých perkusí). Bohužel publikum výkon „ohnivé vody“ přijalo poněkud vlažně a nepomohlo ani velké hecování frontmana kapely.

Těsně po deváté se spustilo to pravé rockové divadlo. Mike Patton v červeném obleku a ostatní muzikanti v bílých košilích začali zcela netradičně pomalou věcí se symbolickým názvem Reunion (opětovné setkání), aby posléze rozpoutali pravou crossoverovou smršť hitem From Out Of Nowhere. Poté následovaly snad všechny zásadní písně: Last Cup of Sorrow, Be Agressive, Evidence (z poloviny zpívaná v portugalštině), ale také někdejší největší hit kapely, převzatá skladba Easy a samozřejmě stěžejní píseň Epic. Největší „kotel“ patřil již zmiňovanému šlágru Epic a hitovce Ashes to Ashes. Hudební chameleón Patton působil suverénním dojmem, který bezpochyby získal v projektech všeho druhu, v nichž účinkoval. S bravurou střídal silné melodické linky s rapem a metalovým běsněním. Dokonce se nebál sestoupit z pódia a zazpívat si společně s diváky. Také ostatní pánové z kapely, i když svojí vizáží mohou vyvolávat dojem strýců hrajících na svatební veselici (zejm. klávesista Roddy Bottum), předvedli vynikající výkon, který ovšem srážel průměrný zvuk. Další vadou na kráse jinak vydařeného koncertu byla nedýchatelnost a horko v hale. Po vizuální stránce skupina nenabídla žádné vychytávky, jeviště bylo skromně ověšeno pouze červenými závěsy. Co však chybělo, byla projekce muzikantů. Posluchači menšího vzrůstu stojící na ploše arény tak asi mnoho neviděli. Kapela odehrála hodinu a půl dlouhý set, který byl doplněn dvěma přídavky. Na očekávaný ploužák I Started a Joke bohužel nedošlo. Zazněla však jedna z nejtvrdších písní kapely Digging The Grave a rockové divadlo bylo u konce.

Faith No More svým návratem na pódia potvrzují, že jejich muzika i po letité pauze opravdu nepůsobí vyčpěle a že se jim snad jednou podaří prolomit někdejší nedocenění. Zda jejich aktuální bestofka The Very Best Of Definitive Ultimate Gretates Hits Collection je opravdu poslední, ukáže čas, ale většina fanoušků nejen z Tesla arény určitě věří, že kapela ještě připraví další „našlápnutou“ řadovku. Zda tomu tak bude, a případně jak bude album vypadat, je v současnosti ovšem ve hvězdách. Jedno je však jisté, crossover žije a Faith No More ho umí stále setsakra dobře prodat!