Fotoreport - Klub 007 - 10.10.2009

Přinášíme vám fotoreport z koncertu The Blackstone Chronicles, Cutterred Flesh a Spreading Dread ze strahovského Klubu 007 - akce se konala 10.října 2009.

Se strahovským Klubem 007 umístěným mezi studentskými kolejemi kousek od strahovského stadionu bude dobře obeznámen leckterý pravidelný návštěvník punkových a hardcore akcí. Rovnou se přiznám, že ani nepamatuji, kdy jsem tam naposledy byla. Ne že by tam nebyly zajímavé koncerty – právě naopak a není jich málo – jenže většinou do toho prostě něco vlezlo. Když mi tedy do mailu dorazilo od vystupující a pořádající kapely, The Blackstone Chronicles (TBC), stručné pozvání hned na druhý den kvůli focení, usoudila jsem, že je konečně nejvyšší čas zvednout pozadí a na strahovský kopec dorazit. Bylo to o to zajímavější, že jsem vlastně nikoho z ohlášených kapel neznala, respektive s částí TBC jsem měla tu čest letos v únoru na Metal Battlefield, a to v podobě kapely Apostate. Což bylo zároveň i doporučení, protože Apostate se mi tehdy fakt líbili.

S ohledem na pozvání typu „last minute“ jsem neměla možnost detailněji projet web a ověřit si, kdo že to opravdu hraje a jak zhruba zní. V zásadě jsem se tedy spolehla a spokojila s upoutávkou na webu klubu a na bandzone stránkách pořadatele a jen letmo zaregistrovala, že jeden zdroj uvádí TBC, Cutterred Flesh a Mitozen, zatímco jiný zdroj k tomuto výčtu ještě přihodil kapelu Hubert Cumberdale. Brala jsem prostě na vědomí, že budou buď tři nebo čtyři a že se pak v tom nějak zorientuji. Výsledek je, že nedám ruce do ohně – s nadsázkou - za nic. Jsem přesvědčena, že v rozmezí mého příchodu a odchodu hrály kapely tři : ), ale vlastně tím, že jsem odešla po – z mého pohledu – headlinerech, ale stále ještě v době, kdy mohl někdo teoreticky do zavírací doby vystoupit, tak vlastně nevím, jestli se tam nějaká čtvrtá parta ke konci přeci jen nepropašovala.

Bývala bych ani tyto pochyby neměla, ale ve fázi, kdy jsem začala zpracovávat fotky, mi došlo, že první kapela nebyla žádná z předem anoncovaných (tedy ani Mitozen natož Hubert Cumberdale – posthardcore, ať už je to cokoliv, ten večer z pódia opravdu nezněl) – propadla totální panice a začala horečnatě pátrat po odkazech typu kdo s kým komunikuje, kdo s kým kdy hrál, kdo koho má na bandzone mezi kámoši a kdo mi sedí na ty obličeje na fotkách … a dopátrala se: tou první sešlostí byli Spreading Dread. To byla úleva.

Klub 007 je opravdu hodně titěrná záležitost (a ten večer dorazilo i méně lidí), nasvícená strašidelně (na to si fotograf stěžovat bude vždycky), hodně času všichni zúčastnění strávili dolaďováním nástrojů a zkoušením, co aparatura unese, ale upřímně řečeno, zvukově to úplně malér nebyl. Asi i proto, že od prostředí podobné velikosti a struktury toho člověk moc nečeká, čímž je ve finále s výsledkem plně srozuměn. Co do světla jsem se v průběhu přípravy první kapely snažila odhadnout, jak to bude na focení vypadat. Když zhaslo hlavní nasvícení, bylo jasné, že mi budou pánové vylejzat jednobarevně. Na pravoboku vedla modrá, na levoboku modrá s nádechem zelenkavé (občas byla i žlutá), zadek, tedy bubeníci tonuli v červené až fialové a prostředek vpředu ve tmě. Prostě úchvatný. Zmiňuji to i proto, že kontemplace nad stavem osvětlení, průběžná kontrola displeje a vyhýbání se osobám řádícím u pódia docela rozptylují pozornost, čímž nezbývá kapacita na hodnocení výkonu, natož na sledování a memorování setlistu.

A tak jen rychlé dojmy. SPREADING DREAD jsou Pražáci, začínající kapela pohybující se v oblasti thrashe a death metalu. Na bandzone mají všechny demáče ještě jako docela dlouhé instrumentálky (kromě Sanatoria, to mají na videu už se zpěvem), ale teď předvedli i zpěváka a v 007 odehráli jako instrumentálky tuším dvě věci a zbytek už jako regulérní věci „zpívané“ (Sanatorium, Mother, Losing Time a určitě ještě něco). Svůj početně omezený set odehráli se slušnou dávkou energie, zpěvák přes křehký zjev má potřebný hlasový fortel a i delší věci jim odsejpaly – a pořád se nemohu zbavit dojmu, že „kytaru a basu“ odněkud znám. Podle informací na bandzone chystají na příští rok desku, takže jsem na ní docela zvědavá, protože je celkem zřejmé, že je první materiál ve vývoji (minimálně tedy od instrumentální do „vokalizované“ podoby a je možné, že tenhle proces ovlivní i délku jednotlivých kousků, protože instrumentálky k delším exhibicím obecně svádějí). K názvu kapely: děs zatím nešíří, ale rozhodně jsou v tomto směru na velmi dobré cestě! (Pozn.: to byla poklona :))

Karlovarští CUTTERRED FLESH byli ten večer jediní, kdo mají venku CDčko a mrzí mě, že jsem prošvihla jejich odjezd a tudíž i možnost si ho koupit. Hodně dobrá záležitost. Nebudu frajeřit – slyšela jsem je zde poprvé a až pak teprve z netu – samozřejmě kvalita z počítače je vždycky spíš mizerná a nemá cenu moc srovnávat. Nicméně zatímco z komprimovaných zkreslených zvuků se na vás bude hrnout slušný, ale nijak výjimečný „pig squeal“, jednoduché bicí a prostě spíš grindcore zvukově ořezaný o jakoukoliv hloubku, živě je to úplně jiná kategorie (a předpokládám z CD taky) – vzpamatuje i mrtvolu, zvuk hutný, vokály s grády a celkově bylo znát, že kapela patří do kategorie těch vyhraných. Podle informací na bandzone fungují od roku 2001, první album „Torture is Medicine“ vydali v roce 2007, v tomto roce pak split EP s deathcorovými Smashed Face a aktuálně chystají druhé album. Když už jsem u bandzone – radši si je poslechněte na myspace, tam je přeci jen o něco lepší zvuk. No a nebo někde v klubu. Tam bude nejlepší : ).

A pak přišli na řadu pánové z THE BLACKSTONE CHRONICLES. To byla docela zajímavá záležitost. Začnu technickými údaji: venku mají nějaká dema, hrají v pěti (dvě kytary, basa, bicí, hlas), na bandzone se kromě textů a odkazů celkem nic moc nedozvíte (kromě toho, že hrají death-metalcore) a samozřejmě jsou tam ukázky a videa. Na myspace stránkách to není co do informací o moc lepší, ale alespoň tam mají jiné songy a podtitulek podsouvající názor, že hrají Christian / metal / hardcore (což s odkazem na texty uveřejněné na bandzone celkem odpovídá), jo a jiné složení kapely (poslední login je ale z července, tak asi proto). Vizuálně by ovšem kluci mohli klidně hrát i ska, přičemž zpěváka můžete podezírat, že je emo (doufám, že mě při nejbližší příležitosti za to nezabijou). Za mých mladých let se této taktice říkalo „mást třídního nepřítele“. Což se mimochodem vztahuje i na akci jako takovou.

Dobrou zprávou je, že živý reál je o mnoho příznivější: je to spíš ten death / metalcore a ani byste je nepodezírali, že ještě nemají venku aspoň to jedno CD, protože to na přítomné celkem suverénně valili. Do setu si kromě toho, co už mají chvíli hotovo, přihodili i nějakou tu ještě nepojmenovanou záležitost (pokud mě paměť neklame), takže snad časem z pánů nějaký ten nosič vypadne. Ovšem zpěvák mi dal zabrat – copak o to, svou funkci plnil zatraceně dobře a nic se mu nedalo vytknout – ovšem fotit se to nedalo. Chápu, že se v tom počtu na miniaturní pódium všichni nevešli, ale valnou část vystoupení prolítat a případně proplazit po zemi pod pódiem mezi lidmi v naprosté tmě, to fotografové opravdu nesou velmi těžce – zvlášť když aparát odmítá uznat přítomnost jakékoliv byť minimální dávky světla a na to konto nespouští blesk, natož aby ostřil.: ) Samozřejmě ale ostatní pod pódiem to viděli jinak a skvěle se bavili. Alespoň na chvíli pak skončil, tam kde začal, tedy zavěšený na stropním překladu, nebo co to tam je nad pódiem za rantl, a tedy v záběru žárovky. Ale stejně jsem valnou část vystoupení prskala jak jezevec a z věty „já se z toho po….“ jsem ten večer měla mantru.

Když odhlédnu od výše uvedených drobných nepříjemností, které se ovšem normálního návštěvníka naprosto nedotknou (jen magoři se snaží něco v takovém prostředí nafotit), večer to byl povedený. Ve dvou případech se jednalo o pražské party, které se rozjíždějí a pracují na své podobě a svých věcech a bude zajímavé je občas checknout a zjistit, co je nového a jak si stojí. V tom prostředním případě se naopak jednalo o partu, která už svůj „ksicht“ má nastavený, je celkem jasné na co člověk jde, co může čekat a čeho se také dočká – hutné death masáže, která mimochodem klidně mohla být jednou tak dlouhá.

A pro pos Cutterred Flesh a TBC můžete v Praze vidět ještě teď v listopadu v pátek 13. na Chodově, TBC pak ještě v listopadu 16. ve Futuru, zatímco Spreading Dread budou v listopadu (17.) k vidění v Kainu. Všichni pak tak různě po Česku / Moravě – čili mrkněte na jejich stránky.

SPREADING DREAD: