Four Roses - rozhovor

O kapele Four Roses i o muzice všeobecně jsme si povídali s Janou Henychovou, kytaristkou a zpěvačkou tohoto hudebního uskupení. Určitě čtěte, ...

Jak to aktuálně vypadá s kapelou Four Roses? Proč aktuálně nehrajete?
V současné době do vypadá bledě – vysloveně jsme se nerozpadly, ale tak nějak je kapela samovolně dána k ledu. Naposledy jsme hrály 18. 10. na Babyfestu. Kapela tak nějak poslední měsíce zkomírala, bubenice Lucka měla zdravotní problémy a tak nějak s ní ta spolupráce zvadla. Byla a je naše kamarádka, krátce jsme přemýšlely co dál a plácly jsme si s Hankou Gasseldorferovou. Jenže od samého začátku to byl poměrně neperspektivní vztah – Hana hrála v té době s několika kapelami a hlavně je podle mě stále ve fázi hledání té pravé. Odehrály jsme dvě akce, nikdy jsme si nic neslibovaly a dá se říct, že jako kapela jsme se od té doby ani nějak neměly potřebu sejít. Viděly jsme se na cizích koncertech atd, pokecaly, takovej zvláštní vztah, prostě jako když zapomeneš zalít kytku (v našem případě 4 růže  ) a ona zvadne.

Budete zase koncertovat?
Určitě, chystáme se tradičně – jako v romantickém filmu „Příští rok ve stejnou dobu“ – říkám ten název správně – 18. října na Babyfest 2007. Otázka ale je v jaké sestavě. Zatím snad přislíbila bubnování Hanka. Nutno ještě zmínit čtvrtou Four Roses – ta víceméně poslední dobu fyzicky nebyla. Právě na Babyfestu, což je akce mnoha možností, takový holčičí svátek, jsme loni „vyvenčili“ naši kamarádku Andreu Maazovou, která si tam s náma zazpívala. Vidíš, takže vlastně momentálně je kapela Four Roses, která se sice nerozpadla, ale nemá jasno v sestavě, ani kdo v ní vlastně zpívá. A ani v jednom nemáme s Alicí jasno.

Jak vlastně kapela Four Roses vznikla?
Vznikla jako taková moje truc kapela. Nutno zmínit, že když jsem kdysi pradávno začala s hraním, nikdy jsem nevěřila na dívčí bandy a pak jsem paradoxně pár z nich založila. Před Four Roses jsem asi třičtvrtě roku fungovala v kapele Superfly v jejích bigbítových začátcích a po odchodu z ní jsem vlezla díky kamarádovi, který mě překecal, do takové pop-rockové holčičí kapely jménem O-JA. Tam jsem fungovala asi tři měsíce a hledala se basačka. Jedna z adeptek byla jistá Alice Rottová. Tenkrát jsem jí naháněla do Paniky – a ona nechtěla, zakládala jakousi kapelu a hráli Beatles, pilně zkoušely… Pak jsem jí naháněla znova a zas mi dala košem. Nakonec se dala překecat až na Four Roses. V té době nebyl ještě ani známý název, prostě jsem měla písničky a chuť něco založit. Od počátku jsem chtěla kapelu se solovou zpěvačkou a hrát ve třech, resp. čtyřech. Zpěvačku jsme nakonec vybraly z dost širokého konkurzu, ale nebyla to dobrá volba. Asi jsme upřednostnily víc ksichtík a spolehlivost před výkonem. Chvíli s náma zpívala a pak se po jednom dost neúspěšném koncertu samovyhodila. Nakonec jsme se dohodly, že budeme hrát ve třech. Název vymyslel náš tehdejší manažer Pinďa (Luboš Vilas, agentura Lev Production). Sehnal nám tehdy zpěvačku, která byla hezká a uměla zpívat, bohužel zas zafungovaly jisté vnější vztahy, takže naše řady opustila a na odchodnou na nás hodila dost hustou křivárnu (zavolala nám asi 10 minut před srazem, že nejede na koncert, nemáme smlouvu a co jako já s tim). V současné době dělá či dělala jakési bezvýznamné pěvecké křoví v muzikálech Goji. Ale je jí škoda, protože uměla dobře zpívat a vcelku se dá říct, že byla i sympatická. Myslím, že kdyby preferovala v hudbě věci jako spolehlivost a vyřadila podpásovky, mohla patřit k naší pěvecké popové špičce. Její hlas se mi sice do našich písniček moc nelíbil, ale všichni řikali, že byla dobrá a tak jsem tomu ráda věřila.

Hrála jsi v řadě dalších kapel, máš tedy aktuálně i nějaké další hudební projekty?
Momentálně žádné aktuální projekty nemám, zahltila mě civilní práce. Nutno ale konstatovat, že má práce běhá kolem muziky – dělám promotéra pražskému klubu Retro Music Hall a současně provozuji www.kulturniecho.com. Mám též gesci nad zpravodajským portálem ČIA www.webreporter.cz , kde píši zároveň zprávy pro sekci životního stylu. Do toho spravuji několik webů… a chystám Babyfest 2007, který se bude konat 18. 10. v Retro Music Hall. Zejména na Kulturní echo zvu všechny hudbymilovné lidi – kapely si mohou vkládat do systému koncerty, ti ostatní mohou být i našimi redaktory.

Mimochodem, co máte společného s Petrem Henychem?
To je pěkná otázka – 18 let společného života a 14letého Péťu.

Vznikly od alba "Nevěřím" nějaké nové skladby? A pokud ano, nechystáte se je nahrát?
Nahrávka v podstatě existuje, takový polodemáč, něco z toho lze stáhnout na našich stránkách. Nic jsme ale nevydávaly, nějak nám nikdo nic nenabídl. Fakt, že v dnešní době kdybychom měly zájem, jsme to mohly spáchat i bez vydavatelství, ale tak nějak jsme to nepovažovaly za až tak důležité – v době internetu a kapely, co nikdo skoro nezná, stačí, když to pro tu hrstku příznivců prostě vyvěsíš na web.

Jak to vidíte s kapelou Four Roses do budoucna?
Když mám být upřímná, tak nevím. Nijak zvlášť to s Alicí nehrotíme – vidina Babyfestu, tedy říjnová akce, představuje půl hodinu hraní. Nejspíš tam s náma bude hrát na bicí Hanka a zpívat budu já, protože po Andree se poslední týdny slehla zem.

Jste feministky? Kolik ještě znáte aktuálně existujících ryze ženských kapel? Vzali by jste do kapely chlapa?
Tak tohle je přesně otázka do ringu a vždy se snažím odpovídat tak, jak to cítím a všechno je stejně vždycky špatně, protože ať si to přečtou následně feministky nebo nefeministky, stejně je to blbě, protože jsem kdysi udělala ten holčičí fest - Babyfest, nevím proč, ale dost lidí si s tím spojí automaticky, že když ženská hraje, musí být nutně feministka nebo alespoň organizovaná v nějaké ženské organizaci. Nebo aspoň festival zorganizovat pro nějakou ženskou myšlenku. Anebo být alespoň na holky. Já nejsem teda fakt ani jedno z toho a stejně tak zde prohlašuju, že ani proti jedné ze jmenovaných skupin vůbec nic nemám. Babyfest jsem uspořádala proto, protože se tu na holky všeobecně prdí a tak jsem vymyslela tuhle akci, abychom si měly kde s kamarádkami zahrát. Mimochodem tě srdečně zvu, na 18.10. - chystej játra. Hraju s holkama proto, protože když jsem hrála s klukama, neměla jsem prostor pro svoje písničky. Musela jsem držet hubu a krok, poslouchat jak hrajou někdy dobře, někdy blbě, ale když jsem řekla svůj názor, byla jsem stejně ta, co může bejt ráda že stojí vzadu, tehdy ještě u kláves, a se vším souhlasí. Pak jednou přišla na zkoušku holka – paradoxně mě později seznámila s mým manželem. Přišla, na konkurz jakože zpěvačka. Prohlásila že se chce doprovázet sama, vytáhla z futrálu jakousi podomácku vyrobenou kytaru z překližky, strčila si jí do krabičky a spustila tam jakousi převzatku na bustr a vypadala u toho jako líder. Já na ní tenkrát koukala jako na zjevení a v té chvíli mi bylo jasné, že klávesy pujdou k ledu. Současně mě pak z tý kapely vyhodili páč jsem uměla na ně beztak kulový, a tak jsem si koupila kytaru, na kterou jsem sice uměla a stále umim taky kulový, ale bavila a baví mě víc:-) a založila svou první ženskou kapelu – heavymetalovou Ester. Později v době internetu jsem jí udělala stránky na http://esteria.wz.cz kde si můžeš stáhnout i album.
Ještě ses ptal, jesti bychom hrály s chlapem – klidně. Kdyby s náma chtěl hrát nějakej kluk na bicí a měl nejlíp zkušebnu, sem s ním. Přiznám se, že někdy si říkám, je mi fuk jestli za těma bubnama bude vzadu sedět třeba lední medvěd, hlavně abych mohla říct, že oficiálně patří do kapely a nebála se ho dát na stránky, jestli mu náhodou neudělam jinde průser, že visí i u nás.

Co pro vás znamená hudba?
Velkej kus života, kamarád, partner co se na tebe nikdy nevykašle. Něco, co se nedá naučit, máš to v sobě, neřekneš si, jo teď budu hrát. Prostě ses tak narodil. Tak to mam já. Je uplně jedno jestli tu hudbu děláš nebo jí jen vnímáš – důležité je to, že to tak má člověk hozený. Rodina a děti, to je nejvíc, ale hudba je takovej jinej pohled, dimenze kterou ti nikdo nemůže vzít. Partner tě může nakopnout, děti se odstěhujou, pes pojde. Jo, můžeš bejt starej a hnusnej, můžou ti vypadat zuby a na podium už nevlezeš. Ale nic ti nebrání – pokud nejsi chromej nebo tak něco – mít doma viset na hřebíčku dvacet let kytaru a až ti bude smutno, tak jí vezmeš do ruky a složíš písničku, kterou třeba vyvěsíš pro ostatní lidi na net. Je v tom obrovská síla, zejména v době dnešní techniky.

Co na muzice nejvíce nesnášíte?
Pózy. „Umělce“ co je „někdo udělá“. A oni nakonec ani neví proč to vlastně dělají, vůbec je to nebaví, jsou asi i nešťastný – a zabírají místo těm, co by to dělali rádi, dělají to rádi, ale média na ně dlabou. Proč, protože babky u sporáku si radši přečtou o té hodné Šárce Vaňkové než například o rockerkách Stillknox. Pak se mi nelíbí, že oproti dřívějšku tu sice je dán větší prostor neznámým kapelám, ale to je tak všechno. Vydavatelství vydávají podle popularity, aby nezkrachovala. Kapely pak hrajou za směšný peníz nebo zadarmo, případně si ještě platí pronájmy klubů atd., do kterých přijde pět a půl lidí. To mi vadí dost. Osobně zastávám názor, že člověk by měl vystupovat v nejhorším případě tak, aby byl aspoň na nule.

Co by jsi vzkázala našim čtenářům?
Tip na věčné mládí? Dělejte co vás baví, s kým vás to baví. Obklopujte se lidma vyzařujícíma optimismus a od prudivců a depkařů utíkejte, co vám nohy stačí. Zůstaňte věrni stylu a hudbě, co máte rádi, ale současně nestůjte na místě a nebraňte se tomu, co vymyslí ti mladší, protože jinak budete hrát za chvíli pro důchodce. Neřešte kraviny, život je děsně krátkej na to, abyste si ho zkazili nebo ho proflákali. Užívejte si každé volné minuty s tím, co máte rádi a na koho se můžete spolehnout.