Gallen – Vrať se k předkům

Zábavovky nás na Rockmag.cz baví a já bych vás chtěl dnes seznámit s kluky a dívkou z Vysočiny, kteří dali dohromady nahrávku, na kterou dnes budu páchat recenzi.

Pro ty z vás, kdo tuhle partičku neznají nejprve několik základních informací. Kapela Gallen funguje již od počátku roku 1998 a tudíž své muzikantské snažení letos ohraničila kulatou desítkou. Na webových stránkách se můžete dočíst, že tato desetiletá cesta byla ve znamení častých změn, přičemž ze zakládajících členů zbyli pouze dva. V posledních letech kapela přibrala pod svá křídla mladinkou, nicméně velice šikovnou dívčí posilu, ale o tom bude ještě řeč.

Album Vrať se k předkům zahajuje stejnojmenná píseň v hard’n’heavy stylu, kde o textu netřeba příliš polemizovat. Skupina nekompromisně vyzývá k návratu ke kořenům, které máme někde konec konců každý z nás. Následující věc je pro změnu parafrází na jméno kapely, kde se na nás valí heavy metal s houslemi! Ty má na svědomí již zmiňované něžné pohlaví jménem Jitka, ovšem s luxusní přezdívkou Vrtule. A běžíme dál s Tak běž. A běžíme doslova. Opět slušně zahraný heavy metal s výbornou kytarou a smíšenými zpěvy. Následující optimistická Hlavně nezoufej je jednoduchá písnička s výraznými houslemi, která mi tak trochu připomněla ostrovní kapely. Rázně přitvrdí tématická Smečka, která mě osobně oslovila snad nejvíc ze všech. Čekají vás ostré riffy, agresivní zvuk a motorkářský text. Opravdu povedená věc. Odlehčení a změnu u mikrofonu s sebou nese Ráno. Tahle písnička patří do kategorie pohodových, které uchu lahodí a nemajíc ambice hlubokých sdělení, potěší širokou posluchačskou obec. Kontrastně k tomu působí sedmá skladba Noc bílých kápí. Rychlý rytmus prořezává antirasistická agitka a jak asi správně tušíte týká se Ku-Klux-Klanu.

Inteligentní text o teroristech, kteří se zdají býti čímsi z minulosti, je stále aktuální neboť odkaz těchto lidí i dnes sdílí spousta radikálů. Těžké téma vystřídá „nezávadný“ song Dlouhej den. Opět jsou na scéně housličky a na světě kus, který nikoho neurazí a spoustu lidí jistě roztančí. Dalším vrcholem alba je píseň Dávej. Výborné kytary, které se nebojí sólovat a text o životě tvrdým, kde nechybí trable, za to často chybí prachy. Myslím, že nemálo lidí při poslechu uznale pokývá a zároveň dá autorům textu za pravdu. Mírný pesimismus v rytmu rock’n’rollu se přenáší i do dalšího kousku s názvem Nejistota. Jak název sám napovídá, pojednává o nejistotě, která se ráda vkrádá a hlavně je nesmrtelná. Populární cover na albu Gallen zastupuje Bílá hůl. Věc převzatou od Zeppelinů doprovází vážný text o slepotě. Osobně jsem rád, že se vokální sekce kapely nesnažila ječet jako Robert Plant a tuto pasáž elegantně nazpívala po svém. Celé album uzavírá Cestou dlouhou, poměrně rychlá písnička pojednávající o touhách a nelehkých cestách k nim. Taková symbolická tečka na závěr dalo by se říci.

Takže shrnuto podtrženo muzikanti z Gallen vyprodukovali příjemné album, které se nebojí ani vážných témat a nepůsobí tím jednoduše, prvoplánově zábavně. Myslím, že se rozhodně nemají za co stydět.