Generace - rozhovor

Rozhovor s frontmanem kapely Generace - Karlem Fořtem. Povídali jsme si o jejich hudbě, o kapele, o albech - prostě o všem, co se točí kolem kapely Generace. Čtěte v tomto článku.

Na začátek by se slušelo prozradit našim čtenářům, jak dlouho hrajete a jak to všechno vlastně vzniklo?
Kdybych to měl vzít úplně od začátku, tak kořeny kapely sahají do roku 1996, kdy jsme byli na základní škole, ale pod názvem Generace Rock vznikla kapela oficiálně až v roce 2001. Ze začátku jsme hráli pouze ve třech, v obsazení kytara, basa, bicí. Až o dva roky později se nám naskytla příležitost přibrat klávesy, resp. hráčku na klávesy a tu jsme si nemohli nechat ujít:-).

Proč zrovna název Generace Rock?
Dneska už se těžko určuje, kdo to vymyslel, nejspíš nás to napadlo společně s kytaristou Zdeňkem. Když jsme byli malí (rozuměj ještě menší než dnes :o)) tak jsme hráli country a chtěli jsme být Pony Express. To nám nějak nevyšlo a možná se dneska ani nezlobím.

Proč ten dovětek „Rock“, má to znamenat, že jste pouze rocková skupina?
V podstatě ano. Rock je dnes už tak velmi široký pojem, že není nemístné označit naši muziku za rockovou. Nehrajeme vyloženě tvrdý rock, spíše melodický, některými skladbami až pop/rock.

Hrajete tedy pouze vlastní nebo i převzatou tvorbu?
Vlastní věci máme a stále skládáme. Vydali jsme tři alba, z toho dvě vyloženě z vlastních věcí, ale převzatou tvorbu úplně nevypouštíme. Vybíráme si ovšem takové věci, které baví jak nás, tak jsou známé a líbí se lidem.

Jak už jsi nastínil, tak v minulém roce jste vydali Vaše třetí album „Pro Tebe a pro mě“, recenze tohoto alba vyšla i na našem portálu rockmag.cz ale zajímalo by mě, jak by jsi ho charakterizoval Ty jako autor a spoluautor?
Z naší strany je na tom albu znát velký posun vpřed. Možná jsme si našli náš směr a možná se budeme v budoucnu ubírat úplně jinam, ale každopádně v tuto chvíli nás tohle album vystihuje a i s odstupem času můžeme říct, že se nám pořád líbí – na rozdíl od předchozích alb, na kterých je určitě znát jakési hledání toho našeho stylu. Tím samozřejmě nechci říct, že předchozí projekty jsou špatné, jsou jen jiné. K albu jsme se rozhodli přidat i klip k první skladbě Ráno. Je to taková veselá písnička, v které si každý může najít to svoje „ráno“ a určitě se pozná.

Teď trochu komerční otázka, kde se dají vaše alba sehnat?
Všechno je k zakoupení na našich stránkách www.generacerock.cz, případně na koncertech. Většinu skladeb jde i zadarmo stáhnout, protože nám jde především o to, aby se lidem naše hudba líbila a poslouchali jí. Samozřejmě jsme rádi, když si někdo koupí album, zapalovač, plakát nebo naše náramky, protože nám tím pomůže. Co si budeme říkat, děláme to hlavně pro radost, ale i ta radost něco stojí.

Jak často zkoušíte a kolik máte věcí v repertoáru?
Moc nezkoušíme, protože skoro každý víkend hrajeme. Většina z nás funguje ještě v jiných kapelách nebo se věnuje zvučení, takže jsme rádi, že si najdeme čas na hraní, natožpak ještě zkoušení. V současné době děláme nějaké nové věci, takže nějaká ta zkouška je, ale spíš se to přehrává na živo. Co se týče repertoáru tak obvykle hrajeme od 21.00 do půl jedné nebo do jedné a na to máme věcí dost:-).

Máte nějaké sny, případně jaké se vám podařilo si splnit?
Snů máme hodně, stejně jako většina podobných kapel. Ale když se tak ohlédnu těch několik let zpět, tak jsme natočili klip pro Hydepark na hudební TV Óčko, zahráli jsme si s Turbem, Arakainem, Iné Kafé a dlouhou dobu jsme jezdili jako předkapela Keksu, tak mám pocit, že jsme si už něco vyzkoušeli.

Teď možná trochu netradiční otázka, ale jak jste se vůbec dostali k muzice?
Dá se říct, že to máme všichni v genech:o). Naši tátové hráli a hrají celý život ve více či méně známých skupinách a muziku jsme všichni vnímali od mala jako něco samozřejmého, co k našemu životu patří. Můj táta hrál ve Flamengu a dlouhou dobu v KGB – ne, není to co si myslíte, ale Karel Gott Band. Prostě hudba k našemu životu patří a nelze si představit, že bychom byli bez ní.

Jak vzpomínáte na svoje první vystoupení?
Jenom vesele. Bylo to naprosto super, ostatně jako většina věcí, které se dělají poprvé. Za moc to sice nestojí, ale nikdy na to nezapomeneš:o). Hráli jsme v Benešově jako předkapela Keksu (vystoupení předtím neberu v potaz, tohle bylo takové nejvíc veřejné) na nějakém návěsu, odkrytém pouze z jedné strany. Takže zvuk naprosto hrozný, neslyšeli jsme vůbec nic a ti, co nás slyšeli venku na tom byli ještě hůř, protože slyšeli… Klepali jsme se trémou tak, že jsme nemohli ani pořádně hrát.

Stává se vám ještě dneska, že by jste měli takovou trému?
Dneska už ne. Člověk se toho postupem času přestane bát a zjistí, že když ho to doopravdy baví, tak bude hrát stejně pro 100 nebo pro 1000 lidí a tréma a všechny ty obavy už prostě nějak nejsou. Rozhodně ne tak, jako poprvé…

Na tomto místě bych se obvykle zeptal, jestli máte nějaký vzkaz pro naše čtenáře, ale napadá mě vhodnější formulace: Chtěli by jste sdělit nějaký vzkaz budoucím generacím?
Já vím, že stahovat hudbu z internetu je dneska IN a ani tím neporušujete zákon, ale jestli se vám něco opravdu líbí, podpořte toho interpreta a autora tím, že si koupíte jejich CD. Jinak dělejte to, co vás baví a dělejte to, dokud můžete. A abych nezapomněl, chovejte se tak, aby jste se sami sobě mohli podívat do očí.

Na konec by se určitě slušelo, abys nám celou kapelu ještě představil. Jinak díky za rozhovor a budu se těšit na příští setkání.
Já – Karel Fořt – hraji na baskytaru. Zdeněk Zázvůrek obsadil post kytaristy, klávesám vládne Andrea Dudíková a do bicích mlátí Honza Ledvinka. O zpěv se pokoušíme všichni čtyři:o). Taky díky za rozhovor a muzice zdar!

Na otázky odpovídal Karel Fořt, frontman skupiny.

Autor článku: David Havlíček

Související články: