Glenn Hughes - Praha - 17.11.2006

Zastávka Music For The Divine Tour v Praze. Moderní fúze rocku, funku, soulu a blues, jehož hlavní postavou byl na svůj věk, prožité a překonané problémy, vitální, fantastický vokalista Glenn Hughes.

17. listopad 2006 nebyl pouze významný den pro občany ČR, jako připomínka událostí z roku 1989, ale také pro řadu příznivců rocku, hard rocku, Deep Purple, Black Sabbath a hlavně Glenna Hughese. Tento fenomenální zpěvák a baskytarista, který u nás již několikrát vystoupil, totiž zavítal do Prahy, kde se konal jeho koncert vůbec poprvé.

Silný zážitek slibovala jednak sestava doprovodného bandu a hlavně velmi silný materiál aktuálního alba Music For The Divine, na jehož podporu kapela vyrazila koncertovat. Koncertní sestava čítala subtilního černého bubeníka Marka Mondesira (spolupráce např. s Jeffem Beckem), obarveného kytaristu Jeffa Kollmana (např. Mogg/Way, Rob Rock, John West), bezvlasého klávesistu Anderse Olindera (např. Peter Gabriel) a samozřejmě Glenna Hughese.

Koncert se konal v prostorách Retro Music Hall na Francouzské ulici nedaleko Náměstí Míru v Praze. Tento klub je sympatický nejen možností sledovat koncert ze všech možných pozic (i nad pódiem, z jeho boků) z promítacího plátna nad pódiem, ale také zvukovým zařízením, dvěma bary a poměrně solidními cenami (půl litru G za 25,-).

Začátek byl stanoven na 20:00, předkapela se nekonala, takže úvod obstarala reprodukovaná hudba System Of A Down.
Chvíli po půl deváté se ozvaly tóny introdukce skladby “Valiant Denial“, která vystoupení otevřela, stejně jako album Music For The Divine. Energická pecka, pro otvírák jak dělaná. Kapela nastoupila v plné síle a zahájila výborné, emocemi nabité představení. Publikum působilo zpočátku trochu studeně, ale výborná muzika a komunikativní sympaťák Glenn si všechny rychle získaly na svou stranu. Zajímavé bylo složení publika. Pamětníci Hughese ještě v dresu Deep Purple nebo Black Sabbath, třicátníci, náctiletí a pravděpodobně i kompletní rodinky, máničky i holohlavci, zkrátka dobře, poměrně komplexní vzorek rockuchtivé populace, zhruba v počtu 500 – 600 lidí.

Mezi jednotlivými songy Glenn hovořil o kráse Prahy, kterou již několikrát navštívil, ale hraje zde prvně, o radosti z hraní v této sestavě, chválil partu Monkey Business (hostuje na jejich albu) kolem Romana Holého a hlavně zpěváka Matěje Rupperta. Děkoval lidem a přijal je za své přátele, snažil se mluvit pomalu, srozumitelně, neboť neovládá češtinu, prostě působil moc příjemně. Ještě lepší dojem na mě ovšem udělal jako muzikant, bravurní hra na basu a excelentní hlasový projev. Přezdívka “Hlas rocku – The Voice Of Rock“ opravdu sedí, jen k tomu můžeme dodat soul, funk a další styly. Glenn používá svůj hlas jako nástroj, který rozeznívá v různých výškách, polohách, vibruje, naříká i křičí.
Hrálo se hlavně z alba Music For The Divine – Monkey Man s razantním refrénem, funk rock Steppin‘ On, balada Nigts in White Satin, temný Black Light, který Glenn věnoval své zabité přítelkyni Laně Clarkson. Glennova emo-verze Whiter Shade Of Pale od Procol Harum, kterou jsem znal spíš od Doro, Orion ze Soul Mover, Mistreated od Deep Purple (album Burn), vrchol večera You Keep On Moving z párplovského alba Come Taste The Band, kdy refrén zpíval snad celý sál, a mě mrazilo v zádech, zakončil hlavní část koncertu. Všichni členové kapely předvedli také své hráčské kvality v sólech, Jeff Kollman zahrál náladotvorné kytarové sólo, které čerpalo z odkazu blues a mohlo by klidně být použito jako doprovod k filmu, Glenn se předvedl zejména v Land Of The Living (Soul Mover) a exceloval v You Keep On Moving, sólo na hammondy Anderse Olindera a bubeníka Marka Mondesira bylo v podstatě součástí skladeb a tak se nejednalo o žádnou nadbytečnou exhibici, jak někdy sólové výstupy působí.

Přidávalo se Soul Mover, titulní kousek předposledního alba a párplovská klasika Burn. Vynikající zážitek, který ve mě zůstává několik dní. Takhle silný dojem zanechávají jen ty skutečně vyjímečné koncerty.