2. 10. 2006

Na novou desku Judas Priest si nejspíš ještě nějakou dobu počkáme, a tak nás v letošním roce potěšil alespoň hlavní mozek kapely Glenn Tipton. Svojí druhou sólovkou nás vezme až na samý kraj světa.

Glenn Tipton se narodil roku 1948 a dnes je znám především jako kytarista Judas Priest a jako muž, jehož kytarová hra fascinovala celou generaci kytaristů především v 80. letech v čele s kvílivým duem King/Hanneman ze Slayer. Až do poloviny 90. let se věnoval pouze práci v Judas Priest, kde vždy byl hlavním skladatelským mozkem. Po odchodu zpěváka Roba Halforda se rozhodl zkrátit fanouškům čekání na novou desku, a tak pár měsíců před judasovským Jugulatorem vychází Baptizm of Fire. Hodně rozmanité a silně originální album překvapilo především ty, kteří čekali nějakou JP – klasiku. V roce 2006 se na trhu objevuje nová sólovka Edge of the World, která je naplněna šuplíkovými písněmi, které se původně měli objevit už na albu v roce 1997. Protože v té době ale nevládlo klima pro tradičnější skladby, doporučilo vydavatelství, aby Glenn napsal nové skladby v modernějším duchu. Současná doba klasickému heavy metalu přeje, a proto přišel ten pravý čas pro vydání Edge of the World. Za připomenutí určitě stojí, že basa a bicí jsou nahrány dvěma již nežijícími legendami světového rocku – Johnem Entwistlem (The Who) a Cozy Powellem (Rainbow, Black Sabbath).

Hned na začátek alba na nás promluví neznámý voják ve stejnojmenném intru podmanivým Glennovým hlasem. Velice masivní kytarový vstup a je tu Friendly Fire. Silný song s brilantní kytarovou hrou, přesto vzdálený od Glennovy domovské kapely. The Holy Man pokračuje v podobných kolejích, velice příjemná je zklidňující pasáž po sóle, kde nám Glenn Tipton znovu dává příležitost zvyknout si na jeho velice zvláštní hlas. Nedočkáte se tu od něj žádného výškaření, jeho hlas hlavně působivě podbarvuje hudbu založenou především na kytaře. Never Say Die hned na začátku zaujme skoro až AC/DC riffem a poté pokračuje v poklidnějším tempu. Nejspíš jedna z největších hitovek alba. Resolution o moc neubírá na hitovosti, refrén je možná nejzapamatovatelnějším na albu. Svojí délkou téměř sedm minut se ale řadí k nejdelším písním. Kytaru tu stejně jako ve většině ostatních písních podkreslují klávesy současného člena Deep Purple Dona Aireyho. Searching je krásnou baladou, která svou náladou opravdu navozuje pocit neustálého, marného hledání. Give Blood je jednoznačně nejpotrhlejší písni na albu. Úvodní kytarový motiv vleze snadno do hlavy a i zpěv je tu o poznání odlehčenější. Nádherná oddychovka, která řádně rozohní každého, kdo není metalový suchar. Crime Passion má znovu lehce baladický nádech a nostalgickou náladu. Příjemná, čistě rocková píseň, nenáročná na poslech. Ani Walls Cave in nikam nepospíchá, poklidně nás směřuje ke konci alba. Riffy se na nás sekaně valí a Glenn jim svůj zpěv přizpůsobuje. Titulní skladba je až desátá v řadě, ale patří jednoznačně k vrcholům desky. Hymnická píseň nechává vyniknout hlavně sborovým vokálům. V zavíračce alba se dozvíme, co je silnější než droga. Glenn Tipton nic nenechal náhodě a na závěr desky umístil tutovku, která vám jistě i chvilku po vypnutí přehrávače uvízne v hlavě.

Edge of the World v žádném případě není nějaká přelomová deska. Je to příjemné album obrovské osobnosti heavy metalu, která ukazuje, že dovede tvořit i naprosto jinou hudbu než ve své hlavní kapele. Pokud hledáte desku na oddych anebo si chcete zkrátit čekání na novou desku Judas Priest, vřele vám Edge of the World doporučuji.

Autor článku: Starbreaker

Komentáře:

Glennovo sólovky se člověk asi musí naučit mít rád...hlavně kvůli zpěvu, dost charakteristický.

zajímavé album, určitě nedosahující kvalit předchůdce, ale neomezuje se naštestí jenom na obyčejný hevík. Je tam ta trocha vaty ale celkem je to dobré album dle mého názoru :)))