Hammerfall: Hala Folimanka, Praha 15.04.2009

Na Hammerfall (dále jen HF) jsem se těšil a jak jsem pochopil podle odhadu dvou tisíc lidí v hale nejen já. Původně pořadatel umístil tuhle severskou bandu do Abatonu a když zjistil, že by přišli i lidi (hahahaha, to by u téhle skupiny jeden nečekal : ) ) přesunul akci do haly Folimanka, ne moc hezkého objektu jen co by skokanem dohodil od pražského Nuselského mostu.

Před halu jsem dorazil kolem půl osmé a podle mániček všeho věku a pohlaví mi bylo jasné, že bude veselo. Dvě pivka v hospodě naproti hale a prásk – prošvihl jsem Sabaton i Bloodboud, dva supporty. O ty mi nijak zásadně nešlo, i když se říkalo, že právě Sabaton byli výborní, škoda, snad někdy přístě a někde jinde. První jmenované jsem chvílemi slyšel dole z haly, ale do narvaného sálu se ani mě a ani nikomu z mých kamarádů moc nechtělo, takže jsme v klidu popíjeli pivko za 35 Kč a kecali o tom, jak jde život. Pak se schody vedoucí ze sálu začaly oživovat, muzika ztichla a my se pomalu přemístili nahoru do sálu, abychom si užili hlavní hvězdy večera – Hammerfall.

Nevím přesně v jakou minutu nastoupili na podium, ale první tóny kytary při Punish And Enslave z nové řadovky No Sacrifice, No Victory, jinak mezi skalními fandy téhle bandy ne moc opěvované, a snad i první lasery, kterými kapela v průběhu večera nijak nešetřila, snad i kvůli tomu, že se mělo v Praze točit live DVD daly jasně najevo, že HF umí hrát a zvukař dělá co může. Po výše jmenované kapela sáhla na chvilku do starší řadovky – výborná Crimson Thunder, pak zase Legion z nové, pak Blood Bound atd. Nechci se tady rozepisovat o celém playlistu – za prvé si ho nepamatuju přesně jak šel po sobě a nechci plácat nesmysly, ale zcela určitě zazněly asi neprovařenější písničky kapely – Renegade, Last Man Standing, Riders Of The Storm, z nové desky snad nejhranější Any Means Necessary a instrumentálka Something For The Ages (zahraná) od nového kytaristy Pontuse Norgrena.

U tohohle chlapíka se na chvilku zastavím. Jak všichni, kteří tuhle bandu sledují vědí došlo k personálním změnám na postu basáka (staronový Fredrik Larsson a hlavně dost diskutovaný nový kytarista, už zmíněný Pontus. Když červený laser napsal jeho jméno velkým písmem na pódium si mě prostě získal – miluju nadsazenou a bezbřehou sebepropagaci v jakékoli podobě a tohle bylo prostě výborný, možná jsem úchyl, ale ten chlap nejen dobře hraje, dobře zpívá ve sborech, což ostatně HF hodně pomáhá a hlavně Something For The Ages je dost podařená věc. Ať si kdo chce říká co chce, ale Stefan Elmgren byl sympaťák a hodně dobrej kytarista, ale Norgren je rovnocenná náhrada, alespoň pro mne.

Pak ještě došlo na Let the Hammer Fall s laserem vykresleným kladivobijcem nad hlavami fanoušků a vtipnou žádostí o přídavek ze strany kapely na finální Hearts On Fire, kterou v refrénu zpíval celý sál, a divíte se?

Protože jsem věděl, že budu pít nebyl jsem autem a byl jsem rád, když jsem po dvou hodinách co byli HF na podiu stihnul po půlnoci poslední tramvaj. Ostatně – mohl jsem si v klidu srovnat v hlavě myšlenky a došlo mi, že tenhle koncert jen tak nezapomenu, oproti pár koncertům, které bych z paměti nejradši vymazal nějakým obzvláště vypečeným Potterovým kouzlem. Za prvé – to, co HF předvedli byla naprosto profesionální práce, výborně zahraná muzika a výborná show se světly, lasery a vším, co k rockovému cirkusu patří. Za druhé – asi nebudu sám, kdo si myslí, že HF to co dělají prostě baví a nasazení s jakým hrají bylo nakažlivé až do posledních řad sálu. A nakonec a za třetí – výborná atmosféra. A to je hrozně moc, když hraní baví kapelu a hlavně lidi, kteří ji poslouchají, vím, že to zní jako omletá fráze, ale radost z hudby je znát jen, když se hraje s radostí a tohle HF dokázali v plné míře.

Takže kdo nebyl udělal chybu a pánové Cansi, Dronjaku, Larssone, Johanssone a Pontusi Nordgrene, jinak známí jako HF – díky za hezkej večer : )

Ještě jednou poděkuju a to Martinovi M. za fotky a půjdu si něco pustit, nejspíš Hammerfall…