31. 12. 2006
Harpyje je rocková kapelka z Litoměřic. Docela nezvyklé je, že v ní hraje otec a syn. Jak jim toto spojení šlape, se optal náš redaktor Kenny.
V roce 2005 na jednom fesťáku ve Třebízi jsme se potkali s Litoměřickou kapelou Sekec Mazec. Hráli jsme po nich a tak jsme měli čas si je poslechnout - poctivě udělanej a zahranej bigbít s klukem za škopkama, kterej by si kvůli velikosti mohl levou zadní ustlat v kopáku, vloni čtrnáctiletým Vojtou Šeminským. Kapelníkem, zpěvákem a kytaristou Sekec Mazec byl tehdy jeho táta Petr.
Letos už se jmenují Harpyje, překopali materiál a obsazení, výrazně se zlepšili a když jsme se potkali na dalším fesťáku na Peruci, Vojta už byl o půl hlavy vyšší než já. Napadlo mě trošku oběma Šeminským pustit žilou, co se týče názorů a výsledek najdete zde.
Nazdar kluci, vlastně, co se stalo, že jste rozkopali Sekec a udělali Harpyji?
Petr: Především šlo o změnu obsazení. Jiný basák a hlavně zpěv. Chtěl jsem se naplno věnovat jen kytaře, maximálně občas něco zahejkat. Taky jsme měli potřebu trochu přitvrdit.
Proč Harpyje? Jak to jméno vzniklo a má nějakou hlubší souvislost s vaší hudbou, nebo je to jen hezké slovo pro název kapely?
Petr: Ten název jsem vymyslel už dost dávno. Kapela pod tím jménem už působila a to v poměrně různorodém obsazení. Měnila dokonce i žánr a image. Jedno období jsem ani nebyl členem. Název s muzikou tím pádem ani souvislost nemá. To slovo se mi prostě líbilo včetně toho, co symbolizuje.
Jasně, takže nám teď zkuste přiblížit sestavu?
Petr: Láďa Krajník zpěv, Martin Našinec kytara, zpěv, řev, Jirka Jehlička baskytara, Vojtěch Šeminský bící a jiná otloukaná havěť a já - kytara a nějaký ten zpěv. Myslím tedy vcelku rocková klasika.
Co koncerty? Jak často hrajete a máte nějaké oblíbené štace?
Petr: Koncerty přímo milujeme! Tím pádem se nám bude vždy zdát, že hrajeme málo. Ale k věci. V průměru hrajem asi tak 3krát do měsíce. Hrajeme rádi všude tam, kde pro to jsou jen trošku podmínky. Chceme, aby to taky k něčemu bylo. Občas se stane, že některé podmínky prostě nemůžeme akceptovat.
Co od Harpyje můžou lidi čekat v příštím roce? Fesťáky, rádia? Budete něco točit?
Petr: Podepsali jsme nedávno smlouvu s agenturou, managerem a očekáváme, že se nám podaří pustit plnou silou do všech bodů, co jsi právě vyjmenoval.
Jak u vás vzniká materiál? Jak jsem si všiml autorem naprosté většiny je Petr, takže „zlý diktátor“ rozdá noty a pak se hraje? Nebo je nová písnička jenom vodítkem a zbytek včetně aranží dělá celá kapela? Přibližte nám genezi skladby od prvního tónu do finální podoby.
Petr: Přinesu písničku a mám vizi. Snažím se pak jednotlivě i jako celek přiblížit kapelu mojí představě. Samozřejmě s invencí od každého jednotlivce! Potřebuju mít jistotu, že si každý přijde na své a má možnost se v rámci teamu vyjádřit. Zní to možná složitě, ale je to tak. Tím spíš, když se snažíme dělat čitelnou muziku bez zbytečných komplikací. Jsem přesvědčen, že vyjádřit něco rychle, jasně a na malém prostoru - aniž by to bylo klišé je podle mě právě kumšt tzv. populární hudby. Jestli se nám to daří musí posoudit jiní :)
Vojta: Jsme v jednom bytě a tak nové věci, které se vylíhnou tátovi z hlavy, znám jako první. Tím pádem mám výhodu oproti klukům, že většinou vím, co chce. Nejdřív poskládáme rytmiku a pak kytarové podklady. Táta nám nechává celkem volnou ruku, tvrzení „zlý diktátor“ není na místě… někdy… ;-)
Máte celkem dost materiálu, máte nějakou oblíbenou, na které se shodne celá kapela?
Petr: Možná nějaká pěkně rostlá blondýnka, nebo brunetka?
Vojta: Asi každej se otočí za pěknou babou kór, když to je blondýnka... ;-)
Táta se synem v jedné kapele, to je celkem unikát. Šlape tohle spojení?
Petr: Já myslím, že skvěle! Občas se taky pěkně chytnem vynadáme si do různých zvířátek, ale souhra je suprová, někdy mi připadá, že si třeba na koncertě přes ty nástroje povídáme, např: “hele, všim sis tý pěkný zrzky támhle vlevo, já tam dám nějakej masérskej brejk“…
Vojta: Snad to nebude číst mamča, to bych pak dostal zaracha táto… Mě to vyhovuje, rozumíme si jak v hudbě, tak i doma. Někdy mi připadá, že jsme jako bráchové.
Tak a teď malinko od kapel k vám oběma. Co považujete za největší problém pro začínající kapelu, teď a tady v Čechách?
Petr: Já myslím, že je tady jeden obecný problém. V naší zemi je řekl bych přemuzikováno. Na jednu stranu je to fajn, předávání energie, co Čech to muzikant a bla bla bla, ale na druhou stranu je to pěknej průser! Běžný posluchač se podle mě v tom trošku přestává orientovat. Někdy mám pocit, že kdekdo jde a založí kapelu a čeká na úspěch, který se pochopitelně sám a většinou ani s vydatnou pomocí nedostaví. Je z toho pak x kapel, které hrají, ale nemají komu, pokud nehrají grátis a pokud hrají grátis, super je to čisté a svobodné, ale jelikož nemají peníze třeba na kvalitní nástroje těžko pak můžou kvalitně hrát a tak pořád do kola..
Vojta: Než jsem nastoupil do kapely s tátou, snažil jsem se vytvořit kapelku. Účelově jsme se naučili každej 5 základních variací na danej nástroj. Paráda, umíme hrát, budeme slavný… Jak to rychle začalo, tak to rychle skončilo. Zjistili jsme, že hrajem kraviny, které spíše otravují, než zaujmou. Spousta kapel tímto způsobem hraje, ale zatím si to neuvědomí. Snad to neplatí o nás.
Co si myslíte o současné rockové scéně, co vás nejvíc potěšilo a co naopak naštvalo?
Petr: Je jaká je a zaplať pán bůh za ní, mohlo by to být i horší. Špičky už myslím snesou docela srovnání se zahraničím a to je bomba! To mě potěšilo. Štve mě, že se obecně chodí málo lidí na živou muziku i na tu sebelepší. V tomhle srovnání s ostatním světem myslím kulhá.
Oblíbené album z poslední doby?
Petr: Sorry v tom jsem konzervativní na oblíbené album z poslední doby se mě zeptej tak za rok :)
Vojta: Nevím proč, ale nástupem na konzervatoř nestíhám poslouchat muziku. Když už něco poslechnu, tak starý dobrý
Iron Maiden,
Heloween,
EdGuy apod...
Nejstrašnější příšernost hudby všech dob?
Petr: Pro mě tuc tuc, ale taky se to dá vydržet / někdy… chvilku
Vojta: Já nemám rád hip hop. Mluvení do mikrofonu a otáčení desky si myslím, že s pojmem hudba nemá nic společnýho.
Blížíme se k závěru... kdy a kde vás můžeme vidět a slyšet?
Petr: Myslím, že nejbližší 13/1/2007 v Lovosicích v novém Gambrinus klubu.
A obligátní otázka: Co byste vzkázali čtenářům rockmagu.cz?
Ať chodí na koncerty svých oblíbených kapel a jsou vždycky spokojený, jinak vše nej nej do Nového roku přeje Harpyje!
Takže lidi, díky za rozhovor a ať vám to hraje.