Hell On Earth Tour 2009

Exit Chmelnice, 6. září 2009. V rámci dodělávání restů se tentokrát poohlédneme po 5. ročníku putovního mini-festu „corových“ kapel s poetickým názvem, Peklo na zemi, který 6. září dorazil do žižkovského klubu Exit Chmelnice...

Tím, jak někteří lidé (jako např. z Obscure/Shindy) a kluby po řadu let systematicky, vytrvale a neúnavně přivážejí a prezentují jednu zajímavou partu či akci za druhou, průběžně se zmenšuje šance, že některé party v našich končinách neuvidíte. Z tohoto důvodu byl i letošní výsadek HoE spíš prezentace „starých“ známých, patrně s výjimkou samotných headlinerů, Earth Crisis, kteří se dali znovu dohromady zhruba po sedmi letech, a to v roce 2007/2008. Pro mě osobně bylo právě tohle vystoupení premiérou, před tím jsem jaksi neměla možnost o ně někde zakopnout. Naproti tomu hlavně Sworn Enemy a Neaera spadají do kategorie kapel, které má člověk možnost vidět výrazně častěji ať už u nás nebo na letních festivalech v Německu. Ale popořadě.

Bohužel mi ulítlo oznámení pořadatele, že se tentokrát začíná o půlhodiny dříve a přišla jsem tedy o valnou část vystoupení thrash/ metalcorových Amíků, THY WILL BE DONE, protože jsem se dovalila až na původně plánovanou 18. hodinu. Moje chyba – závěr vystoupení měl natolik grády, že jsem mohla pozdního příchodu jen litovat. Mimochodem název kapely (Buď vůle tvá) pěkně koresponduje s překladem názvu místa původu, hlavním městem Rhode Islandu, Providence (= Prozřetelnost) – podobně jako Earth Crisis patří kapela k těm sociálně nebo myšlenkově (schválně nechci říct „ideově“, a to kvůli nutně negativnímu zabarvení) orientovaným partám, což dokazuje i přehlídka odkazů na jejich myspace stránkách, mezi nimiž vévodí loga lidskroprávních Human Rights Watch, Greenpeace nebo rozchodník na humanitární organizace. Podobně jako i někteří další souputníci na tomto turné, i Thy Will Be Done vyjeli s promem svého nového a v pořadí druhého alba, In Ancient of Days, které jim produkoval – stejně jako jejich debut - Jamey Jasta z Hatebreed, což nakonec orientaci kapely také dokresluje.

Další parta byla opět v linii té předchozí – alespoň myšlenkově – a sice WAR OF AGES z Pensylvánie, hrající melodický hardcore / metalcore a otevřeně se hlásící ke křesťanské orientaci. Co myslím tak běžně v našich končinách nezaznívá je skutečnost, že poměrně dost kapel z tohoto ranku má „duchovní orientaci“, jsou samozřejmě velmi silně sociálně (a politicky – v tom nejširším smyslu slova „polis“ ) orientované a to všechno úspěšně prezentují značně brutální cestou (tedy zvukově a jazykově) - navíc není náhodou, že se mezi nimi v hojné míře vyskytují zastánci práv zvířat, vegetariáni až vegani, což osobně považuji za jednoznačně sympatickou záležitost (sama jsem vegetarián skoro 35 let, přičemž za bolševika to byl až asketický výkon : )). Zpět k War of Ages, Jejich poslední album, Arise and Conquer, je z minulého roku, představuje zvukově velmi hutný nářez a kapela z něj na tomto turné dost vycházela. Na domácí půdě je běžně doprovází výživný circle pit, v případě Chmelnice se myslím sál teprve zaplňoval. Přiznám se, že při psaní tohoto reportu prakticky měsíc po konání akce si musím vypomáhat fotkami, abych si situace vůbec vybavila. Konkrétně tahle kapela (hlavně zpěvák Leroy a druhý kytarista Branon) mi vycházela dost máznutá, jinými slovy byli pánové v permanentním pohybu…

To WAKING THE CADAVER z New Jersey je jiná parta: slovem i zvukem brutální deathcore/grindcore s growlem a pig squealem/screamem Donalda Campana (sami sebe označují za slamming gore groove) přítomné na Chmelnici dováděli k extázi. Nejsem schopná rekonstruovat jejich setlist, ale je jen logické, aby vycházel z jejich zatím jediného plného alba, které vyšlo před dvěma lety pod názvem Perverse Recollections of a Necromangler a z dlouho připravovaného nového kousku, který myslím ještě nespatřil světlo světa, ale pro něž už mají nějaké věci nachystané, jako třeba Terminate with Extreme Prejudice. Když vezmu v úvahu jejich další „fláky“ (a texty) jako třeba Chased Through The Woods By A Rapist, Raped, Pillaged, And Gutted, Blood Splattered Satisfaction, I Know The Insides Of Women, Pigtails Are For Face Fucking a tak podobně, docela chápu s jakou láskou si některá internetová média (konkrétně Metal Inquisition) vychutnali Dona Campana a jeho myspace (ty už celkem moudře stáhnul) a jiné stránky, na kterých se prezentuje jako IBO firmy Amway a prodával (tedy prodává) nejrůznější sr…. produkty tzv. zdravé výživy a kosmetiky a drogérie. Samozřejmě se všichni musíme nějak živit, ale Don „aka Šárka Grossová“ Campan je jen při samotné představě nářez až smrtící. Dále úplně nechápu, proč kapela na svých myspace stránkách nechala prohlášení z ledna tohoto roku, kterým se ohrazuje proti podezření, že by jeli na turné se Sworn Enemy (myšleno to jarní turné). Na jaře tedy opravdu nejeli, ale vyjeli na podzim. Faktem je, že s ohledem na další kapely HoE 2009 jsou Waking the Cadaver až podezřele takovým tím drátem v oku … Je tedy nutné jejich vývoj pozorně sledovat, protože při veletočích, které je provázejí se nedá vyloučit, že se z nich ještě vyloupnou praktikující křesťané (nebo tak něco), kteří na své existenci chtějí jasně a názorně demonstrovat, že i prohnilí se mohou napravit. : )) Takže všem příznivcům brutálního deathcoru doporučuji si je užívat, dokud nám chlapci úplně nezvlčí a nezvrhnou.

Němci WAR FROM A HARLOTS MOUTH vyrazili v rámci turné představit hlavně svou novou desku, In Shoals (myslím, že se jedná o druhé album: kapela má víc věcí venku, ale jsou to vesměs splity s dalšími partami) a poctivou muziku oscilující mezi hard/metal/frsthcorem a grindem (tedy hardcore je to výrazně víc a když už jsem dnes narazila na ty orientace, tak tato parta se hlásí k hnutí hardcore proti nacismu, což nijak nepřekvapuje, ale je dobré si občas připomenout, že něco takového existuje). Ostatně účastníci Brutal Assault je tam mohli vidět a jak jsem tam zaregistrovala, hodnocení i z Brutálu bylo velmi dobré. Mimochodem, když už jsme u škatulek, tak sama kapela se snaží moc nezařazovat, ale v poslední době – a i v tomto případě – jsem si všimla, že je určitá snaha u věcí obtížně zařaditelných přihodit k ní žánr, který je úplně mimo mísu, a to zřejmě v naději, že ho nikdo stejně neposlouchá, čímž nebude autor přistižen. V případě War From a Harlots Mouth se jim přisuzují i odskoky do jazzu (je tedy pravda, že to má kapela uvedeno i na svých myspace stránkách). Já bych s dovolením zůstala u toho „core“. Jazz je sice obrovsky široký žánr, ale War From a Harlots Mouth mají k němu zhruba tak daleko, jako Agnostic Front k cimbálovce – ani skladba typu Fighting Wars with Keyboards, kde kapela docela slušně lítá mezi nejrůznějšími podžánry, bych se takového přidružení neodvážila. Což nijak nesnižuje jejich kvality v ostatních oblastech a v Exitu rozhodně přítomné nezklamali – naopak, circle pit jak řemen a dokonce se do něj zapojil i basák zatímco zpěvák balancoval na kraji pódia, zvuk skvělý a nasazení kapely taky.

Další Němce, deathmetalové / metalcorové (se šmrncem hardcoru, bla bla) NEAERA, není vůbec nutné představovat. Jedinou relativní novinkou je, že i tato parta má letos venku další narvané album, Omnicide - Creation Unleashed. Neaera je na světě pár let, koncertuje jak šílená, vymetá festivaly a je proto odpovídajícím způsobem vyhraná, čili lze jen těžko očekávat slabé vystoupení – takže v Exitu nepřekvapili, jejich vystoupení nemělo chybu. V druhé polovině jejich setu už ze všech lilo – hlavně tedy ze zpěváka, který se při produkci většinou zmítal kousek od země. Mimochodem, zpět k té „orientaci“ – podle vlastních slov jejich nové album jede ve staré linii, tedy textově kromě „osobních zpovědí“ se i nadále kapela drží svého – tedy sociálně a politicky relevantních témat (jako třeba ve Wretched of the Earth, Grave New World, Age of Hunger, Caesura, Omnicide … vlastně skoro všechny).

A pak už nastupoval hlavní bod večera, a sice mazáci americké hardcorové / metalcorové scény SWORN ENEMY s EARTH CRISIS v závěsu. Přiznám se, že SWORN ENEMY jsem poprvé opravdu zaznamenala na nějakém promo CD, které jsem dostala k nákupu desek na festivalu With Full Force, na němž měli ukázku ze svého tehdy nového druhého alba, the Beginning of the End – tou věcí byla skladba Scared of the Unknown a zaujala mě do té míry, že jsem se na ně zajela při nejbližší příležitosti podívat. Shodou okolností hráli v srpnu 2006 v Manchesteru hned po skončení Wasted punk festivalu v nedalekém Blackpoolu, jinými slovy jsem si na ně odskočila cestou domů – hráli v klubu Jilly‘s pro nějakých 30 lidí, včetně lidí z kapel, které s nimi ten večer vystupovali (100 Demons + místní hardcorové začínající party), a byl to naprosto skvělý a s ohledem na miniaturní prostor až neuvěřitelný zážitek. Mezitím jsem je už viděla několikrát, čili v Exitu jsem očekávala to, co také předvedli – přehlídku nejtvrdších fláků s velmi výraznými riffy ze svých posledních tří desek, včetně zbrusu nové Total World Domination, skvělou pódiovou prezentaci, opičky do objektivu (děkuji, Jamine: v tomhle jsou fotografové jak malé děti – ke štěstí jim v podstatě stačí světlo, vyplazený jazyk a sem tam nějaká ta grimasa : )) a akci.

No a pak už po nějaké pauze nastoupili hardcoroví EARTH CRISIS, protagonisté hnutí straight edge, razantní zastánci práv zvířat a veganství – většina jejich produkce spadá do devadesátých let, poslední album (před reunionem) vydali v roce 2001 no a zbrusu novou věc v tomto roce, a sice pod názvem To the Death, která si obecně odnesla hodně dobré hodnocení. Pokud někdo ještě dnes má vegetariány za éterické bytosti až mátohy neschopné normálního fungování (znám pár takových mimoňů), tak skupiny tohoto ražení vás uvedou zpět do reálu. Koncert byl narvaný energií, po pódiu se proháněly figury jak z fitka a z pódia se hrnul slušně brutální zvuk. Earth Crisis patřili v 90. letech k tzv. „militantnímu“ křídlu straight edge a veganského hnutí, ale co je militantní, že. Jen hodně nahlas předkládali svoje jednoznačné názory (na stav společnosti jako takový, včetně samozřejmě práv zvířat), které nakonec sdílí docela dost dalších skupin (tedy nejen těch hudebních). A něco podobného předvedli nedávno i v Praze.

Když o celé sestavě mini-festu Hell on Earth znovu přemýšlím, čím dál víc si říkám, co tam tentokrát dělali Waking the Cadaver. Buď je ostatní vzali do party na převýchovu, nebo hoši na death scénu něco šijou. Tak či onak byla celá přehlídka příjemná – ne že byste na ní slyšeli něco převratně nového, ale o to nakonec ani nešlo.

Thy Will Be Done: