Helloween, Gamma Ray a Sabaton - Plzeň - 14.12.2007

Fanoušci dýňovitého a paprskovitého metalu povstali aneb Helloween, Gamma Ray a Sabaton ukázali své umění v Plzni.

Která kapela vás přivedla na metalovou cestu, z níž už není úniku? Pokud se váš věk začíná blížit ke třicítce, či se pohybuje někde okolo, troufám si říci, že u většiny z vás zní odpověď „Helloween“. Ústřední dvojice ze slabikáře všech fanoušků melodického metalu „Keeper Of The Seven Keys“ dorazila v pátek 14.12.2007 do Plzně, Michael Weikath v dresu zmíněných Helloween a Kai Hansen se svými Gamma Ray. Prvoligový speed a heavy metal se v Plzni (ale také ve Zlíně a Pardubicích) podával v ve výživných maxiporcích.

Aby však hudby nebylo mnoho, ale ještě více, v osm hodin se na pódiu zjevili SABATON, pro mě dosud neznámý pojem, kladné ohlasy na jejich letní vystoupení na MOR 2007 jsem však nemohl nezaznamenat. A jejich plzeňský set vše potvrdil. Odsýpající melodický metal spíše ve středním tempu s klávesovými plochami v pozadí, riffy, které se žádnému melodicky smýšlejícímu fanouškovi nikdy neoposlouchají, skladby s hitovým potenciálem, publikum na své straně už od prvního tónu, to byl SABATON. Ne, že bych neznal lepší zpěváky anebo muzikanty hrající originálnější hudbu, ale když se něco umí servírovat opravdu dobře, pak to nelze neocenit. Takhle by měla vypadat každá předkapela. Snad jenom v mluveném projevu by mohlo být méně výrazů fuck, fucking a podobně, působilo to trapně, prvoplánově, řekl bych až debilně. Každopádně, až uvidím tuto kapelu v rozpisu nějakého festivalu, už pro mě nebude jednou z mnoha, naopak si ji nenechám ujít.

Pak už na pódium nastoupil Kai Hansen a jeho speedmetalová banda GAMMA RAY podporující své nové album Land Of The Free part II, aby celou halu nakazili dobrou náladou a nezměrným optimismem. Kai Hansen byl po celou dobu vystoupení rozzářený jako sluníčko, stejně na tom byla celá kapela, která byla pro potřeby turné rozšířena i o klávesáka. Set „paprsků“ byl až překvapivě syrový, vlastně zněl podobně jako helloweeňácká prvotina Walls Of Jericho, což bylo trochu v kontrastu s některými načančanějšími alby GAMMA RAY. Ale aby nedošlo k nedorozumění, šlapalo to bezvadně a lidi si s kapelou tradičně prozpěvovali i kytarová sóla. Henjo Richter prakticky nesundal prsty své levé ruky z vyšších poloh hmatníku své kytary, absolutorium si zaslouží i vícehlasy. Ústřední postavou však byl Kai, který si snad musel do krku nainstalovat cirkulárku, zpívalo mu to neuvěřitelně a jeho výšky neznaly hranici, za kterou už by nemohly vystoupat. Bezvadně klapala i jeho spolupráce s publikem, které by mu splnilo snad cokoliv. A bylo jedno, jestli právě chtěl, aby lidé sedící na tribunách vstali nebo aby každý prostor zpíval část některého ze sloganů. Ke konci setu zazněla i vypalovačka Ride The Sky zatoulaná od zdí Jericha a podtrhla tím výborný výkon kapely. Nevím, jak to GAMMA RAY dělají, ale oni opravdu na pódiu působí jako nadšená parta kluků, kteří jsou rádi, kdykoliv si můžou společně zahrát. Pohoda z nich tryskala na všechny strany a kdyby se mezi všemi kapelami světa měla volit jakási obdoba miss sympatie, pak by GAMMA RAY byli jasnými vítězi. Škoda jen, že jejich vystoupení nebylo delší, tihle pánové by dokázali zabavit publikum až do rána.

Po trochu delší přestavbě scény už bylo vše připraveno pro HELLOWEEN. Scéna byla vyvedena v duchu názvu nového alba Gambling With The Devil, a tak se za bicí soupravou roztáčelo kolo štěstí nabízející nejrůznější volby, od lebky přes pentagramy až nevím k čemu. Vedle bubnů se navíc vyjímal obrovitý paňáca zvoucí ke hře. Otvírákem byl překvapivě „Helloween“, který při minulém koncertu před dvěma lety v playlistu chyběl. „Dýně“ působí na pódiu tak nějak akademičtěji než „paprsky“, ale hráčsky jsou na tom neméně dobře. Sascha Gerstner má neuvěřitelně rychlé prsty, Weiki tradičně pádluje s kytarou a ve sborovém zpívání mu nebrání ani cigáro, které nemá ukryto v koutku úst, ale zcela uprostřed. Docela rád bych se dočkal toho, až si z něho někdy zvukař vystřelí a pustí do éteru pouze jeho zpěv v této situaci. Studnice pecek je u HELLOWEEN nevyčerpatelná a je jedno, jestli se jedná o staré kousky od strážce klíčů nebo o skladby z nového alba, které mají až hymnické stadionové refrény a lidé si je okamžitě prozpěvují s kapelou. Nechybí ani tradiční kulturní vložka. Minule to byla snaha baskytaristy Markuse Grosskopfa vyrovnat se za dětskou bicí soupravou umění Daniho Löbla, tentokráte byla ještě větší sranda. Vracel jsem se právě do haly (odkud jsem se vracel, snad není třeba nějak dopodrobna rozebírat), když na pódiu v jakémsi altánku křepčili tři trpaslíci hrající neuvěřitelným způsobem Smoke On The Watter od Deep Purple a ještě neuvěřitelnějším způsobem „po šmoulovsku“ ji zpívali. Divadlo nakonec ukončil Weiki, který vlétl na pódium, všechny tři zastřelil, za což se dožadoval aplausu, který v podobě směsice souhlasných i nesouhlasných projevů následoval. Pokud chcete vědět, jak to zpívalo Andi Derrisovi, pak vězte, že excelentně, lepší to snad být nemohlo, ani kdyby se ze zákulisí vynořil sám Kiske. Fakt nepřeháním, a to jsem na něho byl po výkonu Kaie Hansena hodně zvědavý. Okamžitě odvolávám všechno špatné, co jsem o něm kdy napsal či řekl. Po prvním vyvolání zpátky na pódium přišli HELLOWEEN s něčím, co znám zatím jen od tuzemského Olympicu, a sice se směsicí hitovek zahalenou do skladby Perfect Gentleman, v jejímž duchu se Andi také vrátil na pódium. Za blyštivý plášť a slušivý cylindr by se nemusely stydět ani losangeleské vlasaté bandy z konce 80. let, byť o jejich gentlemanských mravech mohou panovat jisté pochybnosti. Všechno se zkrátka přehrát nestihne a někdy stačí dát jenom ochutnat (Power, Keeper Of The Seven Keys, When The Rains Crows). A po druhém vyvolávání došlo k tomu, v co každý doufal. Na pódium se vedle HELLOWEEN vrátili k velkému nadšení fanoušků i GAMMA RAY a společně přehráli dnes už „lidovky“ Future World a I Want Out. Někdo byl nadšen, kdekdo byl až dojat. Netřeba dalších komentářů.

Pokud se vám zdá té chvály přespříliš, pak vězte, že je zasloužená. Porovnání s dva roky starým nemastným neslaným plzeňským koncertem Helloween je nemožné. Bude to letošní koncert, který pro mě zůstane nezapomenutelným. Tři skvělé kapely, ukojení mých nostalgických nálad, akce trvající od osmi do půl jedné. Své hodnocení nejlépe vyjádřím slovy, že závidím každému, kdo toto turné ještě navštíví.