3. 4. 2007

Pražská folk-rocková kapela Hromosvod vydala vlastním nákladem své druhé oficiální album s názvem Svitavy. Jak se líbilo našemu redaktorovi Kennymu se dočtete v této recenzi...

Recenzovat nové album skupiny Hromosvod Svitavy byla - alespoň pro mě - docela náročná práce. Pokud jsem někdy poslouchal cokoliv z oblasti folku, tak to byli Nohavicové, Janouškové, Hutkové, ale kapely z ranku folk, folk-rock a tak mě úplně minuly, snad kromě „Křesťana“ a „Copu“, ale to je bluegrass. Takže když jsem začal poslouchat Hromosvod byl jsem trochu zmatenej, co si o tom mám myslet, ale za chvilku jsem to pochopil. U Hromosvodu nejde poslouchat „škatulku“, ale celek jako velice hezky napsanou muziku s výlety „do jinam“ - citace Zeppelinů, Beethovena a dalších, to vše podpořeno na zdejší scénu hodně dobrými texty - inspirace mým oblíbeným Poem, zhudebněný Hrabě, -vícekrát- , možná stejně dobrý jako Mišíkem provařená „Láska je jako večernice“.

E.A.Poem - respektive jeho inspirací začíná celé album. Havran je šlapavá písnička s velice dobrým textem, docela zajímavé ji porovnat s Nohavicovým „Nevermore“. Takže jsem si řekl, že pokud bude celé album v tomhle duchu, je říct „nevermore“ Hromosvodu zbytečný. A další písničky mě přesvědčily o tom, že kvalitativně deska nijak zásadně nekolísá a celkově se drží hodně vysoko nad českým průměrem. Druhý je zhudebněný Hrabě - a s jeho genialitou je těžko šlápnout vedle, pokud se napíše dobrá hudba, je prostě vyhráno. Hrabě měl navíc úžasný dar - jeho básně jsou velice zpěvné, takže pro muzikanta výhra. Potom se album chvilku drží v rovině - Slunce ještě spí mě nijak zásadně nevzalo, osobně na mě působí jako vycpávka, ale možná kapele křivdím. Pak následuje Konečná - překvapivě vypointovaný text, který, jestli jsem ho správně pochopil, je docela drsná záležitost, zajímavě udělané. Nebudu mluvit o každé písničce, všimnu si jen toho, co mě zaujalo. Na albu je celkem patnáct věcí, nebudu otravovat dlouhým elaborátem.

Na mě hodně silně působí Omamá s „hezkým“ textem – takovejch holčiček jsem taky pár znal. Výborné jsou i „Mrtvý duše“ s foukačkou jak z „Tenkrát na západě“ a s vyloženě optimistickým textem :) . Líbí se mi tenhle styl – surovej text zabalit do hezkého celofánu mollových akordů, zakápnout formaldehydem smíchaným s cukrem a člověku, který texty nesleduje unikne většina toho, co se v té hudbě děje. Krásná je i „Blues pod Petřínem", klasická bluesovka postavená na kytaře s vyhrávkou foukačky a nezbytným půltónovým sjezdem nakonec.

Budu končit – pro Rockmag jsem pár alb recenzoval a Svitavy Hromosvodu na mě působí jako zatím jednoznačně nejpropracovanější deska a důkaz toho, že bych měl začít poslouchat i trochu jiné styly než jsem zvyklej, protože se ochuzuju o dobrý alba a výborný textaře - Ondřej Fencl.

A teď resumé – recka zní jak klasické píárko Hromosvodu. Není, čestné slovo, lidi z té kapely osobně neznám a album jsem si nevybral, prostě se mi dostalo do rukou, abych ho zrecenzoval. Dobré album, na kterém se mi nechce nic trhat, ale slibuju, že až se mi dostane nějaké hodně strašné CD do počítače servu ho a PT čtenářská obec si užije...

P.S. Osobně čtu nejradši recenze, po kterých se rozpadají kapely, bývají cynicky vtipné a s povahou typického Čecha, kterou mám, je to pro mě duševní orgasmus, takže jestli jste na tom stejně jako já, moc mě mrzí že jsem Vás zklamal :)

Autor článku: Kenny

Komentáře:

Doporučuji si poslechnout desku předchozí. Jmenuje se 17 lízátek a rozhodně je vyváženější než Svitavy. Tam totiž texty nejsou našroubované a krkolomné. Tahle deska mne trošku zklamala. Výhradně textařsky! Jinak instrumentálně je to hodně slušný a mě samozřejmě sympatický. Obzvlášť, když jsem začal listovat Reportem a číst velmi příjemné články O. Fencla a do toho si pouštěl Za vodou. :-)