Hyperion – Monochrome

Kapela Hyperion, jak o sobě sama tvrdí, je patrně jedinou kapelou na světě, která, aniž by působila nepatřičně, může hrát na Smetanově Litomyšli i blackmetalových festivalech. Pojďme se blíže podívat na jejich album Monochrome...

Když toto CD dorazilo do redakce, zaujalo mojí pozornost svým decentně zpracovaným černobílým obalem. Po přečtení propagačních materiálů jsem zjistil, že se jedná o „cello-rock-metal“, což je odnož, která se těší mé přízni, takže jsem neváhal a hned jsem CD šoupnul do hifivěže.

Zabrouzdal jsem na jejich stránky a zjistil jsem, že kapelu Hyperion tvoří čtyři opravdu talentovaní kluci zhruba mé věkové kategorie (kolem 20 let). Celé kvarteto pochází z Ostravy a jejich historie sahá až do roku 2002. Jejich dnešní repertoár je založen na autorské tvorbě, která v sobě kombinuje prvky vážné hudby, metalu i jazzu. Za poměrně krátkou dobu jejich působení se jim povedlo vystupovat na prestižních pódiích nejen v České republice, ale i v zahraničí. Vystupovali již v rozhlase i televizi a není pochyb o tom, že pokud na sobě budou pracovat tak pilně jako dosud, čeká je opravdu slibná budoucnost.

Debutové album Monochrome vyšlo vlastním nákladem v dubnu 2007. Obsahuje osm autorských skladeb všech nálad a barev. Žánrově je sice Hyperion nezařaditelný, ale své škatulce sami říkají "progressive cello classical - jazz - rock'n'roll - art rock – metal". Pokud, jste zvědaví, jak to ve skutečnosti vypadá, doporučuji vám sehnat si toto album nebo si stáhnout na ochutnávku MP3 z jejich stránek, kde jsou 2 skladby ke stažení. Jedná se o Patterns Of The Hidden a Faust vol. II, ve které se zpěvu a řevu zhostil Jan Kaňka (violoncello).

Už jsem se několikrát na internetu svěřil, že při poslechu hudby si občas představuju filmové scény a situace, kam by se daná hudba hodila. Nasadím si sluchátka, zavřu oči a náhle se mi zjevují sice jen mlhavé výjevy, kde pocit z vizuální scény je dokonale podbarven právě poslouchanou hudbou, nájezdy kamer kopírují rytmus a celkově to působí jako perfektně sesynchronizovaná podívaná. Těžko se to popisuje, ale mluvím o tom proto, že skladby z tohoto CD fungují velmi dobře k navození takového stavu mysli, protože není vůbec težké představit si instrumentální hudbu kapely Hyperion jako soundtrack k nějakému poutavému kvalitnímu filmu. Nebo myslím, že kdyby se nějaký hudební dokumentarista rozhodl natočit dokument o této kapele, měl by úspěch z poloviny zaručen už jenom díky hudbě, pokud by film citlivě proložil několika dynamickými úseky třeba z tohoto CD. Rozhodně bych se na takový dokument podíval, ale určitě ne ve zmenšeném okně v rohu monitoru při práci, ale zapnul bych ho pěkně na fullscreen, zhasnul bych, zesílil celou reprosoustavu a nechal na sebe celé to dílo naplno působit.

Po prvním poslechu CD Monochrome, když dohrál poslední track Faust vol. II jsem měl podobný pocit jako před 2 lety na Winter Masters Of Rock, kde fantastický koncert Apocalypticy zakončil bubeník tak, že při dozvuku posledních tónů vrhnul rotující paličky daleko do davu a v tu chvíli byl celý sál na několik málo vteřin osvícen všemi halogeny, co byly k dispozici. Z tohoto alba jsem nadšen a oslněn stejně, jelikož navozuje velmi podobnou atmosféru...