Insane – Finite Number Of Exits!?

Insane, zkušenostmi nabitá skupina, v loňském roce do krajů republiky rozeslala rychlou, přímočarou a tvrdou desku, která zcela nepochybně může směle přispět do jakékoli sbírky thrash metalových sympatizantů a zanechat spoustu rachotem napěchovaných melodií.

Kdož by pozvolna projížděl internetovými stránkami skupiny Insane, jež pochází z Opavského kraje, snadno by se dohledal jasně hovořících skutečností o tom, že tahle formace již nějaký ten pátek tvoří, nahrává, vydává, koncertuje, zkrátka má svém kontě celkem solidní porci nosičů, ať už bychom hovořili o verzích zapsaných na hudebních CD či MC.

Pětičlenná sestava si téměř udržuje svou stabilitu i po těch letech, kdy byli Insane teprve ve stádiu jako obvykle jistě zdlouhavého rozjezdu. Jediným mužem, opustivším kdysi kapelu, byl basák Radim Rychtr, což je sice z dnešního pohledu zřejmě již celkem pasé, ovšem jako zajímavá se může jevit informace o tom, že zpěvák a textař Zdeněk Slanina málem odešel po vydání na poměry skupiny delšího materiálu, pojmenovaného Lost Positions.

Zásadní rozhodnutí pokračovat v načaté prácičce nastalo v průběhu roku 2006, kdy se Insane dle vlastních slov „bez ohledů na minulost, bez ohledů na některé negativní a v uvozovkách velmi objektivní recenze“ rozhodli, že pošlou do světa novou desku s názvem Finite Numer Of Exits!?

Zmiňované album si to na své nerozsáhlé stopáži štráduje převážně přímočaře, přičemž místy nabízí i nějakou (snad se členové neurazí) ozvláštňující blbinku, která přichází většinou ke konci či na samém počátku jednotlivých skladeb, aby tak uvedla následný nářez v podobě další sedminy zaplňující Finite Number Of Exits!? Kytarové duo Kutálek – Olšovský spolehlivě hobluje na sedmistrunkách a umocňuje tu naléhavý, tu hrubý a místy až k bolestivým pocitům nabádající Slaninův vokál. Vůbec v refrénech dle mého bezvýznamného soudu zaznívá největší přednost Zdeňkova projevu, tedy jaksi čistší vokál, ačkoli je mi naprosto jasné, že bez několika vyřvávaček a řádného drcení hlasových ústrojí především ve slokách by hudba podobného ražení jenom horko těžko plnila kritéria zběsilého a na nikoho se neohlížejícího randálu, pod nímž si lze dokonale představit úžasně nastavenou zadnici všem tra la la „písničkářům“. Ale abych nevykresloval pouze onen tvrďácký obrázek skupiny Insane, je třeba vzít v potaz taktéž několikero perliček, jichž si všimnete jednoduše proto, že přicházejí v momentech, kdy metalovým krasojízdám na chvilinku odzvoní.

Výsledkem jsou (možná trochu ironicky myšlené) hezoučké motivy, u nichž budu vážně zvědav, zda se objeví i během koncertů, protože představa pařícího davu, který po svém poctivě vypoceném šílení dostane oddych v podobě něčeho podobného (a klidně bych tu délku ještě prodloužil), může být vcelku úsměvná. Jinak dominuje rázný náhul podpořený přesvědčivým zpěvem, což je zjevně prioritou Insane, kteří se mohou opřít o svá slova „…prostě tak, ať se nám to líbí…“

Loňská deska Finite Number Of Exits!? zaručeně potěší milovníky tvrdých melodií, solidního zvuku a koneckonců i ty, kteří si na těch více než třicet minutek chtějí odpočinout od předlouhých napomádovaných skladeb a vsadit na přímočarost. Všem takovým přijde album k duhu.