Interview s Petrem Kapinusem

Rozhovor s Petrem Kapinusem (původním zpěvákem kapely Bagr) u příležitosti 25. výročí kapely, které se uskuteční v sobotu 18. října v Trnavě u Třebíče. Bude to velká akce, na níž si mimo jiné zazpívá právě i Petr Kapinus se starou sestavou Bagru. Přečtěte si tento rozhovor a přijďte se podívat!

Sleduješ další vývoj BAGRu? Nechybí ti muzika a živé vystupování s kapelou?
Sleduji, ale jen z opatrného povzdálí. Co mi asi chybí, to jsou někteří muzikanti. S těmi, s nimiž jsem si rozuměl určitě nejvíc, se setkám v Trnavě na pódiu, tedy s kytaristy Pavlem Vašíčkem a Zdeňkem Bourkem, basistou Jirkou Petrusem, bubeníkem Láďou Čupřinou (Sovákem) a vokalistou Petrem Zejdou. Muzika samotná mi nechybí, málem mě zabila.

Jak to myslíš?
Byl jsem za těch sedmnáct let příšerně vyčerpaný. Myslím si zcela vážně, že jsem si svým rozhodnutím skončit zachránil život.

Co se odehrálo v tvém osobním životě za těch osm let, cos se zpíváním skončil?
Čekal jsem, že ztloustnu. Toto čekání se doposud ukázalo jako marné.

Neláká tě znovu pravidelné či alespoň občasné vystupování?
Dej pokoj! Za prvé lidi nejsou zvědaví na vykopávky, jako jsem já. Snad jedině studenti archeologie, sběrači lanýžů, numizmatici... ono by se to vlastně docela nastřádalo, že jo?

Na co u BAGRu rád vzpomínáš, a na co bys raději zapomněl?
Moc rád vzpomínám na povídání s našimi příznivci před zábavou a o pauzách. Z mnohých z nich se postupem času stali přátelé. Často si za mnou chodili i pro rady v osobním životě. Na co bych rád zapomněl? Určitě na hulváty, kteří si na zábavy chodí léčit své komplexy. Ale na ty jsem už fakt zapomněl.

V Trnavě tě doprovodí P. Vašíček, Z. Bourek, J. Petrus, P. Zejda a V. Sovák. Proč právě tato sestava muzikantů?
Kolem mě se vystřídalo několik desítek muzikantů a většina z nich byla fajn. Nelze samozřejmě nikdy zapomenout na zakládající sestavu, bez níž by BAGR vůbec neexistoval, tedy Karel Ošmera, Petr Sedlák, Jarda Sláma a já se svými pár kily. To byla klasika. Z mnoha dalších sestav mi ale nejvíc seděla ta, která se sejde v Trnavě. To jsou kluci, s nimiž bych klidně jel i na dovolenou (tedy, pokud bych na dovolenou jezdil). Máme společný druh humoru, jsou to výborní instrumentalisté i lidi.

Na které období ze svého sedmnáctiletého působení u BAGRu nejraději vzpomínáš a proč?
Bylo toho hodně, ale velkým zážitkem pro mě bylo mé poslední vystoupení. Něco takového jsem nečekal a třebíčský borovinský kulturák asi nezažil. Projektanti jeho kapacity by se nestačili divit. V ten den se v nedaleké Polné konal koncert našich dávných rockových idolů – skotské kapely Nazareth,. Nikdy by mě nenapadlo, že počet příznivců regionální kapely, jakou je BAGR, překoná jejich návštěvnost. (pozn. red.: Na rozloučení s Petrem Kapinusem přišlo do třebíčského kulturního domu více než dva tisíce návštěvníků).

Jak hodnotíš své pěvecké nástupce, kterými byli Alo, Jarek Filgas a Petr Szabó?
Nejsem tím, kdo by měl hodnotit. To musí příznivci BAGRu.

Co přeješ BAGRu do dalšího čtvrt století?
Aby se zase našel. Nová krev současné sestavy má všechny předpoklady k tomu, aby se tak stalo.

Které skladby jsi zpíval nejraději a které vydané CD se ti nejvíce líbí?
Za poslední tři cédéčka Bagru se mnou se určitě nijak zvlášť stydět nemusíme. Těch předchozích pět má zřejmě jen historickou hodnotu. Dodnes mám nejradši dvě skladby - Most a Na co myslím, když spíš. Obě si s chutí v Trnavě zazpívám. Je jasné, že ke každé písničce, ke které jsem napsal text, mám nějaký vztah. Za všemi texty se totiž skrývá konkrétní příběh, který jsem prožil.

Považuješ se za Třebíčáka? Vždyť pocházíš ze Slovácka.
Rod Kapinusů pochází z Blížkovic u Moravských Budějovic. Já jsem se narodil už na Slovácku, ve Vlčnově u Uherského Brodu. Mám tam své kořeny, je mi blízké tamní nářečí. Řízením osudu jsem se ocitl zpátky na Vysočině a kruh se uzavřel. Musím popravdě říct, že tu nejlepší část svého života jsem prožil v Třebíči, ale srdcem jsem pořád doma na Slovácku.

Jaký je tvůj současný život a další plány?
Pokračuju v rodinné tradici. Dědeček byl učitel, rodiče také, sestra učí na filozofické fakultě... Je to zajímavá práce a pořád mě moc baví.. Plány? Žít v pohodě a občas mít z něčeho radost. To úplně stačí.

Vzpomínáš si ještě na své první hudební kroky a začátky s BAGRem?
No jasně. Hlavně jsem si zpočátku myslel, že budu skvělým kytaristou, který bude u svých geniálních sól trochu zpívat. Kluci z první sestavy mě z tohoto omylu brzy vyvedli. Rád si ty zážitky občas připomenu čtením Karlovy knižně vydané kroniky. (pozn. red.: Karel Ošmera: Co se dělo a nedělo se skupinou Bagr I a II).

Na co se můžeme na výročí pětadvacetin v Trnavě těšit? A proč právě Trnava?
V současné době je v Trnavě jeden z největších sálů na Třebíčsku. Pochopitelně by byl mnohem lepší zimní stadion nebo sportovní hala, tam se to však v současné době z technických důvodů nedá zrealizovat. Hrát pod širým nebem zase zcela pochopitelně nechtěli riskovat pořadatelé. - Stejně jako při mém vystoupení na třebíčském zimním stadionu před pár lety celou akci zahájí skvělí Kiss Czech Company. Ti pokřtí i výběrové vzpomínkové CD BAGRu vydané právě k této příležitosti. Jde o kompilaci skladeb z různých dříve vydaných cédéček, které se už dnes prakticky nedají sehnat. Pak lidi uvidí Pavla Vašíčka, Zdeňka Bourka, Láďu Čupřinu, Jirku Petruse, Petra Zejdu a ti s dobrým zrakem i mě. Samozřejmě, že pozvání obdrželi všichni muzikanti i technici, kteří kdy BAGRem prošli.
Celou akci završí současná sestava BAGRu.

Bude to spíš akce vzpomínkové nostalgie slz, nebo se to tam chystáte zvesela rozparádit?
Proč slzy? Těch má člověk v normálním životě víc než dost. Mé kosti budou chřestit v rytmu samby!

Jak dlouho dozrávalo tvé rozhodnutí znovu veřejně vystoupit a kdo k němu dal ten prvotní či rozhodující impuls?
Manažer Bagru, který je jedním z těch zakládajících členů BAGRu a můj dlouholetý kamarád, mě přemlouval snad rok. V den, kdy jsem na to kývl, jsem asi musel mít horečku a blouznit, jinak si to neumím vysvětlit. Je to zkrátka dobrej manažer - čert aby ho vzal! (smích)

Máš přehled kolik jsi odehrál vystoupení? Vedeš si statistiky či nějakou osobní kroniku?
To absolutně nemám ponětí. Mirek Zbožínek jeden ze zpěváků BAGRu to měl vypočítané na tuny snědených párků z muzikantských večeří, následně převedené na vagóny. Já jsem začal hrát a zpívat v šestnácti letech s více než amatérskou skupinou Neptun na Slovácku v dědinách, kde vlasáči mlátili hlavou o parket i při Alence v říši divů (pozn. red.: skladba skupiny Smokie, v Česku nazpíval Karel Zich) a při vesnických rvačkách používali motorové pily. Pak mě bubeník třebíčského Smaragdu, a později manažer Bagru (zase on!) v roce 1983, zlanařil do Třebíče. Skončil jsem u BAGRu v roce 2000. Na půdě mám sice kufr nabitý stovkami článků z novin, které jsem chtěl někdy uspořádat, ale dnes už je mi jasné, že k tomu nikdy nedojde - nejsem ten typ, který by se v tom vyžíval. Jakmile si člověk začne libovat ve vzpomínkách, měl by se opatrně rozhlédnout, jestli ten žár nevychází z kremační pece.

V roce 2000 - den po Tvém ukončení kariéry - se na v Třebíči na borovinském mostě objevil nápis „KAPIN JE BŮH“. Ten nápis tam vydržel dodnes, ačkoli všechny ostatní byly mnohokrát přepsány jinými vzkazy. Co tomu říkáš?
O tom nápisu jsem se tenkrát dozvěděl od svých žáků a myslel jsem, že si dělají legraci. Každého samozřejmě potěší, když se dočká jakéhokoli uznání. To, že nápis vydržel osm let, toho si cením. Asi bych ho měl smazat dřív, než mě stihne trest boží. (smích)

Připravuješ se nějak na svůj koncert v Trnavě?
S klukama jsme naplánovali dvě zkoušky ve zkušebně a jednu generálku přímo v Trnavě. Každý z nich je natolik zkušený muzikant, že se poctivě připraví sám. Já jsem najel na svůj klasický režim, kdy si denně hodinu cvičím hlasivky. Sice mě to nikdy nebavilo, ale nejsem zvyklý něco z pohodlnosti ošidit.

Podle čeho jsi vybíral skladby, které v Trnavě zazní?
Bylo to docela obtížné. Nechtěl jsem, aby bylo vystoupení identické se zimním stadionem v Třebíči před pár lety, i když některým písničkám jsem se z úcty k příznivcům vyhnout nemohl. Nakonec jsem vybral přes dvě desítky skladeb z nejrůznějších období svého působení v BAGRu. Takže zazní i ty úplně nejstarší i ty, se kterými jsem končil a které BAGR dodnes hraje.

Svým fanouškům určitě uděláš velkou radost; na co se těšíš Ty sám?
Právě na ně.