James D.S. – To My Soul

Přestože pro někoho může mít nálepku „Proslavila mě Nova“, nebere na tento fakt ohledy, jde si svou vlastní cestou a vydává nu-metalové album To My Soul. David Spilka a James D.S.

Zapomeňme už dopředu na to, že budeme poslouchat toho kluka ze Superstar se šátkem na hlavě, a podívejme se bez předsudků na cd Davida Spilky s názvem To My Soul. Již pohled na booklet sice může někoho odradit (ne)chtěným pozérstvím hlavního aktéra s umělými dredy a s do očí bijícím tetováním přes půl paže, ale nesuďme člověka podle vizáže, ať za něj raději hovoří činy – v tomto případě muzika. David Spilka bezesporu ví, co chce, a tvrdě si za tímto cílem jde. Deska je po všech stránkách zvládnutá velice slušně, rytmika šlape s přesností švýcarských hodinek, jeden ostrý riff střídá druhý, vše vkusně podkreslují klávesy. Zpěvák také zpívá velice přesně a sebejistě, umí se do hlasivek pořádně opřít a kde je třeba, zase zvolní a zjemní. Zvukově je nahrávka na místní poměry také na velice solidní úrovni a všechny složky jsou přiměřeně vyváženy. Zkrátka a dobře vzniklo kvalitní nu-metalové album. Stačí to ovšem dnešnímu lačnému trhu, který touží po nových a neotřelých nápadech a který začíná být přesycen vším, co má předponu nu-, neo- atd.?

Po celou dobu poslechu To My Soul se na vás nezastavitelně řítí D.S. mašina, ale jak zostra vyrazí, tak stejně kolem vás prosviští a vy ani nevíte, jak vlastně vypadala. Jen víte, že pořádně rachotila. Chybí jí však trochu větší nápaditost a žánrová rozmanitost. Písničky i po několikerém poslechu splývají v jeden celek. Je to škoda, neboť s muzikantským potenciálem, který se kolem Spilky seskupil, by jistě šlo dát nahrávce větší barevnost a mohlo by se i více experimentovat. Dalším velkým handicapem z mého pohledu jsou anglické texty. Ne že by měl frontman špatnou výslovnost, ale když už si dal práci s překlady na obalu desky, možná by mu přece jen čeština slušela víc a pro většinu posluchačů by byly písně sdílnější. Angličtina bohužel škodí mnoha tuzemským interpretům, ale pokud ještě i v dnešní době někoho okouzlí silácké „motherfucker“, pak je vše v pořádku. Nemyslím si, že by Spilkův chraplák nedokázal své pocity sdělovat v mateřštině. Také by mohl propříště upozadit své ego a pozici producenta svěřit do rukou (resp.uším) někoho jiného než svým vlastním. Možná by vznikla ještě lepší deska.

Na závěr této recenze se musím vrátit zpět k větě uvádějící celou recenzi. Po všech již řečených výtkách natočil David Spilka hodně dobré album. Bohužel si na sebe zároveň tak trochu upletl dvojí bič. Ať chce nebo ne, Nova mu udělala jméno a vyšlápla cestičku v šoubyznysu, na které může narazit na kámen úrazu. Jeho věrné „televizní“ fanynky takto tvrdé album totiž asi těžko „zkousnou“ a praví metalisté mu možná také nedají šanci, protože pozlátko z komerční pěvecké soutěže zpěvák ze sebe ještě nesejmul, a to se v tvrdé muzice neodpouští. Nám nezbývá než držet Davidovi palce!