21. 1. 2009

V přehrávači se mi právě točí cédéčko plzeňské skupiny Pohoda z roku 2006. Obsahuje třináct bluesově nasáklých rockových písní Jana Nového Cimbury, známého zejména ze svého působení v legendě českého bigbítu, skupině Odyssea, kde ostatně působí dodnes. A první dojem? Zcela v duchu názvu kapely.

Skupina Pohoda (Jan Nový Cimbura - basová kytara a zpěv, Jan Procházka - kytara, Karel Šel - bicí nástroje) fungovala někdy v letech 2003 - 2006. Její činnost se započala poté, co Odyssea po oslavě 30ti let své existence omezila svou činnost. Pohoda však nebyla na hudební scéně novým pojmem, jmenovala se tak už skupina, se kterou Cimbura sklízel úspěchy už v 80. letech, když se odtrhl od zmíněné Odyssey, která se po jeho odchodu bohužel pustila do tvorby, na kterou by asi dnes sama ráda zapomněla. Nová Pohoda na tu původní tedy částečně navázala, ale spíše se vydala vlastní cestou inklinující jednoznačně k bluesové a částečně i folkovéhudbě, aniž by však zapomněla na rockovou živelnost.

Deska byla nahrána v Cimburově domácím studiu a výsledný civilní zvuk je přesně tím, který této hudbě sedí. Vedle novější tvorby zde najdeme i výlety do repertoáru staré Pohody nebo sesterské Odyssey, tyto skladby jsou však přearanžovány pro bluesové cítění nahrávající sestavy. Podstatnou složkou je tradičně křehce romantická poetika Cimburových textů, které jsou nadopované pořádnou dávkou patosu, který jim dodává naléhavost a působivost, přitom se však ani na okamžik nedotknou hranice kýče. Ale tak tomu u tohoto autora bylo vždycky, kdo umí, ten zkrátka umí. Z hudby na vás dýchne pohodová atmosféra, jemně nakřáplá kytara podbarvuje četnými vyhrávkami a vynalézavými finesami zpěv, který se pohybuje v obdivuhodném rozsahu. Skladby jsou většinou ve volném tempu, slabá místa se na tomto albu nenachází. Pohoda si zakoketuje s reggae (Až půjdeme do nebe), přidá asociaci na melodiku typickou pro hudbu Jaroslava Ježka (Každej kos chodí bos), nádherně zaranžuje píseň z repertoáru dua Odyssea akustik (Jen jednou je to poprvé) nebo si zcela čistokrevně zabluesuje (Stopařské blues). A třeba i pobaví, to když si Cimbura bez skrupulí vyřídí své účty se všemi těmi zjevy, kteří chodí o pauzách za muzikanty s neuvěřitelnými poselstvími typu „zahrajte něco od kabátů“. Těmto nočním můrám všech muzikantů vysílá Cimbura jasný vzkaz v písni „Hej ty co mi tykáš“. Pro lepší představu cituji část první sloky: "To mám tak rád, když přijde týpek, a smrdí náležitě, jak zkaženej zub. Skloní se, hned mě kolem krku chytí, a začne blábolit a prskat, prostě hňup. Říká mi Míro a nebo taky Venco, chce zahrát něco super od Alkeholu..." Některým lidem by se tato píseň měla v rámci osvěty pouštět povinně.

Nahrávka byla vydána vlastním nákladem, příliš exemplářů se asi mezi posluchači nepohybuje. Dost smutná představa, vybavíme-li si, čím vším nás na úkor takto kvalitní hudby média a vydavatelství zahrnují. Musíme si zvykat, že ke spoustě kvalitní hudby se dostaneme jen mravenčí detektivní prací. A právě na těch nejnenápadnějších kotoučích se nachází ty největší skvosty, jak je tomu v tomto případě.

Pohoda se krátce po nahrání "Život je krásnej" rozpadla, ale o skladby z tohoto alba nepřijdete, naživo je můžete slyšet v podání skupiny ODYSSEA FOREVER. Ano, Odyssea už zase funguje, na pódiích ji můžete vidět hned ve třech různých podobách. Ale o tom zase někdy jindy.

Autor článku: Topi

Komentáře:

To je všechno super, ale poradí mi někdo, kde mám tohle album sehnat? Nebo aspoň Milá má už je ráno. Tu jsem slyšel naposled někdy asi před dvaceti lety...

Ahoj, to že je tohle CD skvělý my fanoušci Odyss víme. Stejně tak víme, že Odyssea v jakýmkoliv seskupení je prostě paráda. Ale moc dík za tenhle článek, je moc krásně napsanej. Když jsem ho četla, srdíčko mi poskočilo radostí. Přeju všem moc úspěchů. Alena

Tak na tohle bych byl hodně zvědavej. Cimburovu tvorbu znám z Odyssey akustik.